Annabelle

Neprávem opomíjený horor. // Annabelle se dalece vzdálila úzkoprsému výčtu žánrových konvencí a vydala se směrem k maloměstskému hororu o nástrahách mateřství. Do vyprávění se opakovaně navrací motiv hrůzy, kterou zažívá žena v domácnosti. Mateřství je vyčerpávající sérii konfrontací s všudypřítomným nebezpečím, v níž se stereotypní trávení volného času se stává hrozbou (šicí stroj, telenovely v televizi). Ne nadarmo film pomrkává po Rosemary má děťátko Romana Polanského – hlavní hrdinka Annabelle se jmenuje Mia, hrozivou rekvizitou se stává stejný kočárek a podobnosti nalezneme i v kostýmech či prostředí městského bytu. // Ve světě Annabelle, na rozdíl od Conjuring, neexistuje bůh, s jehož pomocí démony překonáme. Pokud ve filmu hledáme všudypřítomnou entitu, která do vyprávění otevřeně proniká, je to Satan. Jeho krutý svět nezná odpuštění ani milost, smrt musí být vykoupena smrtí. Nikdo jiný neexistuje. I tímto tematickým rámcem odkazuje k Rosemary, kde jedna z postav spirituální nerovnováhu fikčního světa přímo popíše: „God is dead! Satan lives!“ // John R. Leonetti konečně vytěžil delší záběry a práci s hloubkou prostoru. Rád inscenuje ve dvou plánech, přičemž v pozadí se odehrává něco zneklidňujícího, co hlavní hrdinka nevidí. Tenzí mezi pozadím a popředím vytváří nádherně napínavé momenty. Nejvýraznějším příkladem je scéna prvního napadení členy kultu, kdy v jednom delším záběru stupňuje napětí za pomoci několika rychlých přerámování a naprosto precizní inscenací. Díky delším záběrům může diváky trápit nekonečným čekáním na lekačku, která nemusí vůbec přijít (fenomenální scéna ve výtahu ze sklepa). (13.07.2018)

Cokoli z rodiny Conjuring je jistou zárukou kvality. Samozřejmě, že ta kvalita se u jednotlivých kousků dosti mění. V jednom si však mohu být jist vždy a to, že se budu bát. I když jsem měl se zařazením tohoto díla největší problém, tak pvažuji první Annabelle mezi ty nejlepší horůrky. A to především díky bravůrně propracované atmosféře s téměř dokonalým strašením. Jinak tomu nebylo ani zde a i když byl příběh relativně slabý, tak to, co já osobně od dobrého hororu očekávám, bylo splněno na jedničku. Při sledování jsem ani nedutal a křečovitě přitom rukama svíral peřinu pod kterou jsem byl v bezpečí. I přesto mi však místy běhal mráz po zádech. Atmosfera postupně houstla a dobrých scén bylo mnoho, ale za tu nejpropracovanější považuji návštěvu sklepa ke konci. Při hodnocení váham mezi 4-5 hvězdami, ale jak jsem už zmínil, chatrný příběh u hororu není až tak důležitý a po shlédnutí se již nedivím zprávám, kdy z kina při sledování raději odcházely slabší povahy. 85% (07.06.2021)

V pohode. Ja som spokojný. Dostal som presne to, čo som chcel. Akceptovateľný a znesiteľný rip-off (resp. spin-off). Annabelle nie je vyložene blbá a hoci k strašeniu a znervózňovaniu diváka a postáv používa zastarané metódy, fungujú. Neviem, možno som len proste mal chuť na staromódny horor á la deväťdesiate roky. Je to fajn, atmosféra temná, krv tu takmer vôbec nie je (rozhodne nejde o vyvražďovačku na spôsob šiesteho Chuckyho, ale o komorný horor), kladné postavy sú vcelku sympatické a záporné tu nie sú. Ak pravdaže nerátame Annabelle, ktorá má niečo do seba. Napnuto som čakal, kedy sa pohne oko, kedy žmurkne alebo sa jej nepatrne, o pár milimetrov pohne ruka. (28.12.2016)

John R. Leonetti v tomto hororovom svete (Annabelle, Conjuring) vymenil kameramanskú výplatu za režisérsku a nebola to zla výmena. Leonetti vás dokáže držať v napätí a vystrašiť vás slušnými lakačkami, ale s príbehu a scenáru viac nevyťaží a tak sa Annabelle plazí pri slušnom nadpriemere. V dnešnej dobe jeden s tých lepších obyčajných hororov. 60% - 3* (15.03.2015)