Třicet panen a Pythagoras

,,Pane Peloušek, už jste někdy viděl zpívajícího matikáře?" / ,,Ne, já jsem zdravej." Čtyři roky poté, co Jiří Grossmann pro Semafor zhudebnil a otextoval Archimedův zákon, přichází na scénu Jiří Menzel zpívající Pythagorovou větu! A opět je to škoda, že většina mládeže nezná (případně to náhodou objeví až dávno po maturité), protože takováhle pomůcka v podobě chytlavé písně je k naučení se lecjaké teorie velice atraktivní! // 30 panen a Pythagoras není filmové veledílo ani v žádném směru zásadní snímek, přesto jde o velice povedený kousek svého žánru. Celý film je jednou velkou legrací, která v poměrně krátké stopáži ukrývá výborný scénář plný vtipů, hlášek, písniček a překvapivých momentů, ale současně ostává i nadčasovým námětem, který odzrkadluje realitu lhostejného přístupu mnoha středoškoláček ke studiu. Jako přínos pak vidím i doplněný závěr v podobě návratu do reality po pohádkovém příběhu plného fantazie a představ. Tenhle originální kousek rozhodně nenudí a ke všemu nabízí i zajímavou hudbu Angela Michajlova, pěknou barevnou výpravu s promyšlenou choreografií i pár herečtích bardů v menších rolích (Brodský, Somr, Filipovský). A samozřejmě krásné talentované holky - bezpochyby Jaroslava Schallerová (neodolatelná zejména ve scéně, kde zpívá na rande svému klukovi Pythagorovou větu), ale i začínající zpěvačka - kytaristka Lenka Filipová a ze starších dam Marie Drahokoupilová. Jiří Menzel hrající, zpívající, tančící mě taky hodně bavil. Tak fajn.... Tak fajn! :-) 75% (26.07.2017)

Film, který mate tělem, co je vlastně zač, aby vám to v závěru vlepil jasně do obličeje. A jde na to skvěle. Absurdně parodicky pojaté téma zastaralosti systému školství, které ale vede k tomu, že přílišné inovace mu zase berou hlavní funkci, je zde pěkně a vtipně vystižené - namísto zpomalení ve formě prohry hlavního hrdiny nebo uvědomění studentek se nechává všechna vážnost a možný patos stranou a zůstává neřízená absurdní komedie, která neustále graduje. Až si říkám, jestli pro tvůrce nebyl vzor film Privilegium (pokud se sem dostal), jelikož obří fotka na škole je dost podobná té ze závěru Priviligeia a osud Ludolfa taktéž. Tak jako tak jsem se u toho dost bavil, nikdy netušil, co na mě čeká dál a tu nespoutanost jsem si skutečně užíval. Nebyla sice dokonalá a pár míst je hluchých (třeba to, kdy to vypadá, že Ludolfa studentky dostaly), ale nadmíru zdařilá určitě. Silné 4* (15.05.2024)

Taková pohodovka, kde se povedlo vše skloubit, jak má. Filmařsky, kdy je výborná kamera, výprava i lokace, velmi dobře zvolená hudba, snad jen střih je občas trochu zmatečný, a pak i herecky, kde člověk jen žasne nad dikcí třeba mladé Schallerové. Mladí Kraus a Pavlata jsou už jen takovým bonbónkem do počtu. A moc hezky se kouká i na Lenku Filipovou. Pustil jsem si to tuhle zcela náhodou znovu, a neměl jsem důvod film vypnout nebo přetáčet, a na rtech mi hrál celou dobu pobavený úsměv. Protože jde o hru s divákem, o zábavnou hru s písničkami - a trochu i s tou matematikou. "No jo, ale jak já bych zhudebnil třeba takový cyklohexylaminoacetát?" (29.06.2013)

Moc mne uvedení tohoto filmu v televizi potěšilo, protože k němu mám osobní vztah. Byl totiž natáčen v naší škole, v našich zahradách a v našem městě. Účinkovali v něm v epizodních rodičovských roličkách i místní občané. Poetický vtipný příběh, barvitá výprava, chytlavé melodie a milí herci v době krásného mládí – Jiří Menzel, Jaroslava Schallerová, Lenka Filipová, Dáda Patrasová, Jan Kraus. Není bez zajímavosti, že písně otextoval Jiří Štaidl a nahrál orchestr jeho bratra Ladislava. Prostě romantická vzpomínka na mládí. (15.01.2013)

Československá hudební komedie odehrávající se v dívčí třídě na druhém stupni gymnázia. Místo starého učitele matematiky nastupuje mladý J. Menzel, který neváhá pramalé znalosti dívek hodnotit nedostatečně. V závěru se tento učitel nazývaný podle řeckého matematika pokusí neoblíbený předmět zpříjemnit propojením s hudební výchovou. V rolích dospívajících dívek se představila okouzlující J. Schallerová, D. Patrasová či hudebně nadaná L. Filipová. Na výrazné hudební složce a textech písní se podílel vynikající umělec bulharského původu A. Michajlov, který se v tomto muzikálu v malé roli objevil a který dokázal svými jednoduchými melodiemi zpříjemnit nejeden film. V muzikálovém filmu P. Hobla se v dospělých rolích objevil ředitel gymnázia J. Somr, který se neúspěšně snažil J. Menzela přimět, aby byl ke slečnám ve známkování shovívavější. Dále jsme mohli jako členy učitelského sboru sledovat V. Brodského a M. Drahokoupilovu, jejíž obvyklá krása byla v tomto filmu redukována neatraktivním kostýmem. Ve filmu se také objevily tehdejší pěvecké hvězdy V. Neckář a především K. Gott, kteří vystupovaly jako ideální kantoři v představách pubertálních studentek. Ve své typické roli drzého výrostka se krátce ukázal i J. Kraus. Přestože cítím náklonnost k hudebnímu umění A. Michajlova, vždy jsem se nemohl dočkat, až skončí pěvecká část filmu a začne hraný příběh, překvapivě se záhy ukázalo, že děj filmu je příliš jednoduchý a nejlepší na tomto filmu jsou skutečně písně. A protože kvalita písní zdaleka nedosahuje takových kvalit jako například u nepřekonatelné Zlatovlásky, budu film hodnotit podprůměrně. (17.05.2020)