Kolo zázraků

Herecká exhibice Kate Winslet (která mi byla skoro až protivná), v níž jsem už nenašel v podstatě nic, co jsem měl rád na starších Allenových filmech. Zajímavých myšlenek o životě je tam jako šafránu, humor absentuje zcela (pokud vám tedy nepřijde vtipná postava kluka - žháře, který opakovaně rozdělává požáry), a o závěrečném rozuzlení nevím co si myslet. Strašně mě ten film nebavil, nedostal ze mě žádné emoce, a jeho postavy mi přišly nezajímavé a mně osobně i nesympaticky obsazené (koukat na Juno Temple mě skoro fyzicky bolí). Už mi je trapné rok co rok opakovat, že Allen má podle mě svůj tvůrčí vrchol za sebou, a v každém novém filmu se jen opakuje a recykluje, a nepřichází už s ničím, co bychom neviděli v některém z jeho předchozích filmů, ale prostě je to tak a nejde před tím zavírat oči. Člověk, který se nechce v kině jen bavit a rád zajde na něco náročnějšího, má naštěstí stále z čeho vybírat, a tuhle poslední allenovku může s klidem ignorovat, aniž by o něco přišel. Allenovi oddaní diváci si ale ke Kolu zázraků jistě cestu najdou i tentokrát, a pokud se jim bude líbit, srdečně jim to přeju. (27.12.2017)

Až zhlédnu stý Allenův retrofilm bude ta nostalgie trochu otravná. Nyní k tomu dodávám, že magie 50. let s ruským kolem a woodyho dixielandem do sebe nějak nezapadá. Škoda že Woody Allen netuší kdo je to Elvis, soundtrack mohl být stylový. Jinak toto hořkosladké drsné milostné drama se solidním výkonem Kate Winslet není špatný film. Jen to nebude to nejlepší co mistr natočil. Celkový výsledek je totiž silně oslaben ohranými motivy, jednorozměrnými postavami, divadelními strnulými dialogy a nevyrovnanou dynamikou vyprávění. (09.01.2021)

Moje teprve druhá Allenovka a o moc víc jich pravděpodobně nepřidám. U Wonder Wheel mě zaujalo hlavně obsazení a na oko pohádkový příběh, ze kterého se vyklubalo obyčejné drama s polootevřeným koncem. Ano, celé je to hodně divadelní, interiéry vypadají všechny nejen jako z padesátých let (záměr), ale i jakoby se v padesátých točilo (Záměr? Nevím) a místy i pláž vypadá jak zelené plátno. Ale bavil jsem se, standardních 7/10. (31.03.2018)

Přespříliš divadelní estráda v prďácké atmosféře New Yorku padesátých let za podpory hřejivých hudebních vypalovaček té doby, stejně jako legendárního Coney Islandu - vděčné to filmové kulisy pro bezpočet filmařů. Obsahově je to pořád na jedno brdo. Uječený příběh obyčejných lidí a jejich obyčejnýh životů plných střípků štěstí a zklamání. Winslet občas lehce kopčí Cate Blanchett a vcelku se jí to daří. Timberlake je opět charizmatem těžce na výši. Žádné (r)evoluční novinky se však nedočkáme. (04.03.2018)

Nemůžu tomu uvěřit, že to dělám. Poslední filmy Woodyho Allena jsou pro mě smutné ukázky stařecké negramotnosti, a přestože všechny jejich nedostatky v nějaké míře platí i zde, zároveň mě to bavilo. Bavilo mě nekonečné proklamování, bavila mě absurdní topornost struktury, bavila mě Storarova kamera zcela ignorující Woodyho film a bavila mě Winsletová, dokonce velmi hodně. Ze všeho toho vyplývá roztomile průhledná filmová hříčka, u níž mě bavilo být. Je to pořád strašná do sebe zahleděná snobárna, ale z důvodů, o kterých musím ještě dlouho přemýšlet, jsem si ji užil. (19.12.2017)