Kameňák

Možná by bylo namístě definovat, co je to vlastně ten "kamenný vtip". Jestli něco, z čeho se dá uplácat tahle vyložená debilita, kterou bych nepustil ani tučňákům v ZOO, aby se neutopili z čirého šílenství, nebo nějaká skutečná věc, o kterou se tento film pokouší. Dodnes nevím a tzv. kameňákům se raději vyhýbám a ani mi ho nezkoušejte říct nebo vezmu jeden kameňák a hodím vám ho do okna. (27.04.2011)

Když řeknu, že to mohlo být horší, věřit mi nebudete:-) Větší sranda než tohle byl Film o filmu, kde se ukazovalo, co má Troška nejradši za boty a jakou mu dalo práci přesvědčovat starou stařenku, v druhém díle znásilňující mužskou populaci Kameňákova. Čert vem nějakej Kameňák, co se budu rozčilovat! (09.11.2005)

Kameňák se stal pro mě synonymem nevkusu, omezenosti a pocitů na zvracení. Za to dokoukání až do konce jsem měla dostat nějakou cenu. Vzhledem k tomu, že se nepovažuju za intelektuála, ale celkem normálního člověka, mi teda nejde na rozum, proč mě to nepobavilo a dokonce pro to ani nemám pochopení. Jen si v duchu počítám do deseti, když někdo ze známejch "zacituje". Slunce seno ještě mělo sem tam realativní úroveň buranský zábavy, ale tohle už je paskvil nejvyšší možný míry. Všichni ty herci, co se tam zjevili, by si měli do mozku udělat černej puntík. Jeden z nejhorších českejch filmů vůbec, jeden z mála, u kterýho bych si z celýho srdce přála, aby nějakej anarchista šel, spálil všechny kopie a zbavil nás toho jednou pro vždy... (18.05.2011)

„Pán seržant, hlásim, že sa dnes v noci nič nestalo... len chlapci zlomili rúčku od motyky.“ – „Čo je to za blbosť? Rúčku od motyky?“ – „No... to keď zakopávali toho strážneho psa.“ – „Psa? Niečo sa stalo nášmu strážnemu psovi?“ – „Prešli ho požiarnici.“ – „POŽIARNICI? Čo robili požiarnici v objekte?“ – „Hasili muničák.“ – „ČOŽE?! Prečo ste mi to nepovedali hneď?!“ – „A zastrelíte sa ako poručík.“ Nepatrím k ľuďom, ktorí za každú cenu nenávidia Zděnka Trošku. Nemienim sa ich honu na čarodejnice zúčastňovať. Situácia ohľadom trháku KAMEŇÁK (alebo tu niekto mieni spochybňovať aj čísla?) je ale komplikovanejšia, lebo sa nejedná ani tak o plnohodnotný film (hoci niečo ako zmätený a mierne chaotický dej tu je), ako skôr o nie príliš súvislý/prepojený sled vtipov rôzneho charakteru (od vtipov, na ktorých sa zasmejú žiaci základky, až po vulgárne kameňáky o pohlavných orgánoch). (16.09.2007)

Klenot svetovej kinematografie nemôže byť vnímaný očami priemerného diváka. Ten totiž nepochopí expresionistický nádych štutgartskej školy, ktorá nabáda k podrobnejšej štúdií jemných odtieňov freudovského nihilizmu a klasickej, ba až dokonale čírej šopenhauerovej voluntaristickej narácie. Kdežto v prvej polovici poukazuje priam kongeniálny režisér Zdeněk Troška na nebadané nuancie sartreovského dualizmu, neskôr sa snímka plne rozvinie do jasne znejúcej parametrickej mizanscény, ktorá sa dá prirovnať jedine k nadčasovým maľbám Paula Gogaina a inklinuje k postupom Lyonskej školy začiatkom dvadsiateho storočia. Bravo, majstre. (06.08.2004)