Edith a Marcel

Vzhledem k tomu, že se do osudu Edith Piaf a Marcela Cerdana promítá příběh i jiné dvojice tak mě toto zpracování jejich příběhu zvlášť nenadchlo a jejich paralelní děj mě prostě nesedl. Ale co mohu s jistotou napsat, že dobové šansony Edith, (hlavně texty) které zde zazněly, na kterých se podílel částečně i Charles Aznavour, tak ty jsou opravdu nezapomenutelné. Režisér Claude Lelouch připravoval tuto roli pro svého oblíbeného herce Patricka Dewaera, který se na tuto roli velmi těšil, ale bohužel těsně před začátkem natáčení filmu si vzal život. (11.07.2009)

Moc jsem se těšila předloni na Dahanův film "Edith Piaf", ale přes výbornou oscarovou Marion nic nového v globálu nepřinesl. Tento starosvětsky vyprávěný příběh má krom zajímavé narativní stavby a obsazení (Marcela Cerdana hraje jeho syn MC jr. a trefně) také srdce. Když šel v 80-tých letech v kinech, byla jsem na něm několikrát, a od té doby jsem celá léta skuhrala, proč něco takového u nás nevydají...koupila jsem si ho vloni a dodnes nepustila, snad ze strachu, že ten pocit výjimečného zážitku by se po letech třeba nemusel opakovat. (04.03.2009)

Celé mi to přišlo nějaké studené, jako by autoři zůstali emotivně stát několik metrů od svých postav. Život Edith Piaf byla přece jedna mocná převalující se emoce, ale zde jim zpěvačka vyšla jako rozpustilá šibalka, která hlavně neustále kazí Marcelův boxerský trénink. Navíc - jestli onen paralelně vyprávěný na hlavní linii nezávislý příběh jiné milostné dvojice měl pro vztah Edith a Marcela nějaký smysl, tak já jsem ho neodhalil. Samozřejmě mnohé zachraňuje výkon Evelyne Bouix, Jacques Villeret a zejména pak originály šansonů. (19.07.2009)

Jedním slovem zklamání, dvěma slovy velké zklamání. Netušila jsem, že Lelouche je schopen natočit povrchní červenou knihovnu a ještě se tvářit, že tím chtěl vzdát hold Piaf. Ještě štěstí, že krom zamilované slípky v podání Bouix se před kamerou Bouix objevila i v roli Margot coby nejdůležitější osoby paralelního příběhu. A ten druhý pár byl alespoň zajímavý, typicky Lelouchovsky se prazvláštně seznámil a podivně probíhal jejich vztah. (12.07.2013)

Určitě pozoruhodný pohled na velkou lásku i její kulhavé partnerské nohy byl míněn - a také tak vyzněl - jako hold velké francouzské zpěvačce (v době natáčení a uvádění filmu do kin by Edith nebylo ještě 70 let), jejíž památka byla stále živá a pro režiséra, který Edith zažil jako chlapec, jinoch a posléze mladý muž to byla výzva, jak mrtvou co nejlépe vyvolat z jejího hrobu. Jen tak lze vysvětlit angažmá Cerdanova již postaršího syna, jen tak je možné užít originální Piafiny nahrávky. Určité rozpaky vzbuzuje druhý paralelní příběh válečné lásky. Jako celek je však film scelen a jeho hlavní poslání - co nejvíce obnovit kouzla nenapodobitelného zpěvaččina hlasu - vyšel beze zbytku. Evelyne Boixová zvládá svou dvouroli s mimořádnou virtuozitou a až překvapivědobře si vede neherec Cerdan. Ani Aznavourovy vstupy nejsou hluchými místy, naopak přesvědčivě dokreslují Piafnin umělecký styl a metodu. Precizní zvádnutí výpravy v evropském i americkém prostředí je dalším tmelem filmu. V obsáhlé Lelouchově filmografii se jedná o nadprůměrné a dnes zřejmě i nadčasové dílo, které se nám vybaví, pokud jsme jeho diváky, kdykoliv zaslechneme hlas, jemuž i dnes tleskají obě strany severního Atlantiku. (15.08.2010)