Ip Man 4: The Finale

Předešlé díly jsem myslím neviděl, hodnocení mám pouze u dvojky (4*) a už si jí vůbec nevybavuji. Každopádně s Ip Man 4, jsem se vrátil do dětských let, kdy jsem denně čuměl na Karate Tiger 1. Parádní souboje, dobrý příběh a jako třešnička Adkins, který tu byl k nezastavení (přál jsem mu pořádnou nakládačku, hehe). Šupa film. (12.04.2020)

Po traileru jsem byl skeptický, ale nakonec se dost možná jedná o nejlepší a nejdospělejší díl série. Samozřejmě; primitivně je zde interpretován konflikt mezi USA a přistěhovalcema. Jinými slovy, Amíci se prostě nezamyslí a každý konflikt musí končit až nuceným soubojem, ale já skutečně věřím, že tak nějak se to odehrávalo tehdy, i když nevím jak moc byl protlačován ten rasismus skrz. Jestliže je něco, co se mi líbilo, tak charakter Ip Mana. Má výčitky, je znát na něm, když utrpí nějaké zranění a přizpůsobí styl svého boje těm podmínkám a co víc - když ostatní mu tleskají, že se zastal utlačovaných, on jen stojí a nevypadá ani nadšeně z toho, že nakopal prdel soupeři. Protože koho těší žít v takovým konfliktu, kde jediné východisko je nekompromisní souboj? To byl malý detail, který mě potěšil. Když už mluvím o bitkách, tak jich zde je klasicky mnoho. Zpočátku IP Man se drží a jen občas něco předvede, ale v druhý polovině nešetří kadencí a sype to ze sebe jako za mlada. Bitky nepůsobí nijak zrychleně, nejsou nepřehledně natočený a jsou opravdu dost kontaktní. Když někdo schytá nepříjemný kop, nebo úder, chytne se za tu ránu, kulhá či má dokonce otisk/modřinu. Ten kick Bruce Leeho na hlavu toho karatisty v uličce mě normálně rozesmál :) sem tam je jasně očividné pomocné lano, že nějaká postava odlítne až moc, nebo nějaký výskok, ale toho je pomálu a nepůsobí to rušivě. Bitky působí stále dynamicky, kontaktně a drsně a dost tomu napomáhá pořádný nazvučení každého úderu. Co se týče témat apod, tak právě čtvrtý díl mi přišel i nejvíce pestrý na tohle a vidím v materiálu stále mnoho potenciálu na rozvětvení univerza. Bruce Lee tentokrát dostal dost prostoru a plno témat a prvků mi přišlo jen lehce nakousnutých. Adkins nemá až tolik prostoru a v akci se s ním šetří do závěru, ale tohle je snad první film, kde vidím jak karate dokáže být nebezpečné a bolestivé. Místama mě film dojal emocemi kvůli tomu, jak některé charaktery dospějí i když je k tomu vede klasická klišé motivace (synu poslouchej, mám rakovinu, bla bla) ale funguje to, protože prostě Ip Mana máme rádi, jeho filozofii a zejména charisma Donnieho. Jediné co vytknu, tak to CGI s letadlem se fakt nepovedlo a prostě ... mi ty konflikty přišli až moc vyhrocené, ale aspoň tam za tím je přeci jen nějaký důvod a ač se postavy vyjadřují primitivně ohledně toho, že "žlutý jsou odpad a bla bla", nějak si umím představit, že to takhle i být mohlo. (16.02.2020)

Muž Internetového Protokolu dokáže i ve sto letech úplně nejrychleji a nejefektivněji ze všech omacat otočnou kládu se třemi čuráky a poté, co vlastníma rukama jen za pomoci bojového umění Wůl Chum zastavil japonskou invazi a vypráskal z Hongkongu velkobritské okupanty, rozhodl se vydat do Spojených sráčů a naučit tam všechny ty zkurvené bílé xenofoby a tupé maloměstské republikány troše té akupunkturní pokory. Ale nejprve mimo kontext trochu zabrucelee do „historie“ a připomene nám, kdo že to vlastně naučil po Džudy druhého nejslavnějšího opičáka světa jíst příborem, následně předvede všem mega, giga a teramistrům čínských lechtacích umění, čí kunkfení je nejlepší ze všech, jen tak mimochodem vymýtí šikanu z šosácky rasistického amerického středního školství, aby v závěru ukrutně ponížil jako vždy zoufale nehrajícího, velkohubého baletního seržanta Asskinse, jehož herecké mistrovství a americký přízvuk silně připomínají toho týpka, co v osmdesátkách rozkuřoval videoklipy Twisted Sister. S vykopnutými zuby. Jinak opět bezskrupulózně propagandistická, patetická a kýčovitá telenovela Kuomingtangu, která však s vypnutým indikátorem nevkusu vcelku solidně odsejpá a v níž se historicky poprvé v celé sérii objeví mezi všemi těmi svištivými rachitickými porušovači fyzikálních zákonů, bleskovými osahávači rotujících dild a přiteplenými padededujícími Baryšnikovy konečně někdo, kdo vypadá, že už si někdy skutečně zakopal do pytlíku a umělecky si i reálně zabojoval. Mám na mysli armádního kataristu Kolína. Borec si musel při natáčení s těmi padesátikilovými zabijáky a análním agresorem Skokotem dozajista užít spoustu gogotaneční legrace. (18.02.2020)

Vyvrcholení velké ryzí čínské martial arts série, které trvalo krásných 12 let je u konce a pro mě nejspíš i nejlepší díl celé série. Je to absolutní Mordus- Ultimátum, který má velmi silný, emotivní a dojemný příběh, který obsahuje špičkové až bezchybné souboje ( a že jich je!!). Donnie Yen se vydává do Ameriky, aby nalezl školu pro svého neposlušného syna, ale dostává se do komplikací a je zde hezky vyobrazen rasismus i šikana tehdejší doby ( Scéna, kdy čínská studentka je šikanována svými spolužáky je velmi silná) a potěší i Bruce Lee, poměrně neznámý Chris Collins či nekompromisní Scott Adkins, který si dává záporáka opět ve velkém. Každý souboj má něco do sebe a především je nádherná výměna jiných stylů ( Karate vs Wing Chun) a u finále jsem řval radostí tak, že mi v baráku praskaly všechny zdi. Dlouho jsem neviděl pořádnou, čistou martial arts rubačku s ještě tak velmi poutavým a hezkým příběhem. Donnie Yen je ikona a IP man s ním. Nádhera. 10/10. (10.02.2020)

Díky bohu poslední film známé série, která mě přestala zajímat už někdy po druhém díle. Film už jede na neutrál, občas možná i na zpátečku a přidání Scotta Adkinse je zde jen proto, aby i záporná postava byla známý bijec. Příběhově a herecky skoro na úrovni Seagalovek a akce je vzhledem ke stáří většiny postav už spíše směšná. V dobách kdy existují filmy jako Raid, nemá taková báchorka žádnou šanci. (18.06.2020)