Podivná barva slz tvého těla

Za obrazem. Když jedna z postav provrtá hlavu secesní malbě a objeví za ní smrtící tajemství, divák je filmem nucen překračovat povrch filmového obrazu - hororový žánr je sice po stránce významu svrchovaně dementní, ale má k tomuto překonání obrazu velmi blízko po stránce technik a účinků. Stejně jako v "Amer" i zde je (snad hlavním) jednotícím prvkem vyvolání materiálního, fyzického účinku obrazu na diváka, jenž nesmí setrvávat jen u jeho vizuality. Řezání pokožky, bodání masa, krev-slzy-sliny, vpády zvuku a předmětů do tkáně postav a vnímání diváka - to je dialektika filmu a diváka, jež spojuje logicky nespojitelný příběh. A v "L'étrange couleur" je postup, jakým je toho docíleno, zvláště viditelný - fyziologický efekt filmového obrazu vždy přichází v onom (hororovém) okamžiku napětí, suspense všech obvyklých očekávání běžného světa (srovnej suspense a suspension ve francouzštině, v češtině filosofický či právní význam slova suspense). Přesně v tom okamžiku dochází k zaskřípání, probodnutí, útoku ruky či zjevení oka atd. Ve spojení s tím je nutno se zastavit u funkce opakování: nejde jen o lynchovské opakování na rovině příběhu, ale právě o spojitou funkci mířící k oné suspensi - jsme vždy o to více překvapeni, o to více napnuti, o co více si nejsme jisti tím, co přijde, a tento pocit je paradoxně posílen postupem, kdy opakování prvků syžetu či obrazových analogií vždy v závěru přináší něco nového. Instruktivním je proto sekvence v polovině snímku, sloužící až jako kognitivní schéma: hlavní hrdina se vždy probudí otravně bodavým zvukem interkomu, nucen vždy jinak prožívat svou smrt v sečné, bodné, dusivé atd. podobě. (21.10.2015)

Festival otrlého diváka 8.3.2014 (Kino Aero). Na můj příliš experimentální a artové, lynčovsky zmatené a nepochopitelné, ale s ohromujícím vizuálem a lá Argento, dobrými zvukovými efekty a hudbou (a lá Itálie - Morricone nebo Nicolai) a se spoustou odkazů na klasické "giallo" období 70's. Po filmařské-technické či estetické stránce pecka (krásný formát a styl, opravdu působivá kamera, úžasné používání barev etc), kór pak na velkém plátně, ale jinak mě ten zmatek tady strašně brnkal na nervy a vyčerpával (především ony stále dokola se opakující scény), jako thriller to je naprosto dysfunkční, leč všecko ostatní okolo, spolu s atmosférou, nějakými tajemnými znaky a mrazivými momenty, občas docela lákavá a zajímavé. Že já si ale předem nepřečetl zdejší synopsi, páč skoro dvě hodiny mi u tohoto vysoce náročného filmu, připadaly skoro nekonečné, jak tak na to teď koukám, tak bohatě stačí shlédnout nadupanej trailer, tam je totiž takřka vše. Závěr filmu byl podle mě až směšně absurdná a z mého pohledu neuspokojivý, tady ještě větší zklamání než to co jsem do té doby viděl. Já přeci jen radši, nějaký konzistentní příběh, promakanější postavy, které by šli víc do hloubky, sofistikovanější myšlenku, spiknutí či pointu. Tak holt někdy příště. "Amer" jako ortodoxní art, se mi ale od ttéto dvojky autorů Cattet &Forzani líbil více. (08.03.2014)

Každý, kdo již měl tu čest s prvotinou Amer od tohoto režisérského experimentálního dua, bude patrně očekávat něco podobného. Neměl jsem vůbec tušení, že tu pocitovou laťku posunou ještě dál. Dál za hranice představ. Amer reflektoval vnímání okolního světa očima mladé dívky a diváka tak naplno nechal proniknout do jejího těla. Zatímco Podivná barva slz tvého těla mi přišla více jako cesta do útrob psychiky a to rovnou u více postav. U toho filmu vám zkrátka moc racionální pohled nepomůže a nebude svoji intenzitou koukatelný pro všechny. Chvilku mi trvalo než jsem se na celek plně adaptoval, ale pak už mě to neskonale pohltilo. Příběh o ztracené manželce, kterou se hlavní hrdina rozhodne vypátrat si může potykat s podobnou tajemnou atmosférou jako mají Lynchovy snímky. Troufnul bych si tvrdit, že Podivná barva slz tvého těla zamotá hlavu ještě více, i když podání a stylizace je značně odlišné. Nicméně brouka do hlavy nasadí a nabízí nepřeberné množství interpretací. Vizuelně očekávejte hrátky s barvami, podobně jako v Ameru a mnohem více detailních krvavých scén, které k žánru giallo patří. Opět jsem fascinován, kam je film schopný vás zavést a poskytnout vám silný zážitek, který kdejaká popcornová projekce nemůže ani ždibet obsáhnout. (09.03.2014)

Nesporně zajímavé vizuální orgie, ale Carax nabízí přeci jen lepší. Mimořádná se mi jevila audio stránka filmu. První půl hodiny nezazní ani jeden tón, jen skvěle úsečné zvuky. Když se konečně hudba probere k životu, na oko se zdá nepatřičná. Musím říci, že chvílemi jsem se i bála, což by mě bezpochyby vedlo k absolutnímu hodnocení, jenže to by se tvůrci nesměli některými svými nápady nadchnout tak, že by je několikrát opakovali. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) (13.06.2015)

Ten "wow-efekt" z předchozího filmu už se zopakovat nedá, protože Amer byl jednoduše první svého druhu a zde Cattet a Forzani používají téměř totožné triky. Podivnou barvu slz jsem si už "pouze" čistě užil a to není málo, styl je stále jedinečný a kvalita na výši. Ale nejsem si jistý, jestli to nebude do dalších filmů tohoto tvůrčího dua chtít něco trochu nového - tahle skvostná giallo hra už se totiž o moc dál posunovat nedá a jakkoli si nestěžuju, už z Podivné barvy slz byl tenhle blížící se limit lehce cítit. (13.03.2014)