Hudba:
Michael GiacchinoHrají:
Diane Lane, Amy Poehler, Mindy Kaling, Bill Hader, Kyle MacLachlan, Phyllis Smith, Lewis Black, Richard Kind, Jess Harnell, Carlos Alazraqui, Frank Oz (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Období dospívání může být velice komplikované, a Riley, která je vytržena ze svého starého života na americkém Středozápadu poté, co se její otec musí kvůli novému zaměstnání přestěhovat do San Francisca, není žádnou výjimkou. Stejně jako my všichni, i Riley je ovládána svými emocemi – Radostí (Amy Poehler), Strachem (Bill Hader), Hněvem (Lewis Black), Znechucením (Mindy Kaling) a Smutkem (Phyllis Smith). Emoce žijí v Řídícím centru, centrále uvnitř Rileyiny mysli, odkud jí pomáhají vypořádat se s nástrahami všedních dní. Jak se Riley se svými emocemi společně pokoušejí vyrovnat s problémy nových začátků v San Franciscu, propuká v Řídícím centru zmatek. Ačkoliv se Radost, Rileyina hlavní a nejdůležitější emoce, pokouší zachovat všem pozitivní myšlení, objevují se mezi jednotlivými emocemi neshody v tom, jak se co nejlépe vypořádat s novým městem, domovem a školou. (Falcon)
(více)Videa (31)
Recenze (1 162)
Nadhodnocená hyper-ultra sra*ka, kterou jsem měl chuť po půl hodině vypnout. Pro mě jeden z nejhorších animovaných filmů, co jsem zatím viděl. Absolutně ošklivá a odpudivá animace, absence humoru je téměř neodpustitelná, zábavné to není ani omylem naopak se jedná o velmi depresivní záležitost, která potěší leda tak EMO a hlavně je to vyloženě pro děcka do 5 let. Strašné! Od odpadu mě dělí pouze ústřední nápad, kterému se věnovalo dohromady tak 10 minut. 10 procentní infantilní hovno, o kterém už nikdy v životě nechci slyšet. ()
PIXAR IS BACK! Promyšlené, nádherně animované, se spoustou vtipů pro děti i pro dospělé, radost se dívat a všechno to vnímat - a postupem děje se i dojímat... a na úplném konci se naprosto nepříčetně chechtat (Ostrov tragických upířích románů, Ostrov klučičích kapel..... Holka! Holka!!! ÁÁÁÁÁ!!!!:) a pak ještě vnitřek psí a kočičí hlavy:)))) Joy byste sice při setkání v reálném životě za chvíli jednu pleskli, ale... bez ní by to zkrátka nešlo;) Nemám jedinou výtku, naopak obdivuju jak se povedlo převést do filmu pro celou rodinu duševní pochody jedenáctileté přestěhované holč... pardon, mladé dívky, přičemž je to všechno naprosto současné, viz třeba videohovory apod. Takovouhle rodinu by chtěl každý, včetně brazilského pilota helikoptéry;) Jediné, co je trochu mimo, je imaginární přítel, což je v mém světě vždy jasná poukázka na doživotní jízdu na antidepresivech, což je jak doufám jen čistě americký národní sport:) Ale na druhou stranu si Bing Bonga nejde neoblíbit, a nejenom proto, jak pláče:) Koneckonců je to zřejmě největší frajer z celého filmu - když tedy pominu Vztek a imaginárního kanadského boyfrienda:) Jsem jen zvědav, jestli někdy přijde druhý díl, kde se prosadí ty realisticky kombinovaně zabarvené vzpomínky, hooodně rozšířená konzole a hlavně obří rudý maják PUBERTA, který samozřejmě asi není nic důležitého. Koneckonců Riley je teď dvanáct, co by se asi tak mohlo stát?:))) 90% a nevyhnutelná řada repríz a sociálních experimentů v jednom. ()
Okolní nadšení bohužel nesdílím. Inside Out se nedá upřít boží ústřední námět, z kterého mohlo vzniknout něco opravdu výjimečného a ambiciózního. Nedá se mu upřít také hravost a kreativita, kdy se v průběhu příběhu vždy objeví nějaký dílčí zajímavý vizuální nápad, gag, whatever (přepínání do jiných hlav). Ale to pojivo kolem, přestože funguje, je naprosto tuctové, obyčejné, předvídatelné. ()
Som mierne zmätený, ale keď si uvedomím podstatu tohto snímku, ktorý by mohol slúžiť ako pomôcka pri výchove, zrejme by "Inside" mohol v počiatkoch vnímania malých ratolestí kadečo "vysvetliť". Pokiaľ však mám tento animák porovnávať s mnohými inými rozprávkami, napríklad z pohľadu komediálnych prvkov, ktoré proste všetci (a najmä deti) vyhľadávame, nemôžem inak, iba prejaviť obrovské sklamanie. Divák by si mal ale uvedomiť, že podstata tohto filmu spočíva v úplne niečom inom a práve z tohto dôvodu je (a aj bude) "Inside" vnímaný ako originálny počin. Čo tam potom, že sa to "nám" nepáči, keď to budú deti milovať. Aj keď v tomto prípade som si neni veľmi istý, lebo predsa len, zábava dosahuje väčší úspech, ako smútok. ()
Možná se Pixar nevrátil úplně, ale tento film konečně působí jako něco, co by do období jeho největší slávy mohlo v klidu zapadnout. Originální, svěží nápad se prostě počítá, škoda jen, že co se příběhové stránky týče, zůstává studio stále zaseknuté na stokrát ohraných rodinných hodnotách a nedokáže kolem toho dokonce tentokrát ani vytvořit zajímavější příběh. Stále ale pochybuji, že by se tento rok objevil animovaný film, který by mě více potěšil, znovu na chvíli vrátil do dětských let a přesto měl obrovskou emocionální sílu a osobnost. Chytře a zábavně napsané dialogy, roztomilé, sympatické postavičky a hromadu výborných nápadů, jak tvořit humor, drama nebo i čistě akci. Taková sekvence snů, scéna při večeři nebo zapomnění (měl jsem u toho pocit skoro stejný jako u jedné scény TDKR! S jistým nadsazením, samozřejmě) jsou jasným důkazem, že možná ještě od milé žárovky dostaneme mnoho krásných chvil. Jen pro příště třeba ještě trochu zapracovat nejen na nápaditosti a emocích (doslova :), ale i na tom ději, který to jaksi celé slepuje. 8,5/10 ()
Galerie (91)
Photo © Walt Disney Pictures
![V hlavě - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/160/218/160218817_b73b87.png)
Zajímavosti (46)
- Radosť (Amy Poehler) ako jediná z postáv nemá žiadny tieň. Tvorcovia tým chceli poukázať na to, aká je šťastná a pozitívna. (martin1m2)
- Scéna večeře, při níž se Rileynina matka (Diane Lane) snaží upoutat pozornost svého manžela (Kyle MacLachlan), vychází z osobní zkušenosti režiséra Petea Doctera. (Draconic)
- Scéna, v níž si strážní, hlídající vstup do Podvědomí, mění své čepice, je odkazem na hru Samuela Becketta "Čekání na Godota", kde si mění klobouky Vladimir a Estragon. (Draconic)
Reklama