Velký draft

Draft je cirkus. Chvíli můžete být dole, abyste se v zápětí vrátili nahoru. Můžete žonglovat, předvádět obdivuhodné veletoče. Riskujete a ostatní vás za to obdivují. Zde ten cirkus uvidíte v celé své kráse. A pokud alespoň v koutku duše máte rádi sport, měli byste se podívat. Nechci a nebudu k tomu nic víc psát. 90 % Oblíbená část- závěr rozhovoru o 100$ bankovce (23.08.2014)

Športové filmy milujem! Tento nebol zase až tak športový ako skôr menežérsky, ale mal v sebe niečo ako Moneyball... Na oskara to nevidím, pretože sa skončil vlastne happyendom (a trochu preromantizovaným), ale Costner je frajer, Ivan tiež, keď sa posnaží (a tu sa posnažil) a to mi nikto nevykecá. Toľko dynamiky pri nejakom drafte, čo nie je ani zápas. Na to treba tých správnych ľudí... Pridať trochu viac toho futballu, bolo by to za fullku. Takto to bolo "iba" veľmi dobré. (03.09.2014)

Velká paráda. Americkému fotbalu naprosto nerozumím a nebaví mě to, ale tenhle film byl výborný. Možná proto, že kecy v něm se dají aplikovat na jakýkoliv sport, který je milejší mému srdci. Příběhově je to super věc, která vás potěší a trošku chytne za srdce. Costner je výborný a všichni okolo taky (snad je Jennifer Garner mi vyloženě nesedla). Nemám tomu co vytknout. Bavil jsem se celých 110 minut. Kéž by podobných kousků bylo víc. (03.06.2015)

Žádné hřiště, žadné míče, žádní vystrojení hráči, a ani žádné touchdowny. Jen kanceláře, majitelé a trenéři teamů, a draftovaní hráči připraveni vstoupit do NFL. Jakožto hráč amerického fotbalu jsem si ze začátku říkal: "No, asi to bude blbost, co je to za sportovní film, kde není žádný napínavý zápas?" Ovšem v průběhu filmu jsem si tento milný názor začal pomalu vyvracet, a koncem filmu jsem dokonce netrpělivě čekal jak to dopadne! Zkrátka film o americkém fotbalu zcela "bez amerického fotbalu". Tedy z úplně jiného mě doposud neznámého pohledu. Hodně povedený děj, který úměrně gradoval až vyvrcholil samotným Draftem, který byl pro všechny více než překvapivý, a samozřejmě výborné herecké obsazený v podání Jennifer Garner, a sice již ohraného, ale i tak dost snesitelného Costnera. Jakožto hráč am. fotbalu dávám 80% :-) (24.08.2014)

„Nenosím hodinky, protože vždy vím, že je teď a teď je tehdy, kdy bych to měl udělat.“ (Steve Mariucci, bývalý kouč NFL) Následující komentář obsahuje steroidy…, pardon, spoilery. Dokud jsem pohlížel za oponu soutěže v násilí přerušovaném schůzemi a generální manažer Kev se zuby nehty bránil semletí mlýnskými kameny ostatních generálních manažerů, hráčů, jejich agentů, majitelů, trenérů, fanouškovské obce a ducha otce, byl jsem nadšen. Po schůzkách s partnerkou v papíráku centrály Cleveland Browns a mamince s urnou v podpaží to nadšení začalo pozvolna vyprchávat. A pak přišel Velký draft a zlom v mém náhledu. Kev všechny převezl jak Andy Dufresne ředitele shawshankského nápravného zařízení a zakládajíc si na morálním kreditu vybíraných hráčů sáhne po tom, co mu sám volá, že potřebuje peníze pro tělesný vývoj svých synovců sirotků a přitom má mobil a hodinky, které by jim zaplatily hodiny gymnastiky až do jejich plnoletosti. Pak se majitel vrátí z newyorkského draftu zpět do Clevelandu teleportačním zařízením ze Star Treku, všichni si zařvou nadšením jak na konci filmů Rona Howarda, poobjímají se, řeknou si, co jsme si, to jsme si a GM ještě doladí partnersko-rodinné vztahy. Chápu pojem Americký sen, ale taky jsem realista s jistou představou o vztazích v tomhle prostředí a tohle Reitman mírně přepísk. Jo, kdyby majitel Kevina z principu vylil a matka až do rána čekala na tréninkovém hřišti na skotskou poemu dle poslední vůle, byl bych shovívavější.. Zase na druhou stranu, mohlo to vyvrcholit i tak, že při únorovém Superbowlu by se zranil Clevelandu quarterback, Kevin by to za něj vzal, po druhé čtvrtině odrodil v šatně vlastního syna a v poslední minutě zařídil čtyřicetiyardovým hodem vítězný touchdown. Na to už Reitman asi neměl koule.. (23.02.2016)