Tichá radosť

Noviny a časopisy do nás už deset let chrlí ty stejné články o nové době ( Nová doba, přátelé, nová doba! ), o změně rolí mezi mužem a ženou. Jak je vidět, situace je jiná, dnešní literatura a film objevují už dávno objevené. A už 4 roky před pádem režimu Hanák řešil to stejné a myslím, že se s tím popral daleko lépe, než současná díla. Magda zjišťuje, že než najít chlapa co je k něčemu, je někdy lepší se naučit drobné domácí opravy a pořídit si dítě sama. Pro nás muže ne příliš lichotivý film, ale to neznamená, že není pravdivý. (29.01.2012)

Ono je to určitým způsobem dost zajímavé, ať už lehce umělečtěji vedeným příběhem, tak i některými scénami, dialogy a hereckými výkony. Má to i co říct a psychologie hlavní postavy je tu poměrně dostatečná, ale dvě věci na tom prostě zamrzí. Tou první je to, že snad skoro se vším se dalo víc pracovat a víc hlouběji rozebrat a tou druhou je samotné filmařské zpracování, jehož atmosféra sice funguje, ale nedokáže si udržet stejnou kvalitu po celou dobu a kvůli tomu je to místy krapet mdlé. Navíc ani ta hudba se do toho moc nehodila. Ale klady u mě stejně převažují, i když důvod pro čtvrtou hvězdičku zatím nemám a určitě to jeden z těch slabších Hanákových filmů. Silné 3* (13.01.2022)

První ze dvou nádherných ženských filmů Dušana Hanáka a Magdy Vašáryové. Tichá radosť sleduje zlom v životě sestřičky z dětského oddělení, která ztrácí sama sebe v rutině posluhy na pracovišti i v soukromém životě. Ztrácí sama sebe vedle sobeckého muže a necitlivé tchýně, řešením může být poměr na pracovišti nebo jen upřímné rozhovory s kolegyněmi. A samozřejmě úsměv opuštěného dítěte. Kromě klasicky vynikající Magdy zde výtečně hrají nad své standardní výkony všichni ostatní: zadumaný Bartoška, emancipovaná Brejchová, empatický Nvota, ale i epizodkáři Holubová, Asterová, Navrátil, Goldflam nebo Kretschmerová, Šišková. (09.11.2021)

Tichá radosť je po Obrazoch starého sveta a Ružových snoch tretím, mnou hodnoteným, filmom Dušana Hanáka. A tretím so štyrmi hviezdičkami, čo je na slovenské pomery výnimočné. Relatívne pomaly plynúci film o vzájomne sa prelínajúcich osudoch je naplnený krehkou krásou, nenaplnenými túžbami, ale aj primitívnou hrubosťou a zákernosťami. Dušan Hanák, podobne ako napr. Ingmar Bergman, rozumie ženám lepšie ako mužom a ich radosti a strasti dokáže veľmi citlivo vyjadriť. Cením si, že vo filme nevystupujú čierno-biele, jednoznačné postavy, ale ľudia, akí nás obklopujú v reálnom živote. Aj preto štyri hviezdičky, lebo porovnateľne kvalitných slovenských filmov je žalostne málo. (13.10.2015)

Kdysi jsem četl, že Pedro Almodóvar je jediný muž, který rozumí ženský duši, ale z tohoto filmu mě přišlo, že Dušan Hanák umí ženské duši i velmi pozorně naslouchat, protože jinak by neměl šanci natočit tak nádherný film ve který předvádí Magda Vášáryová exceletní herecký výkon a vedlejšky hrajou taky výborně. Asterka v 80 letech byla k sežrání. Myslím si, že není moc chlapů, který umí takhle citlivě trefit ženskou křehkost a sílu věci měnit současně. (19.03.2024)