Prince Bajaja
Režie:
Antonín KachlíkKamera:
Jiří MacákHudba:
Vladimír SommerHrají:
Ivan Palúch, Petr Štěpánek, Magda Vášáryová, František Velecký, Karel Hábl, Jiří Krampol, Josef Kubíček, Gustav Opočenský, Karel Augusta, Jiří Ptáčník (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Mladý princ (I. Palúch) opouští po smrti rodičů osamělou tvrz a vydává se do světa na zkušenou. V lese a v hospodě ho přepadne Černý princ (F. Velecký), podaří se mu utéct jen díky mluvícímu koníkovi, kterého se před Černým princem zastal. Ten ho odnese až k zámeckému parku, kde pozná krásnou dívku, je jí princezna Slavěna (M. Vášáryová). Princ vstoupí na radu koníka do služeb krále jako němý zahradník, který vyráží jen zvuky Ba a Ja. Dostane proto přezdívku Bajaja a stane se věrným přítelem princezny. Když oslavuje Slavěna své osmnácté narozeniny, přihlásí se tři ženichové, je mezi nimi i Černý princ. Nečekaně se ozve i ženich čtvrtý – strašlivý tříhlavý drak. Bajaja v rytířské zbroji se jako jediný s věrným koníkem pustí do boje s drakem… Antonín Kachlík se pokusil nahradit pohádkovou baladičnost životní realitou a zlidštit pohádková schémata dobra, zla, krásy, vypočítavosti a falše. Jeho Bajaja je ve skutečnosti hodný chlapec a princezna Slavěna má celou řadu rysů prosté zamilované dívenky. Černý rytíř není v podstatě nikdo jiný než loupeživý lapka a pan král ustaraný otec, hledající pro dceru vhodného ženicha, který by ho současně zbavil jeho královských starostí. (Česká televize)
(více)Recenze (192)
Jako malé dítě jsem si u téhle pohádky málem ucvrnkl strachy, když se měl na scéně objevit drak. Raději jsem zavřel oči, abych jej neviděl. Když jsem pak pohádku viděl o mnoho a mnoho let později znovu, tak jsem zase zavíral oči hrůzou, ale ta hrůza pramenila z toho, že figura draka byla opravdu jen úděsná loutka, nic víc. ()
Tak tato pohadka me nikdy nebavila ani v knizni podobe a film samotny me zklamal mozna jeste vice - a to nejen diky hlavni muzske roli, ktera zde opravdu nesedi. ()
Scéna s drakem je "na draka", ale hodně mě pobavil celkem radikální přístup v momentě, kdy Bajaja porazí konkurenčního prince a ten i jeho družina jsou následně hozeni za živa dolů ze skály. ()
Tak trochu jiná pohádka, která v mých očích nedosahuje kvalit svých současníků a navíc nemám v přílišné oblibě hrdiny, kteří pod chatrnou záminkou záchrany dcer zajisté zdegenerovaných královských rodů vybíjejí ohrožené živočišné druhy, ale vedle současných pohádkových katastrof pořád vybraný kousek a navíc to k místu, kde se Bajaja natáčel, mám, co by Luděk Daněk diskem dohodil. A malebně pochmurná atmosféra těch míst působí s nezmenšenou silou, což dokládá fakt, že mnozí z těch, kteří tam se mnou zabrousili, postupně umlkali a jevili známky neklidu. Ale dost možná to nebylo způsobeno tísnivým kouzlem lesů a skal, nýbrž zcela jednoduše tím, že nevypadám jako Magda Vašáryová před sedmatřiceti lety. ()
Hlavní hrdinové jsou mi nesympatičtí, nebaví mě se na ně dívat a příběh? Trnka to "řekl" líp... :-D ()
No, jako průmerný film by to docela šlo, ale jako pohádka v žádném případě. Princezna Magda Vášáryová byla sice kouzelná, ale co třeba nějaké herecké výkony? Nebo trochu humoru? Bohužel, je to slabší, víc jak na 3* to nemá. ()
Bajajo, Ty vrahu!!! To se dělá, zabíjet chudinky zvířátka, co mají hlad? Chudák drak za to přeci nemůže, že má po předcích předurčený tak trochu jiný jídelníček.... i po letech je to jedna z pohádek, u které jsem se bál... Předčilo ji až Herzovo Deváté srdce a Panna a netvor... ()
