The Cremator
The Cremator
Režie:
Juraj HerzKamera:
Stanislav MilotaHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová-Čechová, Miloš Vognič, Ilja Prachař, Zora Božinová, Eduard Kohout, Jiří Lír, Dimitrij Rafalský (více)Obsahy(1)
Film Spalovač mrtvol natočil režisér Juraj Herz podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse. Jeho hrdina - zaměstnanec krematoria, je člověk nenormální, zatížený svým povoláním, psychopat a maniak, posedlý představou člověka jako mrtvoly a její přeměny v prach a popel. Člověk takto duševně narušený se dá pak snadno svést zrůdnou fašistickou ideologií k těm nejstrašnějším činům: zradě národa, ke kterému se dosud hlásil, udavačství, vraždám a spolupráci na masovém vyhlazování lidí. (Bontonfilm)
(více)Recenze (1 658)
Rudolf Huršínský si roli úchylného zaměstnance krematoria opravdu užívá. Je to docela hrůzunahánějící... ()
Co dodat? Vše zde již bylo řečeno. Snad jen - přečtěte si knížku... 100% ()
Můžu s klidným srdcem říct, že Rudolf Hrušínský dává tomuto psychologickému hororu něco, co by se nikomu jinému nikdy nepodařilo! Jak se z morbidního spalovače duší stane fanatický "osvoboditel" postupně Lakmé neboli Nebeské, Miliho, jeho vlastních přátel a spolupracovníků..jediný optimismus si můžeme do žil vlít pouze my..a to tím, že přesvědčíme sami sebe, že Zina čili Líbezná Kopfrkinglovi ve výsledné podobě nacismu unikne! Můžeme se jen domnívat, zda Juraj Herz natočil tento film jako metaforu na dobový stav, či nikoli, ale jedno je jasné..Hrušínského "one man show" je jeden z nejlepších (ne-li nejlepší) hereckých výkonů české kinematografie. ()
bŕŕŕ ()
Ale jo celkem dobrý, jen mě strašně zarážely úhly kamer který byly fakt šílený, pohledy z blízka rád nemám. A tady si jich užiju dosytosti. Jinak je sice pravda že jsem čekal malinko více, ale film má celkem spád a Hrušínský je geniální. Ale ani snad po 10x jsem nepřišel na režii Herze k chuti. PSycho se postupně rozjíždí až do dokonalého konce, i když toho jejich syna(Spoiler) mohl zabít už na začátku protože ten byl nesympatickej až hanba(KONEC SPOILERU). Hudba byla výtečná ale jak jsem řekl nepřišel jsem moc na chut Herzovy režii. ()
Len minimum filmov z československej produkcie disponuje takými kvalitami, ako Spalovač mrtvol. Vynikajúca je už samotná literárna predloha od Ladislava Fuksa a Jurajovi Herzovi sa podarilo ju kongeniálne preniesť na filmové plátno. Vďačí za to nielen vlastnému filmovému videniu, ale aj životnému výkonu Rudolfa Hrušínského, vhodnému výberu hercov ostatných rolí, vynikajúcej kamere a v neposlednom rade tiež hudbe spoluvytvárajúcej úžasnú atmosféru tohto filmu. Výsledkom je úchvatné dielo, ktoré dokáže pri opakovanom sledovaní odhaliť divákovi stále nové významy a pohľady. ()
Skvělý náborový film, přemýšlím, že pověsím své současné zaměstnání na hřebíček a stanu se přítelem žehu a krematoristou. ()
