Cesta utrpení

Sensei Štefan v relatívne zaujímavom filme, ktorý si napísal sám a ktorý v jeho filmografií posledných 20 rokov fakt vyniká. Nie príbehom, ten je taký štandard (starý vyslúžilý profík, čo odložil násilie, zašitý v ázijskej džungli, kde lieči a trúsi múdra, je donútený vrátiť sa do akcie), ale mimoriadne elegantnou "ázijskou" réžiou s dôrazom na výtvarnú stránku a aj zopár ozajstnými nápadmi. Zvyšok je napoly také to jeho východniarske mudrovanie, nie zvlášť hlboké, ale ani úplné bláboly - a napoly akcia. Tá nie je žiadny zázrak, ale v medziach normy sa dá uveriť, že bojuje naozaj on - a mladšie ročníky sa tu aj celkom predvedú. Axe (nie že by to potreboval - tá jeho neporaziteľnosť je hlavne pri jeho súčasnom výzore fakt otravná) tu totiž dá dohromady aj nejaký ten tím - ktorý je celkom cool, ale moc si ho bohužiaľ neužijeme. Takže celkove - hlavne vďaka obrazu - pekne pozerateľný a bezbolestný kúsok, ktorý je inak asi takým Stevenovým pokusom zanechať za sebou nejaké to múdre memento osvietenejšej akčnej hviezdy o násilí a bojových umeniach. Aj to je sympatické. (07.02.2022)

„Často sme najprísnejší na našich najbližších.“ Neviem, čo si o tom mám myslieť. Je to plné siahodlhých monológov a zamyslení sa nad stavom tohto sveta, ale prekvapivo nie sú smiešne, ale majú niečo do seba. Sú to slová unaveného, starého muža, ktorý videl už strašne veľa zla, ale ide ďalej, oslobodil sa od násilia a majetkov (ktoré si na druhý svet nevezmete) a pomáha ľuďom. Akcie je málo, ale občas sa nejaká objaví a je veľmi zručne nakrútená a plná parádnych (fakt, bez irónie) počítačových špliechancov krvi. Finále je potom presne také drsné a akčné, aké budete čakať. Seagal to zvláda ľavou zadnou, hýbe sa, usmieva sa, má dlhé monológy a úsečné hlášky, ako to má byť. A k tomu šialená, spiatočne natočená scéna s výrobou krmiva pre rybičky. (10.03.2019)

Hodnoceno jako komedie. Momentálně jsem od svých filmů odříznut a tak beru, co jde a tak jsem se, po doporučení jednoho mého kámoše, podíval na tohle. Abych to uvedl na pravou míru, i on to bere komedii, já to tak bral taky, ale odpusťte mi, to jinak nešlo. Seagal pořádně ztloustl a jako akční hrdina působí strašně směšně. Ještě, když tu má jakési magické léčitelské schopnosti, žije někde v Thajsku, je mistrem kung-fu (on je Seagal vlastně taková Kung-fu Panda) a nikdo mu za celý film nedá ani ránu. Do toho se z něj neustále sypou nějaká filozofická moudra a ve filmu samotném jsou zvraty jak z nějaké telenovely na Prima Love. Děj je jednoduchý, ale tak tohle se akčňáku vyčítat nedá. Tady jde hlavně o to, jak strašně směšně to celé působí. Ani nevím, jestli mi je Seagala líto nebo ne. Zase na druhou stranu, o něco se furt snaží, i když akčního hrdinu by měl asi pověsit na hřebík. Ale tohle, tohle se nedá brát jinak než jako komedie, protože ono to i celé vypadá strašně levně... 3* (28.03.2019)

S jistou znalostí kontinuity Seagalovy tvorby musím říct, že jde o jeden z jeho nejlepších filmů poslední doby a bulharské produkce mohou být zapomenuty. Vím přesně, proč tohle Seagal natočil, zapadá to přesně do jeho světa, má to v sobě odkazy k jeho raným dílům, jen místo tehdejší syrovosti se tentokrát vydal meditativnější cestou s až snovými a mystickými záběry - což se mi líbilo, film to povýšilo a hodně jsem to ocenil. Samozřejmě, že o ty souboje tady vůbec nejde, a možná schválně jsou natočené sice profesionálně a zručně, ale až sebeparodicky (a cíleně, viz ty přehnaně digitální cákance krve), takže naprosto chápu, proč mému synovi přišel film jako komedie. Jenže za vší tou zábavou leží skutečně poselství o tom, jak jsme si zkazili svět tím, že to, co dřív sloužilo dobru věci, jen zneužíváme - a nejde jen o čínské kung-fu. Občas je to přitažené za vlasy (scéna matky dcery s leukémií), ale nakonec jsem moc rád, že jsem to viděl, protože ta snaha o pozitivní a duchovní náhled na svět z toho sice naivně, ale optimisticky trčí, a já osobně mám raději optimističtější náhled na svět a na život. No a navíc tady zazní hned tři Seagalovy písničky, z toho jeho blues-jazzová verze Blue Suede Shoes pod názvem BBQ pod závěrečnými titulky. (29.04.2019)

Tak jelikož teď sjíždím po čase Seagalovky s tím jestli na ty filmy budu mít pořád stejný názor tak i tento kousek jsem dal na po druhé či na potřetí ani sám už nevím :-). Prvně jsem tomu dal tři hvězdy a musím říct, že to musím poupravit. Prvně bych řekl, že hlavně od roku 2016 ty jeho filmy nestali za moc. Každopádně tohle si pamatuju, že plánoval asi jako jeho poslední film, u kterého psal i scénář a musím říct, že je to znát. Je vidět snaha fakt si dal záležet na příběhu a detailech toho filmu. Příběh je po nějaké době takový, že si z něj někdo může něco vzít a to je za mě dobře. Když se dostanu k atmosféře tak ta mě fakt vtáhla a myslím, že každý kdo má rád nebo obdivuje východni, asijskou kulturu, hudbu a bojové umění tak zde bude spokojen. Dal co se týče obsazení tak každý tu měl nějaký prostor a nebyl tu jen do počtu a vše dávalo smysl, což se mi líbilo a opět to u těch jeho novějších filmu ne vždy bývá pravidlem. A co se týče bojových scén tak ty se mi líbili hodně jak vedlejších postav kde bych vyzdvihl souboj se sekyrami například tak i samotný Steven tu má několik povedených bojových scén a je zde opět vidět ta snaha jelikož až možná na jeden záběr jsem si nevšiml, že by tu měl dubléra jak bylo u některých filmu zvykem. Navíc kamera je tu hodně dobrá a tak ty souboje jsou dobře vidět a schválně to nezabírá místa jen aby Steven nebyl vidět ba naopak a za to palec nahoru. Takže pokud tohle měl být jeho poslední film a asi defacto byl i když bych rád viděl ještě nějaký, ale pět let už nic nenatočil tak kdo ví tak se to za mě povedlo suprově a klidně si to pustím opakovaně. Možná to nadhodnotím, ale každý by měl mít vlastní názor a na mě to zapůsobilo fakt dobře. Takže za mě celkově 88% a pět hvězd (10.10.2018)