Cesta do Říma

Dost zajímavý snímek. Skvěle vybraná hudba, poetická vizuálnost (nebo vizuální poetika?), směsice dějových linek, jež jsou svými vypravěči záměrně převyprávěny s větší či menší mírou monotónnosti, což filmu určitě sluší... To, co upoutá v úvodu, se ale během filmu leckdy jeví jako už ohrané, zbytečně nastavované a přestavované. Je to taková mlsůtka zabalená do surrealistické krabičky, která ale nedrží úplně pohromadě, takže ke konci už ani nevím, jestli z té krabičky nevykukuje spíš nějaká existenciální ironie. (26.11.2023)

Pásmo absurdních dada skečů s dost ujetým, ale chytrým humorem a stylová hommage koženkovému kupé. Trošku pokulhává zasazení do rámce, ale na co vlastně absurdní film potřebuje rámec, že. Některý kousky zas tak vtipný nejsou, pár jich není vtipných vůbec, ale u většiny jsem se smál, občas i řval smíchy. Ty nápady a hlášky jsou pure genius. A je strašně příjemný zjistit, že něco tak originálního se může natočit i u nás. „Ale my přece nejsme dopraváci a navíc jsme v cizině!“ „Dopraváci jistě ne, ale také máme své morální povinnosti vůči celému světu.“ :) (20.06.2020)

Intelektuální hříčka nejasné kvality. 1) 35letý Polák Tomasz Mielnik, jenž vystudoval dějiny umění na Vratislavské universitě a později absolvoval FAMU, ve svém celovečerním debutu propojil český až hulvátský ateismus s polským vnímáním křesťanství do věru prapodivné směsi. 2) Chvílemi vtipné dialogy a situace se střídají s méně vtipnými obklopeny nevtipnou většinou snímku. 3) Slušelo to 19letému Petru Slavíkovi (blonďatý spolucestující ve vlaku). (14.08.2018)

Ze začátku to vypadalo, že bych zase konečně narazil na netypický český film, který by se mi líbil. No, ono to vypadalo skutečně nadějně, bizarní nápady byly zajímavé a měl jsem radost, že zase někde vidím Hudečka, akorát měl malou roli. Sice mě strašně iritovalo to, jak hlavní hrdina mluvil, ale co. No a pak nastoupí do toho vlaku a stává se z toho nuda. Lidi ve vlaku vypráví životní příběhy a mě jako diváka by to mělo zajímat, jenže to tady je natočeno strašně nezajímavě. Dále mě na filmu štvali dialogy. A všechny postavy ve filmu jsou jakýsi intelektuálové vedoucí debaty na úrovni, všichni jsou takoví slušní... To je taky dost otravný. Bohužel ve vlak ubude i spousta bizarností a po vlaku to jde už úplně do kelu. No nic, pokus zajímavý, je v tom jedna zajímavá myšlenka, ale takhle to je jenom další český film, co zapadne. A asi i právem. 2* (19.10.2018)

Filmový bizar, který mě bohužel příliš neoslovil. Film jsem chtěl vidět kvůli přítomnosti mé velké herecké oblíbenkyně Bereniky Kohoutové - zde se objevuje v roli, ve které jsem ji chtěl vyloženě vždycky vidět - ale její herecký prostor zde nakonec bohužel není příliš velký, a to není jediné zklamání, které mi ten film připravil. Tam, kde jedni mluví o odkazech na klasická filmová díla, já vidím spíše obyčejné vykrádání - u scén z vlaku je "inspirace" Buñuelem naprosto nepřehlédnutelná, a ostatně soudím, že jeho další film Mléčná dráha téma náboženské víry zpracoval mnohem lépe. V Mielnikově filmu je toho podle mě navíc příliš moc na to, aby to mohlo tvořit soudržný celek, který by dokázal oslovit nějakou početnější skupinu lidí - pro nenáročného diváka, který se chce především bavit, je celý ten šílený koktejl výrazné stylizace, absurdity, netradičního humoru a duchovních motivů asi příliš "filosofující" a "divný", pro intelektuála je to zase příliš povrchní a nekoncepční, a pro naprostou většinu lidí to asi bude prostě jen těžko stravitelné, žánrově nezařaditelné a celkově jen těžko pochopitelné - u tohoto filmu zkrátka vůbec nedokážu určit cílovou skupinu jeho diváků, které by mohl oslovit. Mě samotného ten film postupně otravoval čím dál víc a ke konci jsem se už musel hodně přemáhat, abych to vůbec dokoukal - tak mi to bylo protivné a odcizené. Asi jsem od toho čekal něco jiného - můj problém, jasně - ale za mě prostě jen rozčarování a velká nespokojenost. Film bych rozhodně nikomu doporučit nemohl a podruhé bych se mu už obloukem vyhnul - bohužel. (29.05.2016)