,,I ten, kdo kouří, musí celý den vydržet. Na věčnosti nebudete pít a kouřit celou věčnost." Těžko říct, co konkrétně dělá Spalovače mrtvol jedním z nejlepších československých filmů... zda silné téma Fuksovy předlohy otevřeně zpracuvávající hnutí odporného nacismu 30. let, mistrovský herecký výkon Rudolfa Hrušínského, umělecky stylizovaná kamera Stanislava Miloty spojená s velice netradičním a originálním střihem, jedinečná hudba Zdeňka Lišky na světové úrovni nebo snad fakt, že jde možná o výjimečný žánrový kousek v naší tehdejší kinematografii – artový psychologický horror. Je to však pro mě celé ohromně sugestivní podívaná. Po umělecké stránce mě Spalovač mrtvol naprosto fascinuje, takže jsem si zvykl i na strašidelnou atmosféru i celou sérii poměrně brutálních scén tohoto snímku. To neustálé nádherně poklidné Hrušínského vyprávění o hrůzostrašných věcech až úchylních sklonech hlavního protagonisty mě doposud pokaždé dostalo do transu, ať už jsem měl při tom pocity hrůzy, šoku nebo se s hořkou příchutí i smál. Výborné herecký výkony často i málo známých protagonistů (dětští představitelé, kteří stejně jako Vlasta Chramostová nemohli po účasti na tomto snímku rozvíjet dále svůj talent...). Film, který snad ani nepotřebuje dalšího komentáře. Film, který se prostě musí vidět... 100% ,,Fotografie, věčná to konzerva právě přítomného času..." Vidět Spalovače na velkém plátnu v kině bylo úžasným filmovým zážitkem! [Kino Úsmev, Košice – Trezorové filmy 17.11.2018 ] ()
Mám rád dílo L.Fukse. Tohle je filmově nejlépe zpracovaná jeho kniha. O podstatě člověka, o jeho bytí, a touze po smrti jít na lepší. ()
Výborný, nezapomenutelný film. Pozoruhodná je i jeho žánrová nezařaditelnost, díky které je v něm celá škála podžánrů od grotesky až po horor. A to občas v jediném záběru. Jindy zase střihová skladba připomene postupy surrealistů. V tom filmu je zkrátka všechno, a přesto drží dokonale pohromadě. Takový malý filmový zázrak! ()
Niektoré scény má síce mierne nudili, ale ostatné boli také dokonalé, že film ako celok bol pre mňa nesmierne zaujímavý. V tej dobe muselo ísť o riadny unikát. Hrušínský bol excelentný. ()
Nerozumím si. Z knihy úplně unešen, z Hrušinského nadšen, stejně tak i z kamery. Paní nedostala rakvičku a stejně je výsledek slaboučký. Divné. Po celou dobu jede film někde a moje pocity někde jinde a jen málokdy se dráhy protly. Zatraceně. Těšil jsem se. ()
Silná káva i na mňa, ktorý má rád tento druh nápoja, je to tak perfektne namiešané, že dostávam znovu chuť sa napiť... Československé filmy nepatria medzi moje obľúbené veci, ale viem, že za spoločného štátu vznikali prelomové - významné diela, ktoré obdivujem, napr... Vláčilova, Marketa Lazarová, či Vávrove, Kladivo na čarodějnice. Slovenský režisér, p. Juraj Herz, vytvoril tak silný psychologický horor, že som zároveň nadšený i zdesený, majstrovsky spracovaný snímok, kde hlavnú úlohu si zahral, český Jean Gabin, p. Rudolf Hrušínský, odteraz nikdy v živote nezabudnem na p. Kopfrkingla, ktorý pracuje v Chráme Smrti, čiže v KREMATÓRIU, lebo je to mix - šialenej postavy, ktorú si zahral, taktiež slovenský rodák, Peter Lorre z Langovho snímku M, Hans Beckert predstavoval vraha detí, pričom p. Kopfrkingl nemá problém zamordovať vlastného syna, ženu. K tomu by som pridal atmosféru, ako z filmov Davida Lyncha, a mám tu mimoriadne depresívny film, ktorý nie je pre slabšie povahy, lebo geniálny STRIH, p. Jaromíra Janáčeka ešte viac zvýrazňuje bezvýchodiskovú situáciu, keď ešte doplním výnimočnú kameru, p. Milotu, tak vzniká