At the Devil's Door

„Ťuk, ťuk… Kdo tam? Tady verbal, Debile. Jééé, ahoj verbale! Tvůj čas ale ještě nenadešel, tak co děláš u mých dveří? Ááále, docela výživně jsem vyleštil u Pactu, tak jsem se přišel mrknout, jak to vypadá tady. No, musím ti však říct, že jsem z té nudné až otravné nenápadité snůšky pičoidních religiózních žvástů vykuchaných ze všech těch exorcistů, co se vleče snad víc než orál s uzrálým bezdomovcem, dost znechucený. Tak ti asi jen naseru na práh a zase půjdu. A až se jednou objevím natrvalo, dost nevybíravě ti za tohle znásilním pár oblíbených čertů. Ale počkej, trochu by sis to u mě vyžehlit přeci jen mohl. Mám pro tebe jeden teplý tip. Nějaký Birdman. Vskutku ukrutné svinstvo natolik odporné, že by se z něj i peklo poblilo. Mohl by sis ho hned odnést a v nekonečné smyčce promítat všem soudným heterosexuálním hříšníkům. Zaručuji ti, že to pro ně bude daleko větší utrpení, než kdybys jim dennodenně trhal anály kombinačkama. Když už budeš v tom, přiber sebou hned i těch pár pózujících teploušů, co to tady tak velkohubě nadhodnocují. Díky.“ (07.02.2015)

Kdyby vám někdo tvrdil, že satanistické duchařiny už dneska nemají co říct, tak mu řekněte že kecá a pošlete ho do háje. Důkazem je tenhle skvostný temnohustoatmosférický kousek, pomalý, těžkomyslný, neradostný, s nádherně zlověstnou hudbou... vlastně spíš jen zvuky. Strašidelný sice moc není, ale jeho relaxační účinek na mou psýchu je blahodárný. Nikterak složitý děj skýtá několik drobných a milých překvapení a například to, co se mi v jednu chvíli jevilo jako roztříštěná časová posloupnost jednotlivých scén, se ukáže být důmyslnou scénáristovou hříčkou. A moc se mi líbil konec, který mi dal vzpomenout na legendární Rosemary's Baby. O nic slabší než McCarthyho prvotina, silné čtyři. (08.02.2015)

Predošlý McCarthyho počin The Pack mám rád. Bola to evidentne low-budget, ale za to poctivá žánrovka. Napriek tomu, že v At the Devil's Door využíva úplne totožné postupy (pomalé tempo, zo začiatku nie úplne jasná story, minimum ľakačiek, navyše aj tie majú podobnú strihovú skladbu), rovnaký efekt sa nedostavuje. Na to si AtDD zobral na paškál až priveľké sústo (príbeh s obmenou hlavnej postavy, ktorý sa tiahne dlhým časovým obdobím) a až primálo toho ponúka na oplátku. Zlovestnú, nepríjemnú atmosféru sa McCarthymu síce stále darí budovať perfektne, ale to mu vydrží tak prvú pol hodinu, následne divák zisťuje, že neponúka nič viac. McCarthy len napína, napína a napína až donapína. Hororových prvkov je okrem tej atmosféry pramálo, tie dve ľakačky veľmi nefungujú a postava démona je úplne nevyužitá. Veľmi pomalé tempo začne s pribúdajúcimi minútami otravovať, keďže sa vo väčšej časti filmu nič podstatné nedeje a samotný záver už je doslovne z rady scenáristických zúfalosti. Ešteže aspoň po technickej stránke je badať krok v pred, keď po vyslovene televíznom The Pact, má At the Devil's Door o niečo filmovejší look. Ten jeho minimalistický prístup k látke s pomalým tempom a dôrazom na atmosféru ma síce stále baví, ale tento krát si to už vyslovene žiadalo pritlačiť aspoň v niečom viac na pílu, takže vo výsledku dosť sklamanie. CELKOVO: 2,5* (5/10) (14.08.2014)

Zčásti nepřehledný snímek na téma Satan v nás. Hannah se seznámí s mladíkem, který jí nabídne možnost si vydělat peníze. Jde jen o takovou hru, kterou si zahraje s jeho strýcem, a potom prodá svoji duši. Jenže co peklo schvátí, již nenavrátí. Když Hannah zjistí, že ji ovládají temné síly za jistým účelem, rozhodne se plány pekelníka překazit. Na scénu pak nastupují dvě sestry - makléřka a výtvarnice. Satan nelení a v duchu snímku Rosemary má děťátko začne jednat. Nevyvážený počin má několik scén s napětím, jednu výraznou, ale očekávanou lekačku a oblíbené klišé, kdy se napadená oběť zmítá ve vzduchu a střídavě je vržena proti zdi a na zem. Průměrná oddechovka, když není nic jiného po ruce. (29.03.2019)

Pro mě film plnej překvapení ať už dobrých nebo špatných (konec jsem absolutně nepobral) . Každopádně se mi na tom líbilo, že se nejede podle zajeté šablony, ale rejža a scénárista v jedné osobě se to rozhodl udělat po svém a vcelku povedeně. Největší kámen úrazu je v lekačkách, které jsou neuvěřitelně předvídatelné a díky tomu bohužel nefungují, ale u rozhovoru Very s kamarádkou dívky v červené pláštěnce mě příjemně zamrazilo v zádech. Lepší průměr. (31.07.2016)