Král Artuš: Legenda o meči

// Artuš není blbej, dokonce není ani ošklivej. Jenom je mi děsně ukradenej. Úvod fajn, do Artušova zajetí je to opravdu jak Ritchieho nová gangsterka, akorát z období temna. Jenže pak se cool finty začnou recyklovat a "děj" začne hnát kupředu, přičemž mi celé finále přišlo jako bych se díval na závěr Harryho Pottera, akorát bez znalosti 7 předchozích filmů. Nemá to duši, je to chladný, plný nevyužitých postav, s místy nepřehlednou akcí (pro mě osobně pak navíc pojištěnou stěžejníma scénama s hadem, takže jsem z nich měl prd, poněvadž jsem musel sklopit zrak) a klišovitým scénářem (když už se znásilňuje předloha, mohli bychom alespoň dostat něco originálnějšího než armáda vs. armáda, hl. hrdina vs. záporák, rukojmí výměnou za kapitulaci atd.). Co je na filmu naopak boží byl jednoznačně soundtrack a pak taky Charlie Hunnam, kterej si tímhle pravděpodobně pohřbil filmovou kariéru, mě ale utvrdil v tom, že charisma má tenhle chlapec na rozdávání. Nicméně když to shrnu, tak jsem se moc nebavil a to je asi to nejsmutnější, čím mě tenhle režisér kdy překvapil. 6/10 // Edit: Stoupá to trochu. (16.05.2017)

RocknRolla Artuš vs. U.N.C.L.E. Vortigern. Jeden by si myslel, že pojmout nejslavnější anglickou legendu jako naspeedovanou gangsterku z londýnského podsvětí nemůže fungovat a taky že jo. Výsledkem je sebestředný, jako by z herní konzole vypadnuvší cool bordel o králi z bordelu, co musí pochopit, že nejlepší je to obouruč, opěvovaný soundtrack je z velké části mimo, montáže scén co je a co bylo, bude nebo možná bude, zavání samoúčelnou manýrou. Nejsmutnější je, že Ritchie, kdysi originální fenomén okrádaný ze všech stran, se nakonec sám stal zlodějem (namátkou seznam vykradených: Jackson, Snyder, Kurzel, Dante´s Inferno, strejda gauner Law dokonce mluví do ouška jak pan Světlý). Strašně bych si přál, aby Guy zase nahodil řemen, ale tudy cesta nevede.. (04.07.2017)

Důrazně tento film nedoporučuji lidem trpícím ofidiofobií (protože je v něm hodně hadů, včetně jednoho svinsky velkého) a Danu Vávrovi (protože by podobně politicky korektní verzi středověké Anglie s černochy, Číňany a silnými ženskými postavami nemusel rozdýchat). Ostatní hráči videoher by nicméně mohli být spokojeni, neboť hyperkinetické (jinými slovy strašlivě nepřehledné) a téměř kompletně CGI akční scény, zejména ta finální, vypadají jako sestřih in-game videa z nějaké akční řezačky. Král Artuš vůbec připomíná řadu popkulturních produktů. Videoklip k anglické folkové písničce, kung-fu film, špatné fantasy z osmdesátých let, dobré fantasy z nultých let, skeč od Monty Pythonů („Tohle je stůl. Sedí se u něj.“)... Vinou mnoha inspiračních zdrojů, nesoustředěného vyprávění (i tehdy, když tato nesoustředěnost není odůvodněna špatnou pamětí vyprávějící postavy) a neustálého těkání mezi výsměchem artušovským legendám a jejich ultracool, do sebe zahleděnou a nadhled postrádající modernizací pro dnešní nerdy je to strašný eklektický bordel. Moc nepomáhá, že se mu Guy Ritchie pokusil dodat jakýs takýs řád tím, že film pojal jako další ze svých londýnských gangsterek. Příběh se sice neodehrává v současnosti, ale v alternativním středověku s čáryfuky, obřími krysami a mečem, který funguje jako zbraň hromadného ničení, ale jinak jde o únavně manýristickou variaci dříve viděného. Máme tu opět partu nýmandů mluvících cockney angličtinou, kteří nejdříve jednají a až poté myslí, jejichž plán, jak přelstít soupeře, fatálně nevyjde, roztěkané vyprávění se skákáním po časové ose, psychopatického zlosyna, který svým obětem provádí moc ošklivé věci (jež ovšem potěší fanoušky Gaunerů), honičku natáčenou zčásti GoPro kamerami. Všechno uvedené dokázal Ritchie efektivněji využít ve svých předchozích filmech, které se navíc obešly bez patosem obestřeného origin story, založeného na tom, že se hlavnímu hrdinovi často zdají noční můry a omdlévá. Zatímco Tarantino zraje, Ritchie dospět odmítá, točí pořád totéž a přes občasné záblesky osvěžující tvůrčí invence to v tomto případě působí převážně hodně nuceně. 50% (12.05.2017)

Guy Ritchie očividně umí uplést z hovna bič. Tedy ne, že by Král Artuš měl být nějaké hovno, ale velice snadno mohl sklouznout do zapomenutelného béčka (jako třeba Pompeje, které se mi, kdoví proč, vybavily). Nicméně film je natočen příjemně dynamickým a hravým způsobem, v řadě momentů dokáže být nečekaně vtipný a k tomu hlavní protagonista má své charisma i cool hlášky... 7/10 (16.07.2017)

„Stvoril si ma. A za to ti žehnám.“ Spoilery. Pár vecí mi nesedelo (Artuš v pohode vymláti milión týpkov v brnení a potom sa zľakne štyroch vrátane kráľa, ktorého ak by dal dole, bolo by po probléme? Kam sa podel megahad? Prečo zlikvidoval len pár vojakov a nie všetkých?). Občas som sa nechytal (prečo zlí vojaci prepustili čarodejnicu? Nevedeli, že je čarodejnica?). A občas to má hluché miesta. Ale inak strašná pecka! Guy Ritchie (ktorého som nikdy nemal ktovieako v láske) a Charlie Hunnam (detto) najskôr dajú dokopy dve tri nudnejšie scény, ale potom ako ospravedlnenie rozohrajú BOMBOVÚ pasáž, ktorá vám odvarí dekel, odpáli ruky (aj nohy) a odhodí šošovky do kanála. Márne si spomínam, kedy naposledy som počul takú fantastickú filmovú hudbu. Tá je v kombinácii s famóznymi vizuálnymi nápadmi (Artuš vs. vojaci 1, Artuš vs. vojaci 2, Artuš v extrémne spomalených záberoch blížiaci sa k veži, Artušovo detstvo v skratke) neskutočná, mrazilo ma z nej a nechápal som, že ma niekto dokázal tak úžasne zaskočiť. K tomu solídny ústredný zlosyn, síce neprekvapivý, ale tak zas Jude Law sa snaží, tak čo. Jednotliví členovia (budúcej?) Artušovej družiny sú podaní skratkovito, škoda, ale minimálne Djimon Hounsou a „Merlin“ sú adekvátni a v pohode. K tomu prekrásne scenérie miest a prírody, vydarené akčné scény, solídne počítačové efekty, humor, plno bleskových dialógov ako z čias Zbaľ prachy a vypadni! a k tomu scenár, ktorý je natoľko nabúchaný a originálny, že sa nemáte kedy nudiť (had, orol, slony). Palec hore a veľká škoda, že sa vinou mizerných tržieb nikdy nedočkáme sequelov. A Charlie Hunnam je perfektný. „Načo si robiť nepriateľov, keď môžete mať priateľov.“ (06.09.2017)