John Wick

Málokdy je v áčkovém filmu k vidění tak špinavá, neučesaná akce, kde se v záchvatu boje mlátí do právě zašité rány, protivníci se v 95% případů uzemňují tím nejjistějším způsobem, tedy headshotem, kde KONEČNĚ auta po nárazu nevybuchují a ženy se KONEČNĚ perou jako ženy (tedy přes sílu to nepůjde, tak úskokem), takže nekoukám na jejich tvrdé pěstní rány a kopy, které by vzhledem ke své fyziognomii nebyly schopny, jako se to naopak v rámci genderové pseudo-vyváženosti děje v drtivé většině filmů dnešního Hollywoodu. A navíc se tady vtipně ozvláštňuje klišé akčních filmů, takže nájemní vrazi mají svůj hotel se svými pravidly a nezpochybnitelným důvodem pro masakrózní hody je zabitý vořech. Což dokážu pochopit, mě kdyby někdo šáhl na křečka, John Wick by byl hadr i se svým arzenálem. (15.01.2015)

Ani termíny jako "akční jednohubka" nebo "čistá žánrovka" ve mě fakt nevyvolají nadšení ve filmu, kde chlap střílí všechny svoje protivníky proto, že mu zločinci vzali to poslední, co mu zbylo od manželky. Jistě, situace je to emocionální, ale nevěřím jí, snímek by se dal zpracovat psychologicky nebo jako drama, ale podezírám tvůrce, že chtěli natočit masakr a potřebovali výchozí bod, který na mě zpracovali málo uvěřitelně. Emoce to ve mně nevyvolalo žádné a ani akční část jsem si moc neužil a to už pár let umím. Keenau je docela charismatický, ale v tomto ho na celé čáře převálcoval Michael Nyquist. (25.03.2019)

Na hongkongské heroicbloodshedové gangsterky od Johna Woo chybí Johnu Wickovi víc přepálených emocí, cit pro patřičnou absurditu a vedle vlastně frajerských padouchů taky nějaký odporný skřet, jenž celá mlata vydrží až do úplného závěru (via The Killer i Hard Boiled). Leč samurajský patos mezi zabijáky, práce s všem postavám všeobecně známým hrdinou, první precizně gradovaná půlhodina a zejména přestřelka v baru... to vše dalo vzpomenout na zlaté doby objevování hongkongské akční školy. Totéž ostatně platí i pro ukázkovou přehlednost akce (v mizanscéně, rámování a překvapivě úsporném střihu) i parádně ekonomickou práci hrdiny v rámci "jeden proti nespočetnému množství nepřátel" - jen škoda, že padouši jsou vlastně do jednoho sympaťáci a skutečná svině je nakonec jen za "macguffina", tedy za vlastně nepodstatnou záminku, jež ten akční stroj opakovaně nakopává. (31.01.2015)

Čekal jsem o krapet větší „pecku“, myšleno lehce nápaditější, ale i tak převládá spokojenost. Keanu Reeves je po několika matných projektech tam, kde ho mám rád, Chad Stahelski má několik kaskadérských zářezů a je na něm patrné, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Akčních perel je v posledních letech pramálo, samozřejmě tahle nabízí mnoho otázek na logické přešlapy, ale kdo si chce užít nářez plný zlámaných vazů a prostřelených hlav, je tu správně. Ostatní nechť si raději zapnou Tarkovského. Tady se jede na brakové vlně, příběh je přímočarý á la ztráta milované ženy, mrtvé štěně, banda cool zabijáků a jeden nasraný návrat na scénu. A tvůrci, kteří se jednoduše chtějí vyblbnout. Jednotlivé přestřelky šlapou v jiném tempu, mají různou atmosféru, škoda jen, že se víc nepodařilo prodat fyzično (jako v prvních 96 hodinách). Mile nadsazené, choreograficky elegantní a sakra přehledné. (06.02.2015)

Jeden vymyslel gun-kata, druhý gun-fu, kdo se v tom, sakra, má vyznat? Bojové scény jsou zde fakt skvělé a s přístupem "headshot z pěti centimetru" také poměrně originální. Keanovi už to sice nekope tak jako v Matrixu, ale pořád je to důstojný návrat charismatického zabijáka. Bohužel film nepříjemně sráží soutěž o nejdebilnější scénář všech dob. Jeden by řekl, že film, kde zazní věta "that dog was the last gift from my dying wife" musí pracovat s nefalšovanou nadsázkou a mocně si pohrávat se satirou, jenže opak je pravdou. Postavy se snaží budovat atmosféru pouze tím, že neustále opakujou slova "John Wick toto" a "John Wick támhle", jenže ono to působí spíš směšně a ne tím správným způsobem... 6/10 (17.01.2015)