Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Do Domova pre neobyčajné deti slečny Peregrinovej sa mi absolútne nechcelo, ale nakoniec som bol prekvapený, že sa celkom dal. Čo samozrejme nie je bohvieaká pochvala, Burton kedysi robil fenomenálne pecky a nie iba filmy, ktoré "sa dajú". Nestačilo povedať „zavri oči Jake“, na čo by Jake zavrel oči, dvojičky by si dali dole masky, Samuel L. Jackson by „skamenel“, Eva Green by všetkých netvorov postrieľala kušou a bol by koniec? Schopnosti detí sú alebo WTF a hodné okamžitého a nemilosrdného vystrihnutia (chlapec premietajúci svoje sny, „včelár“) alebo celkom fajn, ale absolútne nevyužité. Toľko deciek s takými megaschopnosťami by sa logicky malo so situáciou vysporiadať prakticky okamžite. Ale nie, to by sme nemohli byť v ďalšom slabom filme Tima Burtona. Už ani neviem, kedy naposledy som od neho videl dobrý film. Aha, vlastne viem – v roku 2005. Film mal zrejme zákulisné problémy, vidno to z absencie kľúčových scén. Ako sa vysvetlili tie šialené udalosti, ktorých sa v lunaparku stali svedkami desiatky nič netušiacich civilov? Ako dopadlo vyšetrovanie vraždy vozíčkara na ostrove? Alebo kvôli „časovým slučkám“ sa nič z toho nestalo? Film nie je čistou katastrofou, no je strašne dlhý. Finále je vcelku vynaliezavé, vzhľadom na schopnosti postáv (dobrých aj zlých) však mohlo byť vynaliezavejšie. V strede to výrazne stratí na tempe a mimo Evy Green to po hereckej stránke nie je žiadny zázrak, rovnako tak ako logika univerza (dievča dokáže ovládať vzduch, ale keby nebola priviazaná, tak by odletela - tak potom ho teda vlastne neovláda...?). Nad likvidáciou hlavného zlosyna som radšej ani nepremýšľal. Potešili ma burtonovské drobnosti (záhrada ako od Nožnicovorukého Edwarda, „oči“, „bábky“, Jacksonovo absurdné namaskovanie), ale ako celok je to kuriozita. (25.01.2017)

Nový film Tima Burtona sice nezklamal, ale bohužel mě ani vysloveně nenadchnul. Balancuju ve své nerozhodnosti, jestli si přece jenom nezaslouží o něco vyšší hodnocení, protože kladů se tam najde poměrně hodně - zprvé, oproti například Alence v říši divů mi tento film přijde klasicky burtonovský a líbily se mi taky odkazy na jiné burtonovy filmy (např. záporácké příšery nám mohou svými zubatými obličeji připomenout nějaká monstra z Beetlejuice, nebo ostříhané keře na zahradě sirotčince poměrně jasně odkazují na Střihorukého Edwarda), navíc celý film byl hodně nápaditý a vizuálně se na něho pěkně koukalo. Dále potěšila Eva Green v jedné z hlavních rolí, a Samuel L. Jackson naopak velmi pobavil v roli záporáka, který nejdřív působil veskrze zlověstně, ale rázem se z něj vyklubala postavička s vtipnými průpovídkami. Je fajn, že i když burtonovy filmy mají temné, děsivé a někdy až nechutné prvky, vždycky je v tom určitá nadsázka a vtip, která nedovolí filmu působit vysloveně hororově, ale uchovává si ten děsivý šmrnc. To se povedlo i tomuto filmu. Bohužel, pokud odhlédneme od stránky vizuálu a atmosféry, příběhově to na mě zanechalo jen velmi slabý dojem. Navíc jsem nečetla knihu a možná i proto jsem byla v příběhu o to víc ztracená. Přišlo mi, že v rámci děje a chápání celého toho světa časových smyček a podivných postav, toho bylo do filmu nacpáno až moc, a myslím si, že nemluvím pouze za sebe, pokud řeknu, že to bylo těžké pobírat. V pouhých dvou hodinách délky se sice hlavní postava přesune z pozice obyčejného kluka do pozice odvážného dobrodruha, který chápe všechny podivné okolnosti a dokáže pobíhat mezi časovými smyčkami, ale myslím, že běžný divák se tak v polovině filmu v ději ztratí a všechno mu to přestane dávat smysl. Mně to tedy smysl nedávalo a tak jsem si pak už prostě jen užívala ten vizuál a nápady. Ale to mi pak ke skvělému filmovému zážitku zkrátka nestačilo. Proto se nakonec kloním k o něco málo nižšímu hodnocení. ~(3,4★)~ (15.10.2016)