sústredený film, nastavený presne podľa šablóny,, aby sprostredkoval nadštandardnú prácu všetkých zúčastnených tak, aby sa nikdy nezabudlo po premiére, čo sa videlo. Videl som hrôzostrašný výkon p. Hrušínského, ktorý stelesnil pracovníka krematória s morbídnym, čiernym - humorom, ktorý udáva, kolaboruje s nacistami, zapredáva vlastnú rodinu + sa pasuje za BUDHU s čistým myslením, a rysuje sa mu kariéra, keď bude mať očividne plné - ruky práce... Nepamätám si, kedy som videl tak odvážny - československý film, myslím, že z tohto žánru, je nulová konkurencia, som hrdý na môj vlastný pocit STRACHU, ktorý som zažíval pri pozeraní KLENOTU československej kinematografie, ktorý vyzdvihujem, na čo najvyššiu priečku ! Obzvlášť, kvalitná práca ! ()
Nechcem kydať na pána Hannibala a na jeho Oscara, ale majster Hrušinský je minimálne rovnako fantastický. Najlepší horor našej filmovej histórie, ktorý toho povie možno aj viac ako chcel... Dačo takéto dokonalé (a HOROR!!!) vzniklo u nás. Nostalgická spomienka na to, čo sa "u nás" točilo... ()
Jeden z nejpůsobivěj ích českých filmů s dokonalou hlavní postavou stvárněnou skvělým Rudolfem Hrušínským. Opravdu mistrovský kousek! ()
Perfektně zpracovaná novela Ladislava Fukse s výborným Rudolfem Hrušínským. Kdo knihu četl asi ví co ho čeká, avšak pro neznalce by to mohla být velice těžká podívaná. Neskutečný film. ()
Ještě že Adolf Hitler neměl takovou cit pro věc jako Karel. Umělecké zpracování znesnadňuje všechny ostatní složky. Klobouk dolů před úžasným způsobem vyprávění, před tím jak se děj posouvá vpřed, přechod jednotlivých obrazů je promyšlený. Kamera i střih experimentální. Není to horor, jen morbidní, smutný příběh z pera autora, od kterého mám přečteného Pana Theodora Mundstocka. Za nejlepší český film bych ale Spalovače označit nedokázal. ()
Je to fakt divný. ()
Síla. Síla, mazec, masakr. Vysoká herecká a Juraj Herz měl abnormální talent na něco, co prostě nemá obdoby. Od tohoto filmu se vyhýbám výrazu: "líbezná". A pokud ho použiji, zároveň se mi vybaví tento film. ()
Související novinky
Zemřel herec Jiří Hálek
Ve věku 90 let nás včera opustil český filmový, televizní a divadelní herec Jiří Hálek. Rodným jménem Hugo Frischmann vystudoval pražskou DAMU a ve filmu se poprvé objevil v roce 1948 v kraťasu… (více)
Zemřela herečka Vlasta Chramostová
Ve věku 92 let zemřela česká divadelní a filmová herečka Vlasta Chramostová. Chramostová byla výraznou osobností české kultury, v mládí vystudovala konzervatoř v Brně, později během komunistické éry… (více)
MFF KV nabízí velkou nabídku filmů
Letošní ročník MFF Karlovy Vary se koná od 28. června do 7.července a opět přináší atraktivní nabídku filmových titulů. Zahajovacím filmem bude snímek Po svatbě, který doprovodí tvůrčí delegace –… (více)
Karlovy Vary odhalují program
54. ročník mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech včera odhalil netradiční plakát a částečně taky hlavní program. Festival se bude konat od 28. června do 6. července a jak už je tradicí… (více)
