Ohnivé ulice

Nejlepší na celém filmu jsou zpívané pasáže a samotné písničky, což je docela úlet na to, že jde o akční kousek. Samozřejmě nesmí chybět romantika – no zas na druhou stranu na mladou Diane Lane se pěkně dívalo, já tuhle herečku v mládí žral. Michael Paré se svými kšandami se snažil co mu scénář dovolil, bohužel se tu viditelně snažili tvůrci dost šlapat na brzdu, takže nějak moc násilí tu neuvidíme. Pár pěstních soubojů, nějaká ta střelba, výbuchy aut a motorek a finální souboj s kladivy – to je ovšem vše. Trošku chabé a nezachrání to ani šílený Willem Dafoe v latexu, ani ta striptérka na baru, co z ní byli všichni motorkáři totálně v prdeli (no vlastně kvůli její prdelce). Při pohledu na ty účesy jsem si taky hned vzpomněl na Pomádu…Škoda, že tu víc prostoru nedostala Amy Madigan, její postava alespoň nešla pro ránu a tvrdá slova daleko, bohužel kromě záchranné akce moc prostoru nedostala…Co se kvality filmu týče, tak podprůměrná záležitost, jednu hvězdu navíc dám za úvodní písničku a Diane Lane. 50% (19.02.2022)

Zatímco Křižovatky byly rozhodně mnohem víc hudební, než akční, a v 48 hodinách zase nad hudebními čísly převládal akční děj, tady mám dojem, že se Walteru Hillovi podařilo skloubit obojí (docela unikátně) v přibližně vyrovnaném poměru... a vyšlo mu to dobře. Osmdesátkový specialista na „hudební akčňáky“ mě ani do třetice nezklamal a opět nabídl zábavnou žánrovou podívanou, která po celou dobu plně upoutala i mě, přestože akčním filmům až na výjimky moc neholduji a k dodnes často uctívanému stylu 80. let mám rezervovanější vztah. Ale tady vše na mě fungovalo. Bandy a protivníci si vyměňují dialogy často v krátkých drsných hláškách, Diane Lane uprostřed září reflektorů i špíny zapadlých nočních ulic dodává filmu jistý sexy půvab, Rick Moranis se svými elegantními obleky víc humoru a vrcholné střety na ulici s nádechem westernu jsou dokonalou esencí většiny z atraktivních ingrediencí Ohnivých ulic, opravdu ve velkém stylu. Navíc když se vrátím k Ry Cooderovi a jeho hudbě, nejenže skvěle dotváří atmosféru, ale např. ve scéně, kdy Tom u krátkého vydechnutí během akce zasněně pomyslí na Ellen, dokáže náhlou krátkou změnou do romantického motivu, velmi jednoduše (pouze hudebně) i vyjádřit pocity postavy. 4* z mé strany, bez jakékoliv nostalgie, opět na místě. [80%] (20.01.2023)

Another time, another place... bylo nebylo, byl Walter Hill se svou posedlostí jednoduchými, ale poctivými, maximálně vytěženými a lahůdkově stylizovanými nočními akčními béčky. OHNIVÉ ULICE v mnohém připomenou jeho předešlý snímek, skvělé WARRIORS. Opět nás čeká jedna atmosférická pekelná noční jízda smrdutou městskou stokou hemžící se nepřátelskými (motorkovými) gangy a úplatnými poldy, plná skrývání a potyček a zakončená za úsvitu soubojem hrdiny s ultraslizským padouchem (přičemž tentokrát bojují kladivy). A našlo by se toho mnohem víc, co oba filmy spojuje (např. Deborah van Valkenburg nebo scéna zapálení nadzemky), spokojím se ale s tím nejdůležitějším a sice, že je spojuje stejná kvalita. ULICE jsou stylizovanější (auta jako z POMÁDY, město připomínající Gotham, rokenrolová čísla), ale už poněkud osmdesátkově bezzubé a já u nich, narozdíl od WARRIORS nebo námětově podobného ÚTĚKU Z N.Y., necítil žádné napětí. Postavy byly totiž tak sympatické a celé to bylo tak pohádkové, že bylo brzy jasné, že se nikomu hodnému nic zlého nestane. Ale za Dafoea v černých latexových montérkách, rockovou bohyni Dianu Lane a vysmátého Billa Paxtona ve vedlejší roli si to čtvrtou hvězdičku zaslouží. (17.09.2006)

Ohnivé ulice zčásti připomínají post apokalyptickou Pomádu a zčásti western odehrávající se ve velkoměstě. Příběhem a hudbou jde ovšem o typickou osmdesátkovou mlátičku. Výprava je zkrátka parádní a sama se postarala o celou atmosféru. Bylo to potřeba, protože nikdo ze zúčastněných (čestnou výjimkou je Willem Dafoe) nepředvedl žádný zázračný výkon a o scénář se opřít nemohli. Fanoušci Waltera Hilla nebo Johna Carpentera ale zklamáni nebudou. (29.07.2016)

Jsou dva druhy oldschool filmů. První jsou ty, jenž čím jsou starší, tím lepší. Prostě nám zrajou a svojí kvalitu dokazují mnohdy o necelé století později. A pak jsou tu filmy jako Ohnivé ulice. Ty čím jsou starší, tím víc jsou k smíchu a to určitě není ta správná zábava jakou tvůrci zamýšleli. Chápu, že v osmdesátémčtvrtém si nejedna mamina trhala rodidlo na Dafoe v modrý ústřici v latexovejch teplákách a nejeden honibrk neslintal nad Amy, kterou zrova propustily z armády a vzápětí z kriminálu, ale doba je teď jinde. Stejně jako tento snímek. Ten je taky už jinde... (10.04.2014)