E.A. Poe: Podivný experiment

Stejnou povídku, která byla východiskem pro Andersonův snímek, použil jako základ svého stylizovaného vyprávění i náš Jan Švankmajer a musím se přiznat, že jeho Šílení pro mě byli filmařsky mnohem zajímavější. Podivný experiment sráží potřeba dostát tradičnímu thrillerovému rámci a milostnému motivu, najdou se tam zkrátka všechny obvyklé ingredience typické pro hollywoodskou produkci, včetně divácky vděčných "šokujících" zvratů. Na druhou stranu jsou tam přítomné i obvyklé pozitivní stránky americké studiové produkce, jako je výpravnost a hvězdné obsazení. Brad Anderson taky není žádný podprůměrný řemeslník. Pokud se dá mluvit o slabinách, tak se většinou dají vztáhnout ke scénáři, ale ani to žádná hrůza není. Závěrečný zvrat byl překvapením i pro mě a i když neznamenal potřebu vidět film ještě jednou (rozumějte, nebyl tak chytrý, aby představoval diváckou výzvu), byl pro běžného filmového konzumenta dostatečně atraktivní a spolu s fyzickými půvaby Kate Beckinsale a herectvím Bena Kingsleye a dalších představuje doporučení pro zhlédnutí. Celkový dojem: 65 %. (17.04.2017)

Takže tu máme tradičně výborného Kingsleyho (Cainea oproti tomu skoro nevidíme), slušně udělané prostředí a sem tam atmosféru. Přitom tvůrci až příliš střídají polohy mezi thrillerem, moralizováním a romantikou a zároveň chtějí diváka překvapovat novými zvraty a ne moc dobře to funguje. Ten závěrečný sice trochu vysvětlí, proč je hrdina ze začátku takový trouba, na druhou stranu se nehodí ke zbytku. Především toho film moc nenabídne v pohroužení se do lidské mysli, do schopnosti rozpoznat realitu a co ji člověku bere, jako je to v takovém Shutter Island a i dokonce v melodramatické Čisté duši. Nakonec jsem dospěl k názoru, že by se mi víc líbilo, kdyby se autoři vykašlali na zvraty, na thrillerovou stránku i na romantiku a postavili to čistě na dramatu pacient-doktor, realita a blud. Ale šlo to. Update: Jenom poznámka k tomu, co tu vidím v komentářích. Lidi, s Poem to nemá společného prakticky nic. Snad už jste trochu poučení diváci, abyste věděli, že známé jméno je v Hollywoodských adaptacích obvykle jen značka. Poeova povídka Metoda doktora Téra a profesora Péra má asi deset stran a je to mnohem víc komediální/satirický příběh než co jiného. (23.01.2015)

Brad Anderson patří mezi zkušené režiséry, takže jsem byl velice zvědavý, jak se popere s povídkou Edgara Allana Poea. Po letmém přečtení průvodního děje jsem měl však obavy, aby se z toho nestala jen další z řady napodobenin osvědčeného tématu. Naštěstí se tak nestalo a já si tento psychologický thriller mohl docela užít. Hned na začátku bych chtěl však říct, že mi trošku vadila dlouhá stopáž, protože některé pasáže mě dost nudily. To je ale jen můj názor – prostě bych pár scén vynechal, nebo zkrátil. Jinak ovšem musím říct, že „vyobrazení“ psychiatrické kliniky a jejího osazenstva bylo vskutku zajímavé. Podobné místa ve mně vždycky vyvolají jistý druh sklíčenosti, ale tady na to šli tvůrci rafinovaným způsobem. Samozřejmě to bylo značně deprimující, ale zároveň i lehce zábavné. Dokud se neodhalí ono „tajemství“ ukryté ve sklepení, tak si divák přijde i na docela slušnou porci „bizarní“ zábavy. Někteří chovanci ústavu vážně stáli za to (kůň) a zvláště mě doslova uchvátilo to jejich „menu“, které dostali, když začaly docházet zásoby. Jakmile však začne fungovat ona „psycho“ atmosféra a na scéně se objeví několik dějových zvratů, kvalita snímku se rapidně zlepší a v tomto duchu se to s námi táhne až do samotného závěru. Dokonce zde našly uplatnění i násilné scény – ovšem o žádné brutalitě se mluvit nedá. V neposlední řadě se nesmí opomenout ani herecké výkony, které jsou rovněž velmi uspokojivé kvality. Kate Beckinsale byla půvabná jako vždy, ale tentokrát ji zcela zastínila dvojice Ben Kingsley a David Thewlis. Oba jmenovaní byli snad o třídu lepší, než hlavní hrdina Jim Sturgess, který mi nebyl zrovna dvakrát sympatický.60% (19.02.2015)

Prostředí viktoriánského cvokhausu je jeviště, na kterém lze sehrát velké představení, obzvláště když máte kvalitní herecký soubor a jako inspiraci černohumornou povídku od pana Poea (The System of Doctor Tarr and Professor Fether). Jenže pokud hodláte postavit thriller na premise „všichni jste blázni, jenom já jsem kolotoč“, nesmíte to přehnat s tančením twistu.. (04.12.2014)

Možno by si takýto sympatický film zaslúžil odo mňa o hviezdu viac, ale niečo mi v tom trochu bráni. Za najväčší klad filmu považujem jeho nadhľad, keď očakávate atmosférický horor, chvíľami sa ocitáme takmer až v komédii a k slovu príde v neposlednom rade aj romantika. Tento dojem potom zase narušujú drsnejšie momenty, ktoré sa občas skončia aj horšie, ako by jeden možno čakal a film tak na mňa pôsobil trochu nesúrodo. Za filmom nestojí žiadne mega štúdio, čo je dobre, pretože sa neocitáme na pôde rádoby cool naaranžovanej atmosféry, ale skôr pozeráme s radosťou točený príbeh podľa režisérskeho a scenáristického gusta tvorcov. Tí vedia, čo chcú filmom povedať a netlačia nám to do gebule elektrošokmi, v tomto odvádzajú skvelú prácu skôr sympatickí herci. Zvraty nezvraty, tie mi nevadili, pokiaľ slúžia myšlienke, nech si na konci zostanú. Ten najzásadnejší sa ale vynorí nečakane skoro a som rád, že tak scenár nerobí do konca z diváka hlupáka a vykladá svoje karty na stôl. Samozrejme nie všetky, čo by malo zistiť myslím viac ako traja diváci na dnešnom predstavení v kine. Film by si širšie publikum zaslúžil. 70%. (19.01.2015)