"To je náš časový řád. Jakýsi jízdní řád smrti, kterému se nikdo nevyhne, ledaže by se chtěl dát pohřbít do země", seznamuje zaměstnanec krematoria Karel Kopfrkingl svého nového kolegu s provozem na pracovišti. Pořádek a systém jsou pro něho vším, a to jak v zaměstnání, tak doma. Ostatně obojí mu tak trochu splývá: zákon o kremaci z roku 1921 si dává zarámovat se stejně zaujatým zalíbením, s jakým si kupuje do bytu starožitné rytiny. A jeho patnáctiletý zaměstnanecký poměr "spalovače mrtvol" je jen o dva roky kratší než manželství s Marií, kterou láskyplně oslovuje Lakmé, zatímco sám chce být nazýván Romanem, protože se považuje za romantika a milovníka krásy. V Kopfrkinglově případě je to smysl pro krásu hodně morbidní. Podobný smysl projevil i režisér Juraj Herz, když se pro zfilmování jeho příběhu rozhodl pouze na základě názvu novely Ladislava Fukse. Knihu bylo třeba motivicky zredukovat a především z autorské řeči převést do řeči vizuální. Obšírné vnější i vnitřní monology hlavní postavy, na kterých je novela postavena, přitom vzaly z nemalé části za své, přesto se ale staly konstitutivním rysem i filmové podoby Spalovače mrtvol. V jejich blahosklonnosti, samolibé něžnosti a podivínské zanícenosti je totiž zašifrován skrytý sadismus pana Kopfrkingla, postupně rozkrývaný jako patologické spasitelství a velikášství vedoucí až k zločinu. Ve Spalovači mrtvol se krok za krokem odhalovaná patologie individuální vyjevuje jako součást a jeden z pilířů obludné patologie společenské. Mnohoznačné podobenství osciluje mezi konkrétní dobovou realitou konce třicátých let a prvních let okupace a nadčasovou metaforou o lidské poddajnosti a fascinací mocí a silou. Že tuto fascinaci film zachycuje přímo ve stavu zrození a následně obludné expanze, je zásluhou jeho obrazové koncepce. Kamera Stanislava Miloty jako by byla hned od začátku doslova zafixována na obličej pana Kopfrkingla: ve velkých detailech sleduje jeho přívětivý obličej, oči, pečlivě ulízané vlasy a dává od prvních záběrů najevo cosi zlověstného o tomto člověku, který tak láskyplně pečuje o blaho rodiny. A jak sleduje Kopfrkinglovu stále stejně nehnutou tvář, objevuje za ní jen hlubokou prázdnotu, chatrně maskovanou žvaněním o "posvátném chrámu" a humanitě. Ve skutečnosti je totiž jeho duše labilní duší měšťáka, který si potrpí na dekorum, pokradmu se však ukájí obrazy obnažených žen, tajnými návštěvami nevěstince a obdivem k brutální síle. Bylo by až k smíchu, že se ubohý krematorijní zřízenec nakonec dokáže vmyslit ve vtělení samotného Buddhy a posvětí vykonané zločiny mesiášským posláním. Jenže vynikající RUDOLF HRUŠÍNSKÝ dává tomuto absurdnímu zjevení lidské malosti a hlouposti nečekaně konkrétní podobu vlídného pána, který se stejnou samozřejmostí, s jakou týmž hřebenem češe mrtvoly ve svém "chrámu smutku" a své bližní doma, se zbaví manželky, syna a nakonec se ujme vznešeného poslání vybudovat ve jménu spásy lidstva plynová žároviště na hromadné spalování lidí. Oproti próze autoři vyznění filmu ještě umocnili: tam zešílený Kopfrkingl putuje do blázince a po konci války jen chiméricky sní o své spasitelské roli. Na plátně ho naopak přes rozeznané šílenství vidíme na cestě za vytyčeným posláním a můžeme si ho ztotožnit se všemi slabochy, které tak dovedně využívá každý totalitní režim, i se všemi vizionáři, kteří pro své ideály bez milosti obětují druhé. () (méně) (více)