Zmenšování

Měl jsem s Alexanderem Paynem pokaždé trochu problém. Hlavní hrdinové jeho příběhů totiž hledají smysl života, jeho spásu nebo nový cíl a většinou při tom chodí v nekonečných kruzích a já při sledování často kroutím hlavou nad tím, že se jejich situace vyřeší tak nějak sama od sebe. Zmenšování je pak proto pro mě šokem. Hlavní hrdina totiž svoji neutěšenou situaci pokaždé zkouší aktivně řešit, pomáhá druhým (byť často náhodou nebo nedobrovolně) a vůbec se neustále posouvá dopředu roztodivnými směry. Navíc témat, které Payne s Taylorem sešili dohromady, je taková kupa, že jsem téměř nestíhal přepínat do potřebných rozpoložení a nálad. Ekologie, krize manželství, migrace, přelidnění, sci-fi odbočky, souznění s přírodou, zbohatlíci, samota, slepé uličky budoucnosti. A pokaždé se záplavou detailů. Tenhle příběh má snad všechno a jeho rozporuplné přijetí jasně ukazuje, že je toho pro diváka možná až moc. Já se ale i díky snad desítce známých oblíbených tváří v nejmenších rolích řadím k těm nejspokojenějším. (11.01.2018)

Wow!*Přestože překládám náramné povídky z žánru spekulativní fikce a filosocizující scifi, takhle nabitá a nadšená, jako bych vystoupila z živoucího podivuhodného i důvěrně známého světa, jsem se cítila naposled v sedmi letech po dočtení Pipi Dlouhé Punčochy a v deseti u knížek Julese Vernea.***A to jsem původně žádný vyložený zázrak nečekala. *** Ještě po cestě domů mě ten efekt přenesení do fikčního světa, který ovšem dotěrně a tísnivě připomíná naši nejbližší budoucnost, předpokoj, a jeho omračujících možností, krás, starostí a žalů nepustil, pořád jsem jednou nohou jinde, či o krok v budoucnu, nebo nejpřesněji vzato moje prožívaná realita se skutečně rozrostla. Neboť "jinde" tady řečeno s Neffem neznamená, že "všechno je jinak", ale že "něco je jinak", a tím pádem můžeme náš vlastní křehký a fascinující svět a život promýšlet a vnímat z nově nabídnutých perspektiv - není to únik z naší reality, ale její poutavá nová reflexe, je to prožitek prohloubené blízkosti, lásky, starosti i dychtivého a osudového zaujetí naším životem. A je mi hrdinsky smutno a nádherně, cítím vítr změn ve vlasech a slanost tříště na tvářích. *** A funguje to i napodruhé. *~ (21.01.2018)

Film hodnotím pozitivně, nápad se mi líbil a po celou dobu mě to bavilo (i když to mohlo být o malinko kratší). Ale uznávám, že ten film mohl být uchopen i trochu jinak. Ve filmu mi pár situací přišlo nelogických a celkově se to vyvinulo tak nějak divně. Ale jak říkám, film mě bavil, nenudil jsem se, takže dávám dobré 4*. (01.05.2019)

Najzbytočnejší film roka 2017. Silne mediálne tlačený so známymi tvárami, ale aký to má zmysel natočiť tak nesúrodú "komédiu" na 135 minút. Kútikmi úst vám nepohne ani raz, tam nie je skoro nič vtipné, až na konci od úľavy konečne z hrtana vypľuvnete ten nechuťou nestrávený popcorn. Jediným pozitívom je Krištof Valčík, ktorý to Damonovi natrel a dokázal, že je herecky oproti nemu v úplne inej dimenzii. (27.07.2018)

Ten film mě moc nebavil, jeho stopáž je přestřelená, jeho tempo nevstřícné, ale oceňuju, že vůbec existuje takovýhle high concept film maskovaný za žánrovou zábavu - Andrew Niccol se o to neúspěšně pokouší od Truman Show a je vidět, že není samozřejmost dosáhnout funkční společenské satiry v mainstrevovém provedení. Payne to zvládl, byť za cenu toho, že vlastně nejde o moc "dobrý" film, který by mohl v jakémkoliv slova smyslu "bavit". (05.02.2018)