Sicario: Nájemný vrah

Zdejší časté komentáře, kritizující postavu Emily Blunt, jsou hloupé a pramenící z nepochopení konceptu filmu. Naopak, tím že Villeneuve zvolil středobodem vyprávění křehkou ženu, coby jakousi divící se a nechápající Alenku v říší divů, uvedl v tápání a kladení si otázek i diváka samotného. Emily je krásným protikladem toho drsného světa drsných můžu, nejdoucích pro kulku daleko a závěrečné rozřešení je emocionální pecka, dávající předcházejícímu dění smysl a význam. V reálu pak asi dopadnete tak, jako můj kamarád, který zpočátku děj komentoval slovy „Je to nějaký zmatený.“, aby pak na konci omluvně pronesl „Tak jo, Villeneuve, pěkně si to se mnou sehrál, jako kočka s myší.“ O podobné autenticitě a syrovosti, kterou Sicario předkládá, si pak 99% filmové produkce může jenom zdát. A jedno je jisté – charisma má jednobuněčné dvojče a to se jmenuje Benicio del Toro. (20.12.2015)

Viděl jsem Sabotage od Davida Ayera, kde byl sice Arnold, ale od něj jsem rozhodně čekal více i třeba navzdory scénáři. Trošku jsem se bál, abych se nespálil i u Sicaria neméně geniálního Denise Villeneuve, ačkoli z trailerů to vypadá na nátřesk, ale všichni víme, že lidi lžou a obzvlášť ti, co tvoří trailery. Celé bych to tak nějak shrnul do třech bodů. Podobné razie a zátahy v mnohačetných týmech a policejních vozech mi ihned nahánějí adrenalin do žil a ačkoliv ten v Sicáriu byl vlastně bezpředmětný a skončil na půl cesty, díky atmosférické hutné hudbě a fantastickým záběrům se povedlo navodit skvělý zážitek. Zadruhé. Na projekci byla zmíněna emancipace žen a já se musím přiznat, že mě během filmu také napadlo, že po "Full metal bitch" z Edge of Tomorrow je vlastně překvapení zasadit Emily Blunt do úlohy hrdinky, která v téhle válce vlastně nemá co dělat a může být pro tým přítěží...mně to však žíly netrhá a souhlasil jsem s Imfem (autor moviezone.cz), že kdyby touto postavou byl muž, na věci by to nic nezměnilo. Emily jsem věřil každé slovo, každý čin, který provedla a soucítil s ní, když něco nejednou odnesla. A za třetí samozřejmě Benicio Del Toro. Bez spoilerů je těžké se k jeho postavě vyjádřit, ale jedná se rozhodně o nejsilnější a nejzajímavější charakter a neuvěřitelné charisma tohoto herce jeho šedé eminenci dodává potřebnou hloubku. A kdo je vlastně onen sicario, tedy hitman? To si zjistěte sami. Rozhodně to stojí za to a takto atmosférický film už podle mě letos neuvidíme, a ne Bond je přecejen trošku někde jinde, ne výš nebo níž, prostě jinde (EDIT : úplně jinde). Je to sice hnusný film, naturalistický a značně explicitní...k tomuto tématu to ovšem sedí a nikde nenajdeme žádné neopodstatněné násilí, na to se opravdu nehraje. Po druhém zhlédnutí doma asi ještě silnější zážitek...95%...[17.10.2015_oslavy Moviezone_BIO Oko] (17.10.2015)

Film roku to není, ale pořád je to nejlepší combat/military záležitost od Miami Vice. Mimochodem i tam bylo x mafiánských bossů, drogy, peníze a boje o území, ale díky mistrně zpracované a zakomponované lovestory snímek říkal i něco víc. Byl divákovi bližší, hmatatelnější, osudovější. Sicario je studený, téměř bez emocí - občas svým naturelem připomíná spíše dokument. Samozřejmě fantasticky zfilmovaný, ale legendou nebude. (01.11.2015)

Nie som fanúšikom akčných filmov a len zriedka ktorý sa mi vryje do pamäti natoľko, aby som si ho zapamätal. Obzvlášť ma nebavia filmy o drogových karteloch, pričom k danej téme nedokážem posúdiť ani "prt". Osobne ma na "Sicariovi" najviac zaujala myšlienka samotného tvorcu snímku, ktorý sa divákovi snaží vykresliť skutočný pohľad na riešenie problematiky, teda rozdiel medzi publikovanou "realitou" a skutočne podniknutými krokmi na dosiahnutie cieľu. Z tohto pohľadu palec na hor, avšak akčných scén, ktoré by mali byť pred daný žáner korením, bolo akosi po skromne. (25.12.2015)

Čas vlků. Musím přiznat, že jsem se bál, co s Denisem Villeneuve udělá přestup do Hollywoodu, ten už totiž semlel plno nadějných tvůrců (vzpomeňme třeba José Padilhu a jeho tragikomického Robocopa), jak se ukázalo, o Denise jsem se ale bál naprosto zbytečně. Už jeho předešlý thriller Zmizení byl přímo excelentní, teď se ovšem se Sicariem dostává ještě mnohem dál, totiž na post, který je v americké kinematografii velmi důležitý, post, který před ním sdíleli třeba Miloš Forman nebo Ang Lee, post režiséra-emigranta, přicházejícího z cizí země a tím pádem zprostředkující Američanům reflexi, ke které nemá žádný z nich nejvýstižněji řečeno ,,koule". Ač opakovaně zkoumá svůj stěžejní motiv, totiž násilí a jeho dopad na osobnost jedince, tentokráte jde o level výš a analyzuje jeho dopad na společnost a dochází k výslednici institucionalizovaného násilí. Jestliže totiž platí premisa volně interpretovaná na konci příběhu ,,Zákony mají smysl jenom v komunitě. Na úrovni federálního nebo mezinárodního práva žádný smysl nemají, protože nejsou vymahatelné.", staví příběh svého filmu coby politikum. Je možné zaměstnat coby agenta CIA hitmana a člena drogového kartelu? Proč ne, když je to ve jménu ,,vyšší pravdy". Je možné zapojit se do války drogových kartelů a stát na straně jednoho z nich? Proč ne, když se tak dá, byť nelegálně a protiústavně, regulovat obchod s drogami. Je možné mučit vězně? proč ne, když je to jediná cesta, jak se dozvědět systémově důležité informace. Film plný antihrdinů, do jejichž středu je postavena hrdinka, nováček coby protipól, který je konfrontován s realitou boje proti organizovanému zločinu a obecně s fungováním tajných federálních služeb a armády USA. Je to taková cesta poznání, cesta Platonovou jeskyní, až ven, ke skutečné pravdě, která ovšem oslňuje a pálí. A jelikož organizovaný zločin je stále brutálnější a nemilosrdnější, jsou i represivní složky státu tlačeny k podobně agresivnímu, cynickému, pragmatickému (a morálně problematickému) konání. Obžaloba i obhajoba systému zároveň. Po formální stránce naprosto dechberoucí záležitost, organické propojení hudby (post-rockově koncipované), nádherné kamery a pomalého tempa, skvostná dunivá a hřmící symfonie hudby, detonací a výstřelů... Pro mne osobně ne tak silné jako Denisovy dřívější filmy, hlavně Požáry a předchozí Zmizení, přesto naprostý masterpiece... (03.01.2016)