Slovenské pohádky české spisovatelky mají své neopakovatelné kouzlo. A stavějí tak pomyslnou laťku pro každého, kdo je chce převést do filmové řeči, proklatě vysoko. V případě BAJAJI - už to jméno je mnohovýznamové - se oběma scénáristům minimálně podařilo dostat do filmu Němcové neuvědomovaný vlastní bohatý tvůrčí vklad (Kachlíkův BAJAJA rozhodně není DVACÁTÝM DEVÁTÝM). Mnohé může být v této souvislosti zpochybňováno, je však zřejmé, že volba krajiny, mystické ovzduší, skrytý i viditelný boj dobra se zlem tu mají skutečně bájeslovnou - ne jen "pouze" pohádkovou - atmosféru. Ivan Palúch je opravdu "šumný chalan" a mladičká Magda Vášáryová skutečně krásnou princeznou Slavěnou. Děj má svou gradaci a i poučenému divákovi se značnou autorskou zručností sugeruje pocity nepředstíraného napětí a nejistoty. Plnokrevná pohádka tak zůstává plnokrevnou pohádkou i tam, kde ji vývoj filmového řemesla (to slovo rozhodně není míněno hanlivě) viditelně překonává. Co zůstává nepřekonané a minimálně pro mne stálé, to je onen opojný pocit krásy a vnitřního uspokojení z báječné pohádky, která, převedena na stříbrné plátno, je ještě hezčí a vábivější než ve své literární podobě. Určitě nejsem sám. ()
Jsem příznivcem krásných česko-slovenských filmových pohádek ! ()
Temná až gothická Kachlíkova verze klasické pohádky Boženy Němcové, takový je Princ Bajaja. V českém prostředí samozřejmě spjatý výrazně s animovanou Trnkovou verzí, jež je okouzlující, zatímco tento modernější Bajaja nabízí určitý romantický civilismus v pohádkových kulisách. Zajímavé jsou okolnosti obsazení mnoha slovenských herců a jejich předchozí práce s Vláčilem, zajímavá je i Magdina princezna Slavěna. Nikoli pasivní, nikoli emancipovaná, právě tak akorát veselá, éterická a půvabná. Ten závěr v kapradí je velmi něžný, až se mi zatajil dech. Celek je vhodnější pro starší přemýšlivější děti. ()
Antonín Kachlík vsadil při natáčení své pohádky hlavně na atmosféru Erbenových pohádek. Z herců si vybral (v té době) neokoukané tváře, nejspíš kvůli rozpočtu, ale nevím. Ale myslím si, že mu to za pomocí bezvadné pohádkové atmosféry, příjemného Ivana Palúcha, krásné Magdy Vašáryové a obrovského charismatu Fera Veleckého, vyšlo. ()
Pohádka s koněm, který má tak nádherný hlas, že bych ho vydržela poslouchat od rána do večera. Draka jsem se jako dítě opravdu šíleně bála, princezna je princezna (jako ne průměrná dívčina v hezkých šatech) a princ je milý mladý muž s koněm, který má tak nádherný hlas .... ()
S touto pohádkou jsem měl vždycky problém, abych ji dokázal překousat celou. Nikdy mě ten děj, prostředí a postavy nedokázaly zaujmout. 35% ()
Krásná československá pohádka a dobru, které tvrdě ztrestalo zlo. ()
40% ()
Princ přestíral, že je němý? Já měla za to, že úspěšně hraje středně těžkou mentální retardaci, takového dementa aby jeden pohledal. Velmi nesympatická pohádka plná stejně nesympatických postav. ()
Podle mě je zde tato pohádka trochu nedoceněná - osobně mi nepřijde vůbec tak špatná, jak by člověk soudil z jejího aktuálního hodnocení (57% - 2. 5. 2017). Většina české pohádkové porevoluční produkce s tímto podle mě nesnese srovnání, a špatné mi to ani nepřijde v kontextu své doby. Na co ten film asi trochu dojíždí, je podle mě několik věcí: 1) obsazení - spoustu rolí zde hrají slovenští herci, kteří byli předabováni do češtiny, a člověk moc nechápe důvod; 2) samotná Magda Vášáryová není typově pro roli princezny příliš vhodná, v době natáčení navíc ve svých 23 letech ztvárnila 18 letou postavu, a na těch 18 fakt nevypadá; 3) a konečně na filmu zklame i loutkové provedení draka, který je prostě trapas - což ale, pokud se nepletu, jde říct o jakékoli české pohádce, kde se vyskytuje drak - nevím o tom, že by se někomu povedlo ho udělat tak, aby z něj šel skutečně strach. Na pohádce zarazí i zvláštní kostýmy, které někdy vypadají spíš jako z ruského prostředí, než české pohádky. Skvělý mi zde naopak přijde výběr filmových lokací, které mi jsou důvěrně známé, a filmu dodávají na atmosféře. Celkově mě bavilo na to koukat, a jediné, co mi tam vyloženě vadilo, byla ta otravně uřvaná hudba, která tam každou chvíli burácela, jinak film hodnotím kladně. ()