Každým rokem a každým novým filmem se z Burtona vytrácí všechno, čím se v osmdesátkách/devadesátkách proslavil. Jeho novinky jsou víc a víc tuctovější, neoriginální a jeho legendární nápaditost, smysl pro stylizaci i schopnost vyprávět prostě uvadá. Miss Peregrine's Home v první polovině diváka úspěšně háčkuje skrze zajímavej příběh a fungující zacyklenej svět, každou další minutou jde ale film do prdele a z hlediska logiky vám ve finále nezbude víc než prázdná láhev Whisky. (08.12.2016)

Kdysi hodně, hodně dávno jsem viděl film Nekonečný příběh, který mě naučil milovat filmy. Uběhlo mnoho let a já viděl spousty krásných filmů, ale i spousty sraček. V posledních letech jsem však začínal mít pocit, že jediná fantazie, které jsou filmařští kouzelníci je vidina nadité peněženky…. Až jednoho dne přišel Sirotčinec a já při něm zase cítil ten dávno zapomenutý pocit, radosti z každého záběru, dětského naivního nadšení z toho co přijde v příštím okamžiku. Pasáž kdy Jake poprvé prochází sirotčincem a poznává podivnosti podivných děti mohla být klidně nekonečná, protože tolik nápadů, originálních i vtipných momentů na sekundu jsem snad v žádným filmu neviděl. Za všechny zmíním jeden, zahradnický odkaz na Střihorukýho Edvarda, pád veverky, hraní fotbalu, neříkal jsem jeden ? Film nenudí ani chvíli, šikovně střídá dynamické a vyprávěcí pasáže. Některé scény, třeba když se děti potápí k lodi, budu mít v paměti ještě hodně dlouho, něco tak nádherně nasnímaného se nevidí každej den. Takže s euforií a totálním nadšením se dostáváme do finále, do finále který chci vidět ještě jednou, dvakrát, třikrát, no zkrátka budu ho chtít vídat po každý, když na mě přijdou chmurný myšlenky, že jsme ztratili tu krásnou dětskou schopnost snít, představovat si a věřit ve vítězství dobra. Jsem nadšený z toho, že v době filmařských nejistot, tu přece jen jednu jistotu máme, Tima Burtuna, díky za to Time ! A vlastně ještě jedna jistota, Evička je nejkrásnější a nejlepší herečka na světě. (28.09.2016)

V magické době filmů, kterým se skoro vždy podaří mě něčím rozčílit, přichází tento osvěžující film, který mne jenom nebavil a přišel mi prostě nijaký. Už o knize jsem si myslela, že vypadá jako pěkný nápad proměněný v nepříliš dobrý příběh, a film tento dojem jenom posiluje. A nejsmutnější ze všeho mi asi připadá, jak neinspirovaný se Tim Burton zdá. Psychedeličtí kostlivci ano, děkuji pěkně, ale ve zbytku filmu jako by on i jeho štáb zapomněli na své řemeslo. Dostala jsem dvě hodiny, ve kterých se pocitově skoro nic nestalo, a když už se něco dělo, však víte: láska, nenávist, přátelství, fascinace, strach o přežití, tak to nedostalo patřičný čas, aby to mohlo zasáhnout srdce. (11.04.2017)