Loganovi parťáci

Už to, že člověk jde na film ve kterým hraje Channing Tatum je skoro jako charita pro distribuční společnost, ale pokud tady v tý zemi má určitě kdo má pravdu ve sporu ohledně vidláckých dannyho parťacích, zda cival nebo pan hlaď tak jsem to jedině já. Musím říct, že od začátku je to průser nad průser, dialogy o prdu, vůbec nejdou do děje, nedaj ti nic k postavám, prostě kdybych je vzal a vymazal a dal tam dialogy z jinýho fimu, dobře je načasoval, hovno se stane. Očekavaná zoufalá herecká nevýraznost Channiga je je snad ještě tragičtější než dřív a vůbec kdo dělal casting, měl by za trest nosit tričko Agrofertu. S jedinou vyjímkou přátelé a tou je Dan Craig má charisma, umí mluvit, umí udělat postavu co hraje, prostě když má scénu, ten film minimálně nenudí. Ovšem pozor přátelé i nepřátelé někdy tak cca 40 před koncem ze to zvrkne a film se rozzáří jak jaderná zář na Hirošimou, najednou je light, srší nápady, působí originálně byť trošku překombinovaně, ale jak kdyby to byl úplně jinej film. No a zbývá rozsesknout ty dva ze zony, samozřejmě koncept dannyho parťáků na vidlácko to prostě má z toho plyne jasnej rozsudek, MRhlad mě a Civalovi koupí jako omluvu za falešnou filmovou messege pivo a celý zbytek republiky bude dělat jako že nic. (01.09.2017)

Svérázný heist. Soderbergh má ulítlé charaktery (jen by mohly být s ohledem na tak kvalitní obsazení propracovanější) a potřebné vtipy, ale záměrně nestaví scény komediálně. Mohl by vyprávění zkoncentrovat na nejnutnější události a charaktery, ale i tak si libuje v odbočkách a bezpředmětných konverzacích o písničkách, řadící páce u auta a jméně Sylvia. Více než experimentování se mi však nejvíce zamlouvala prostřední, zlodějská část, kde má film konečně konzistentní tempo a švih. Soundtrack našlapanější než v Baby Driver. (31.08.2017)

Steven Soderbergh je pořád zárukou kvality. To, co nám předkládá, je většinou vypointované, rychle nás přetáhne na svou stranu a stejnou vlnu. Nebojí se výzev, nebojí se experimentů, nebojí se mísení žánrů, nebojí se vytvořit amatérskou výbušninu z gumových medvídků. Jeho dítka nestojí moc peněz, přesto jsou svým rozmachem poměrně velkolepá a vypadají, že stála víc. Jsou energická, je z nich cítit pokora, hromada nápadů, mají fajn dialogy, neotřelé autorství a postavy jsou z masa a kostí. Jako třeba vidláčtí bratři (režisérův oblíbenec) Channing Tatum a Adam Driver, na které se lepí smůla, a kteří se to rozhodnou změnit loupeží trezoru (pomůže kromě jiných 007) při nejslavnějším automobilovém závodě za oceánem. Máme tu tak klasický model, ovšem v neotřelém podání. Nakonec jde o fajn setkání, ač vtipů je v tomhle délkou přepáleném snímku překvapivě málo. Jednoduše platí to, co jsem psal nahoře – je to promyšlené, pečlivě odvyprávněné, jen to prostě nemá takový tah na bránu a šťávu, jak bych si přál. Elvisova vnučka k nakousnutí. Tři až čtyři hvězdy. (26.11.2017)

Zábavná Soderberghova variace na ohraná klišé zlodějských filmů aneb Vidláci v akci. Nejzábavnější byl Craigův expert na výbušniny Joe Bang, ale ani Tatum s Driverem za ním moc nezaostávali. Dobře napsané postavy se srozumitelnými motivacemi vyplývajícími z jejich sociálního postavení jsou dobrým základem, přidanou hodnotou je režisér, který má pro látku cit (a rozhodně se na rozdíl od českého distributora nesnažil o další Dannyho parťáky). (11.10.2020)

Takřka perfektní podvratná verze Dannyho parťáků, která na to jde jinak, než byste čekali. Hlavní hrdinové o sobě tvrdí, že jsou pitomci - bezpochyby k tomu nemají moc daleko, jenže se ocitají v příběhu, kde je pitomcem úplně každý, a tak nemusí přelstít žádného motherfucker big bosse, což by jim nikdo nebaštil, nýbrž přechytračují jen sami sebe, a tím pádem i diváka. Kdo čekal stylizovanou honbu za diamantem s rafinovaně promyšlenou loupeží, nedočká se - tohle je "pouze" rafinovaně vystavěné vyprávění s vlastními pravidly, kde Soderbergh vtipně odskakuje od očekávaných schémat a obohacuje hlavní dějovou linii o překvapivé zvraty a témata. Jedinými problémy vypečené partičky při loupeži nejsou ani neschopná ochranka, ani obranné elektronické systémy, nýbrž jen jejich vlastní natvrdlost, a zkušený rejža překvapuje diváka i v závěru, kdy po rychle sestříhané pasáži z loupeže přepíná do očekávaného prologu, který jednak klasickým vysvětlením neukázaných událostí fabule obrací dosavadní dojem o idioctví lupičů, jednak na scénu přivádí postavu vyšetřovatele, který se navzdory nedostatku důkazů nehodlá vzdát a konec nechává relativně otevřený (a ještě předtím paradoxně zavrhne jediného případného svědka). A proč jsem napsal takřka perfektní? Protože, jakkoli celek obdivuhodně funguje a krásně překrucuje očekávání, z jednotlivých motivů a hlavně dialogů jsem často cítil nedotaženost. Kdyby se více zapracovalo na verbálním vtipu a konec až tolik nezvolnil nastolené tempo, byl bych nadšený. (29.11.2017)