Oni

„Nabudúce už to pôjde ľahšie.“ Toto je jeden z tých hlúpych hororov, kedy by ste na mieste hrdinov urobili asi milión iných vecí a o 15 minút by ste sedeli vo vyhriatej policajnej kancelárii s kávou a manželka vás upokojujúco škrabkala po chrbte. Liv Tyler a Scott Speedman však nie sú vy. Ako pár sú síce vcelku sympaťáci, ale s logickým riešením vzniknutých problémov je to podstatne horšie. Neviete, či zúriť, plakať, smiať sa alebo ísť na hodinu na záchod a vrátiť sa až na záverečné titulky (a ušetriť si tak kopu nervov). Ani nebudem písať všetky tie bludy, ale aspoň jeden príklad: „oni“ majú jednu sekeru a hrdinovia brokovnicu, napriek tomu proti „nim“ nemajú šancu (hádzať to na neskúsenosť je blbosť, aj „oni“ to robili prvý raz, je to jasne povedané). A to vôbec neriešim neetický problém tvorcov, ktorí skopírovali o dosť pôsobivejší (obsahoval tiež nelogické veci, ale atmosféra bola stokrát desivejšia) francúzsko-rumunský polokultový kúsok Ils (a ani to na rovinu nepriznali aspoň v titulkoch). Občas to chytí trocha príjemne nepríjemný drajv (kto to je? Čo chce? Nestojí kúsok odo mňa v tme a nenačahuje sa po mne práve?), ale to je asi tak všetko. 30% (28.05.2011)

(55%) ONI – obyčejný, průměrný avšak neškodný horůrek, který díky krátké stopáže nenudil a v rámci jednohubky vcelku zabavil. Opravdu nemá cenu zde něco dlouze rozebírat. Některé scény se vydařily. Chvílemi došlo i na napětí. Krvavých scén zde moc nebylo krom finále, které jsem ocenil. Pro hlavní hrdiny to nedopadlo moc dobře. Maskovaní ONI mě spíš pobavili. Zezačátku mi vůbec nesedlo hlavní herecké duo, ale po čase jsem si na ně zvykl a neřešil je. Toť vše. (16.04.2018)

„Proč nám to děláte?“ - „Protože jste doma.“ No ano, kdyby se v noci procházeli po venku a nebo spali pod širákem, nic z toho by se nestalo. Tak je to jednoduché.. Domácí invaze má v americké historii bohatou tradici (vzpomeňte na Clutterovy z Kansasu či návštěvu u Polanských) a kinematografie na ni myslí už od Griffithovy The Lonely Villa (1909), takže v rámci tohoto subžánru je z čeho vybírat a já mohu s klidným svědomím prohlásit, že The Strangers patří k jeho šedivému dnu. Scénář měl maximálně osm stránek (z toho jedna byla storyboard Liv Tyler ve vaně), nějaká tenze prakticky neexistuje, všechny postavy se chovají nesmyslně (hodným jde o život, ale musí se rozdělit, zlí používají taktiku „jsem za tebou, ty o mně nevíš a pak zase zmiznu“), kamera je připoutaná k neposedné Sově, při trapných lekačkách někdo v masce nebo se spodkama přetaženýma přes hlavu udělá za oknem baf a celé to působí jako zaseknutá gramofonová deska. Bertino je svým způsobem kouzelník, protože z hodiny a čtvrt dokázal udělat věčnost.. (23.05.2018)

Totální výsměch. Fungovalo to pro mě jen těch pár minut, kdy se příchozí opakovaně ptají na Tamaru a pak osamocené Liv tlučou na dveře (v obou případech nic, co bychom už dobře neznali z FUNNY GAMES a MOTELU SMRTI). Jak nastoupily masky, nedokázal jsem to brát vážně (a když se na konci dlouze dívaly na své oběti na gauči, připadaly mi silně retardovaně) a navíc nastoupila vláčná nuda v podobě nahánění se po domě a venku a z dálky předvídatelných zvratů a lekaček. Záběry, kdy některý ze zabijáků nepovšimnut stepuje dlouhé vteřiny v pozadí působily dobře v trajleru, ale ve filmu jsem je přijímal naprosto lhostejně. Úděsné. Nějaké ty body ještě tak za Liv v posledním tažení, ale když si vzpomenu, jak mě celou dobu srala ta kvedlavá kamera... ne, nic nebude. (11.11.2008)

Jeden z mých nejoblíbenějších hororových kousků, na který jsem se díky Tylerce a traileru hodně těšil. Trošku mě zaskočilo pomalé tempo filmu, ale ono tam toho vlastně ani víc natřískat nešlo, navíc má film příjemnou stopáž, takže jsem se s tím bez problémů smířil. Snímek má gradaci, sic pomalou, kvalitní herecké výkony, fikaný záporáky, co se mně hodně líbílo, bylo ozvučení. Závěr je nepříjemný nicméně ne šokující, tudíž zde šlo možná malinko přidat. I tak 90% a plný počet. Málem bych zapomněl, kdo by sháněl něco podobného, nechť zvolí francouzsko-rumunské Ils. (14.10.2012)