matka!

"Darren Aronofsky" je vďaka predošlým snímkom, pomerne vysoko rešpektovaný "filmár", ktorý sa vyznačuje svojou podivnosťou. Ani v "matke!" nie je nič dlžný svojej povesti, pričom musím skutočne uznať, že toto je opäť jeden zo snímkov, kedy Vám v hlave rezonuje najmä jediná myšlienka: "What the Fuck?!", pričom kto neobľubuje obdobne spracované filmy, bude mať zrejme veľké problémy, aby to vôbec vstrebal. Ja osobne mám "halušky" veľmi rád, no toto bolo nudné, bez emócií, z cesty, až sa sám sebe čudujem, začo som vôbec udelil tú jednu jedinú. (18.11.2017)

Darren Aronofsky je režisér, který mi svou tvorbou sedl málokdy, točí hodně kontrovérzní filmy pro své publikum, ale tímhle dílem mě absolutně rozsekal a dokázal, že má Koule. Film Matka je herecký koncert skvělých herců- Vynikající Jennifer Lawrence, která si sáhla až na dno svých hereckých schopností a předvádí oscarový výkon, to samé se dá říct o Javiéru Bardemovi a velmi potěší i účast Eda Herrise a Michelle Pfeiffer-O takovém cástingu si lec který Horor/Thriller může jen zdát. Námět je velmi zajímavý a dá se říct, že se jedná o velkou noční můru, kterou by nechtěl zažít hádám nikdo. Romantická Idylka spokojeného páru v nádherném velkém domě začnou narušovat nezvaní hosté, kterých začne přibývat a ke konci se z baráku doslova stane Bitevní Pole! Film má hodně dusnou a nepříjemnou atmosféru, po dlouhé době mi při sledování bylo opravdu úzko až nepříjemně, poslední půl hodinu film graduje tak, že mi hlava nebrala, co vše si Režisér troufá ukázat a místy byl až explicitně drzý vůči divákům, holky si definitivně budou zavírat oči a otrlí diváci si budou "chrochňat", Při závěrečném zvratu si spousta lidí v kině řeklo " What the Fuck!" Spousta lidí může naštvat, mně osobně něco tak originálního a podivně zajímavého hodně překvapilo. Drsný paranoidní, halucinogenní, inteligentní a atmosférický Thriller, jaký zde nebyl posledních pár let. Finále je takovéj WTF úlet, který si chci zopakovat okamžitě hned. Film definitivně bude dělit na dvě skupiny : Hodně spokojení a hodně naštvaní diváci, já patřím do té první. 85% (17.09.2017)

Proklatě černá komedie mravů, která se zvrhne v surreálný apokalyptický horor. Aronofského film zprvu jen v náznacích, posléze stále explicitněji dává najevo, že nesledujeme realistický příběh. Hypotéza, že půjde o variaci na Hnus (1965) nebo Rosemary má děťátko (1968), čili o domácí horor o paranoidní hrdince, je udržitelná zhruba první hodinu. Poté film morální, logické i jakékoliv jiné normy platné v našem aktuálním světě definitivně opouští. Jednání postav již nelze vysvětlit podle žádného psychologického parametru, mezi událostmi neexistují racionálně zdůvodnitelné vztahy, zákony fyziky přestávají platit. Z podtextu se stává hlavní text a jiná než alegorická interpretace na rozdíl od výše zmíněných filmů Romana Polanského, u nichž jsme až do konce drženi v nejistotě, zda nesledujeme jen zosobněné fragmenty hrdinčiny narušené mysli, není možná. Při snaze o čtení více ukotvené v realitě by se struktura filmu zhroutila.Matka! ovšem své vyprávění nezakládá na neurčitosti a nezodpovězených otázkách. Diváky se nesnaží podněcovat k domýšlení toho, co zůstalo nevyřčeno. Aronofsky nám naopak, jak má ve zvyku, své „velké“ myšlenky bez uzardění vmete do tváře. Sledování filmu není nekomfortní, protože bychom tápali, jaké sdělení nese, ale protože víme (a vidíme) víc, než chceme. Někdy je potřeba atakovat všechny smysly. Díky našemu fyzickému přimknutí k hlavní hrdince (kamera prakticky neopouští její hledisko) s ní soucítíme, prožíváme její fyzické utrpení a chápeme jak její rostoucí frustraci, tak závěrečný akt vzdoru. S podobně agresivním vizuálním stylem, pro který bývá řazen mezi největší pozéry současné americké kinematografie, pracuje Aronofsky ve většině svých filmů, ale v matce! pro jeho uplatnění našel zřejmě poprvé adekvátní materiál. Volbu „příběhu všech příběhů“ jako podkladu pro vyprávění můžeme vnímat jako projev nedostatku soudnosti, ale též coby zdvižený prostředníček směrem ke kritikům, kteří Aronofskému dříve vyčítali snahu vlastní mnohým midcultovým umělcům – pojednat v banální zkratce o problémech celého univerza. Matka! se vrací rovnou k počátku života na zemi a zároveň svou banalitu dává ostentativně na odiv. Nehraje si na vznešené umění, nad nímž bychom měli dlouze kontemplovat. Jde o nepokrytou snahu jakýmikoliv dostupnými vyjadřovacími prostředky, trochu v duchu "divadla krutosti", upozornit na krizi, ve které se lidstvo vinou nespravedlivých společenských poměrů i vlastního sobectví, nezájmu, pokrytectví, přezíravosti a samolibosti octlo. Je to zoufalý, ale ve své bezelstnosti zároveň neobyčejně autentický výkřik, ne vlídná prosba. Možná vás pohorší, možná se mu vysmějete, možná vám z něj bude špatně, ale pokud vás nenechá lhostejnými, splnil svůj účel. 90% Zajímavé komentáře: Arbiter, ScarPoul, JitkaCardova, salalala Triple H, Avathar, hlošík, Cyberboy (12.02.2018)

