Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

(1001) Když mělo "Společenstvo" premiéru, bylo mi deset a rodiče mi příběhy Pána prstenů četli před spaním tak od pěti nebo šesti. Lze tedy bezpečně říci, že jsem velmi nedočkavě toužila spatřit všechny mé oblíbené postavy ožít na plátně a prožít ultimátní příběh záchrany světa a osobního rozvoje. Možná (nejspíš; určitě) může právě neustálé zírání na tento film, znovu a znovu a znovu a ještě jednou dokola, za to, že jsem si vypěstovala vášeň k filmu. Naučila jsem se "Společenstvo" obdivovat úplně celé a neuplatňovat na něm příliš mnoho kritického myšlení. A to pořád platí, moje láska pro tento film je věčná. Ale když teď už vím, jakým směrem se bude ubírat režijní kariéra Petera Jacksona, začínám si myslet, že on sám osobně nemá skoro žádný tvůrčí styl (umělecké hodnoty). "Společenstvo" je skvělé kvůli báječnému zdrojovému materiálu stvořeném panem Tolkienem a protože Jackson doslova posadil tisíce lidí na zadek a nechal je všechno vyrobit vlastníma rukama (a srdcem). Ale kamera se pořád mele jako šílená a mnoho těch nájezdů a švenků a zoomů působí povrchně a nemotivovaně. A obraz není vždycky tak fotogenický jak by jeden doufal, když je to celé zaplněné elfy a magií. Takto se neochotně pokouším kritizovat formální stránku "Společenstva". Ale fiktivní svět, který skrz ni nahlíží, je dokonalý. ♥♥♥ (21.04.2017)

„Nech len prídu. Zistia, že v Morii ešte jeden trpaslík žije.“ Keď to šlo do kín, bol som tým ako posadnutý a to paradoxne napriek tomu, že knižky som čítal až potom. Keď nastala dlhé mesiace očakávaná hodina H a ja som vyrazil do kina, celé tri hodiny som sa v sále triasol ako kebyže mám zimnicu a s otvorenými ústami som hltal každú scénu, každú postavu. Tucet pasáží ma dostali do nemého úžasu a mohol som ich vidieť desaťkrát, dvadsaťkrát, tridsaťkrát (diabolské prenasledovanie v Morii alebo tragické finále s Boromirovým rohom, zúfalo sa nesúcim naprieč lesmi). K tomu dokonalá hudba a presný kasting, aký sa vidí len málokedy. S odstupom rokov to samozrejme jemne zostarlo, niektoré triky sú slabšie, niektoré veci horšie, občas to menej odsýpa atď. Ale stále je to film, aký tu dovtedy ešte nebol. V neposlednom rade nechýba silné (a nečakane nepatetické) posolstvo o láske, priateľstve, odvahe, zbabelosti a slabosti (ktoré k odvahe patria viac, než by sa mohlo zdať). Niečo takéto vidí filmový fanúšik trikrát za život. Kino Považan NMnV 2002 (18.10.2004)

Nejpoetičtější díl trilogie... Vyhlídková jízda po krásách Středozemě, snídaně s hobity, oběd s elfy, čaj o páté s bandou skřetů a večerní flambování s ctihodným panem Balrogem v té nejlepší společnosti, jaká se kdy na plátně sešla. Jacksonovi se podařilo nemožné, není to sice pravověrné přepsání Tolkiena, zato je to nádherný film, který narozdíl od dalších dvou dílů nemá hluchých míst a místo velkého bitevního patosu přináší spoustu "malých" hrdinských skutků. A samozřejmě, v rozšířené verzi je nejkrásnější scéna filmu – Gimliho dvoření se paní Galadriel. Proč ho jen Jackson nedal i do kinoverze, mistr trpaslík by si tuhle epizodku zasloužil mít na očích, protože je... nadpozemsky krásná. Jako celé Společenstvo prstenu! (25.01.2004)

Duch předlohy nezůstal zrovna zachován. Ovšem věci typu drastického zkrácení, změn charakteristik postav, odklon od poetičnosti a zaměření na přírodu v (ne)prospěch akce nelze příliš vytýkat... Jsou plně pochopitelné. Zvlášť, když Jackson přinesl na plátna svou vizi, která není sice bezchybná, ale jejíž chyby drtivě přebíjí klady. Prodloužená verze je ještě o chlup lepší, ovšem na rozdíl od dalších dílů nemění ráz ani vyznění snímku. Pouze přidává nové scény pro fanoušky; a neuvidíte-li ji tak to zase až tak moc nevadí. Což je přesný opak Dvou věží. (20.11.2003)

Fantasy knihy nečtu, v cizích světech se necítím moc dobře a ve velkém množství namaskovaných postav se snadno ztrácím, takže se nelze divit, že jsem si desetihodinovou cestu z bodu A do bodu B příliš neužil. Přesto ani na chvíli nepochybuji o velkoleposti viděného, jen na to nejsem ten správný divák. (23.07.2011)