Vlak do Pusanu

Korejský letošní HIT a nejlepší Zombie nálož Roku. Train to Busan je vskutku mixem dvou výborných filmů World War Z a SnowPiercer, kde mě mrzí jediné, že se Korejci nevyřádili na Brutalitě, protože oni jediní na Světě nemají problém cpát násilí do filmů ve velkém, zde však kvůli výdělečným účelům museli jít na PG-13 podobně jako ve World War Z. Toť jediná výtka, jinak se jedná o velmi adrenalinové, strhující a napětím sršící zombie Tornádo odehrávající se ve vlaku, ze kterého je problém utéct. Zombie vypadají parádně, jsou velmi agresivní, jejich pohyby jsou parádní, lepší vzhled a movement jsem u nich snad ještě neviděl. S postavami je film docela dost nekompromisní o to víc s něma divák soucití a zároveň jim velmi fandí. Nejlepší je hlavní dvojice Dong-seok Ma, což je v Korei velmi proslavená hvězda a Yoo Gong, který místo nejlepšího agenta ovládající Systemu zde pro změnu hraje načančaného finančního manažera. Ee-seong Kim je zde úplně nesnesitelný. Potěšili i vedlejší role, kde každý jeden se objevil v solidním Korejském trháku. Plusem je i velmi intenzivní soundtrack. Skvělá věc. Story 7/10, Atmosféra 9/10, Gore 4/10, Vizuál 8/10, Akce 10/10, Napětí 10/10,Humor 4/10. Zábavnost 8/10, Lekačky 5/10. 85% (13.09.2016)

A máme zde historicky první finále soutěže ,,Co bude větší píčovina"! Z filmů, vilně se povalujících po ploše a chytajících lelky, prach a filcky od složky s krycím názvem P-rn- jsem si dovolil nominovat následující hity, které delší čas prokrastinuji: Hladový gejs - Mocinkygej, díl druhý (síla vzorů) a Vlak do Buzanu Pusanu. Pročpak že jsem po nich nesáhl ihned po zakoupení, ptáte se? Mám své důvody, mám. Zhůvěřilostí o blbečce či blbečkovi, co ve svém pubescentním zápalu a ukrutné neschopnosti zachraňují svět mám již tak trošku plné klektáky, a vlaky nesnáším, jsou pro pitomce. Ovšem vše krásné musí jednou skončit a dnes skončilo i období blažené nevědomosti. Už jsem to viděl. Ajvaj ajvaj. Tak tedy: V prvním kole se proti sobě staví Kaknis, vyzbrojená lukem, šípem, kozama, stále odulejší tlamou a tou svou silou vzdoru, oproti ní se s výrazem čerstvě penetrovaného štěněte do ringu šteluje devítiletá So-ja Kim, vlastnící jen plachý pohled ve svých očkách mongoloidní laně. Gong, obecenstvo ztichlo, samou nervozitou si hryže prsty až u samé prdele. Zbytečně, protože hrdinka z filmů o Hrách vo život se sama poutá do morálních dilemat a malé děcko, taková ta tabula rasa, v klidu vítězí kontumačně. Nevadí, snad se situace vystříbří v mači následujícím. Pýta kontra EE-septik Kim. Očekává se hladký průběh, hebkomodrý klaďas (byť tedy těžce retardovaný) zajisté smete pouhým pohledem záporníka z nejzápornějších, takového, co kolem krku nosí provaz z pupečních šňůr, osázený sušenými bulvičkami albínských novorozenců. A ejhle. Pýta nám zmatečně bloudí po bojišti, našlapuje do provazů, pláče a z levé trencle vypouští nažloutlou tekutinu. EE-Kim, který díky tomu již ví, kde soupeř ponáší nádobíčko, jej v poklidu a férově zezadu poltí požárnickou sekerou. No nebudeme to natahovat - takto končí prakticky každý souboj, a to i tehdy, když proti sobě vystrčím (jindy vcelku schopnou) Můrovou a toho posledního, nejpomalejšího zombíčka s vylámaným chrupem a ujetými chodidly. Je to tristní. Buď stárnu a mé povadající libido již nedokáže reagovat na rozpuklé cecky Lawrencový, jak by mělo, nebo se to celé zvrátilo v naprosto slaboduchou zábavu pro lobotomizované.... jistě to první, nebudu si fandit. Zato korejská reklama na prostředek veřejné popravy vysloveně nadchla. A to jsem se toho bál setsakra více, než oproti hodnocenému výměšku. Tak tedy - tímto jsem spláchl dva komenty najednou a mějte mě rádi! (05.11.2016)

Ač zombies žánr, kterej ani není mým oblíbeným, považuju za vyčerpanej, tak tohle je příjemná kusovka. Zanudí až ke konci, protože má přepálenou stopáž a místo gradace spíš vykládá postupně karty na stůl, aby vybalila klišoidní konec. Pozitivem je počáteční náboj, drajv a fajn rozmanité postavy, které si člověk neplete (jak se mně stává u rákosnickejch filmů). Slabej čtverec. 70% (13.09.2016)

Nejlepší zombie film? Za mě jednoznačně ANO! Skvělá práce s výstavbou postav a dramatických konfliktů přerůstající ve vývoj a příběhové oblouky. To vše je poháněné nelítostnými zombie, kteří mají skvělou výstavbu, jasné pravidla a skvělým způsobem jsou přeneseni na filmové plátno. Ať už se bavíme o stylu jakým je tvůrci točí nebo o hereckým a kostymerským zpracování. Ovšem nejsilněji funguje právě to zasazení do vlaku s izolovanými vagóny, kde se seznamují cizinci a nevíte na koho se můžete spolehnout. Extrémně silná klaustrofobie. Celé to pak pozvedají samotné postavy, které mezi sebou mají silné paralely a jsou zrcadlem jedna druhé, přičemž vývoj hlavního hrdiny je skvostný a samotné finále o to bolestivější. Příběh, který vás pohltí, zarazí do sedačky, sežvýká a vyflusne. Miluju to! (22.08.2023)

Seok-woo, správce fondu, vidí jen svoji práci, myslí jen na sebe (což mu vyčte i jeho dcera). Ale protože dcera Soo-an slaví své narozeniny, rozhodne se splnit jí stále slibované a odpírané přání - navštívit společně její matku žijící v Pusanu. Cesta za exmanželkou nabere nečekané obrátky již v momentě, kdy vlak opouští nádraží a na perón vbíhají nemrtví likvidující každého, kdo jim přijde do cesty. Jedna nakažená se samozřejmě dostane do vlaku, a tak je jen otázkou času, kdy vypukne mezi pasažéry šílenství. Kromě otce s dcerou sledujeme ještě několik dalších dvojic, mezi nimiž je pouto - manželé, milenci či sestry. Snímek má několik rovin - osudy hlavních postav a jejich vývoj, kdy především Seok-woo projde velikou změnou, cesta do Pusanu, boj o přežití a dění v zemi, které se divák dozvídá z médií nebo prostřednictvím telefonátů cestujících. Akční scény mají dynamiku a provází je vynikající hudba - útěk k vlaku, boj ve vagonech, nemrtví sypající se skrze okna budovy, vlaků či z vrtulníků, horda zavěšená na lokomotivě nebo jedoucí hořící vlak. Vyloženě brutální gore chybí, ale krev cáká v hektolitrech. Zavilý padouch nechybí. Srdceryvné scény jdou na dřeň, ale nepůsobí násilně ani rušivě. Nejkrásnější je však úvodní scénka se srnečkou. Jen na to, že nemrtví běhají rychleji než živí, si nikdy nezvyknu. (09.01.2019)