Bylo by snadné poslat tento Aronofského počin jak do odpadu, tak i k plnému hodnocení. V prvém případě bych si to obhájil tím, že jde o šílenou slátaninu, která se tváří jako něco víc a pokouší se o přínos nějakého sdělení. V druhém případě bych se tu rozplýval nad nápaditostí, skrytými metaforami a odkazy na Bibli, poselstvím atd. Bezprostředně po zhlédnutí jsem skutečně matku! ohodnotil odpadem, avšak stále mi právě viděný počin ležel v hlavě, nutil mě přemýšlet, dohledávat si o něm informace a přijít na to, proč se mé hodnocení tak moc liší od hodnocení mých oblíbených uživatelů. Naťuknutí v mnoha recenzích či vysvětleních děje mi otevřelo oči ke zcela jinému nahlížení na zpracovanou látku. Musím uznat, že nejrůznější odkazy na Starý i Nový zákon jsou perfektní a osobně by mě zajímalo, kolik uživatelů, co hodnotí film tak vysoko, pochopilo skryté vazby či metafory, aniž by si o snímku dopředu cokoliv zjišťovali, zajímali se o něj a případně se někde dočetli, o co tvůrcovi šlo. První část snímku mi zaváněla celkem solidní podívanou, v níž spousta nelogičností v chování postav srážela dojem. Druhá, kde dochází k prezentaci brutality a násilí, byla natolik absurdní a šílená, že jsem byl odhodlán zůstat u nejhoršího hodnocení. Stále jsem čekal, jaké bude rozuzlení, zda se dozvíme něco, co nás naprosto odrovná. Neříkám, že tu něco takového nebylo, ovšem nejsem si jistý, zda to bylo zcela srozumitelně podané. Filmy, o nichž je potřeba si nejprve něco zjistit, aby mohly být správně a pořádně pochopeny, filmy, o nichž si po zhlédnutí musíte dohledávat jejich vysvětlení, které se navíc strašně různí a je těžké se dopídit něčemu oficiálnímu, nejsou v několika posledních letech mým šálkem kávy. Vzhledem k tomu, že mě však matka! donutila dlouze o příběhu přemýšlet, nemohu ji dát odpad. Pocitově se nedostanu nad 1*, avšak nechci Aronofského počin zcela zatratit. (25.02.2018)

První půlka, když si tam Ed Harris přitáhl svou family se mě hodně líbila, mohlo to směřovat kamkoli a já byl opravdu v silném očekávání, navíc na Jennifer se mě fakt krásně kouká, Javier umí hrát a Michelle kdykoli, kdekoli, jakoli, jenže co následovalo ve druhé části mě přišla jako dokonalá ukázka velkolepého ega stvořitele tohoto filmu, jen jsem trpěl a čekal a na konec. Dám dvě za tu první část, protože tam se mě filmové řemeslo docela lesklo. (05.06.2019)