Jmenuji se Bachacha. Tahle pohádka mně nepřijde diváky moc vyhledávaná. Nikdo moc o ní nemluví, nikdo ji moc nevychvaluje. A mně to nedalo a pokusil jsem se zjistit, co je toho příčinou. Předně není natočena podbízivou a ani příliš atraktivní formou. Zvolená režie je pro běžného diváka až téměř "těžkotonážní". Podobnou režii měl také Třetí princ s Trávníčkem. Rovněž výběr herce do hlavní role jde dost proti proudu obvykle zaběhaným a osvědčeným typům na role princů. Divácké představy tak může snaživý Ivan Palúch naplnit a taky nemusí. Ani Magda Vášáryová není princeznou, ze které se zatají dech. Známý příběh pak plyne se svými vrcholy a propady. A pohádková atmosféra na diváka dýchne jen velmi málo, ačkoliv si myslím, že nějaké to svoje kouzlo tahle pohádka určitě má. Když k tomu připočtu Kachlíkův poctivý filmový přístup, vychází mně z toho pohádka, kterou si opakovaně hned tak nedám, protože má potíže s tempem a občas se vleče, ale není důvod ji zatracovat. Nové verze se rozhodně hned tak nedočkáme, co kdyby se jí náhodou ujal Troška a udělal Bajaju roztomile žvatlavým princem. To by teprve byla pohádková katastrofa. 60% ()
Nie príliš frekventovaná rozprávka, ktorá ale za konkurenciou príliš nezaostáva. Po rokoch ide najmä o wtf scény boja s trojhlavým mechanickým drakom, záverečné zúčtovanie, kde kladní hrdinovia bez rozpakov zhadzujú pobočníkov akože kryštalicky zlého princa do rokliny z vysokých hradieb, pričom je zrejmé, že tí to nemohli prežiť. Inak sa ničím hrozným neprevinili. Príbeh ledva ledva vystačí aj na tú krátku stopáž, preto je dobre, že obsahuje niečo, čo z neho po rokoch robí príjemné guilty pleasure. Napríklad aj ten dabing dvoch slovenských hercov v hlavných úlohách. ()
Pro mě nejlepší česká pohádka. Jako malá jsem z ní viděla jen konec a pamatuju se, že se mně líbila princezna Slavěna a strašně jsem se bála draka. Sice možná není dokonale technicky zpracovaný, ale co byste chtěli od Československa roku 1971? Kdyby takhle vypadali dinosauři v Jurském parku, byla by to ostuda, ale u starých českých pohádek spíš než na technickou dokonalost hledím na to, jestli mají bohatý jazyk a zajímavý děj, jestli mají co říct a rozvíjejí dětskou fantazii. To, že jsem se toho draka bála, dokazuje, že vnější nedokonalost mu rozhodně nebyla na překážku :-) Později se mně Princ Bajaja velice zalíbil. Kvůli nádherné hudbě Vladimíra Sommera, kvůli malebným a přitom ne kýčovitým přírodním scenériím, správnému záporákovi, krásné, hravé a inteligentní princezně Magdě Vášáryové, a samozřejmě také nádherným kostýmům Vladimíra Brehovszkého. O těch by se tu dal napsat celý článek. Líbí se mně, že hodně používá bílou barvu a jeho kostýmy jsou vkusnou kombinací reálných historických stylů (italské renesance a empíru) a pohádkovosti. Měla jsem velké štěstí, že jsem je mohla vidět „naživo“ na výstavě ve Strahovském klášteře a na rozdíl od některých jiných, méně kvalitních, vypadaly moc pěkně i po čtyřiceti letech a zblízka. No a další rozměr pro mě pohádka získala, když jsem si přečetla scénář Františka Pavlíčka i s vynechanými scénami. Ty doplňovaly obraz, který film bohužel nedotvořil do konce: obraz velice propracovaného a moudrého příběhu. Na začátku pohádka prince zastihuje jako laskavého a statečného, ale trochu lehkomyslného mládence, který je odhodlán jít za svým snem, i když přesně neví, jaký ten sen vlastně je. Vypráví o něm svému koni a ten ho nazve „pěšákem snu“. Ve filmu je ovšem princovo vyprávění vynecháno, takže koníkovo „pěšák snu“ zazní tak trochu do prázdna. Během filmu princ postupně dospívá, učí se vytrvalosti, sebezapření a odvaze rozhodnout se pro těžší cestu. Na scénáři se mně nejvíc líbí dvě věci: jednak že se v něm projevuje Pavlíčkova láska k přírodě (princ zachrání nejen koně, ale i lasičku), což je motiv, který pohádkám rozhodně prospívá. A za druhé to, že příběh i postavy mají daleko ke schematičnosti - princ pomůže stařence, ale ta mu nesplní tři přání - jen mu řekne, že záleží na člověku samém, jakou cestu si vybere a kam ho dovede. Ani princova cesta za snem a láskou nejsou jen klasickou „cestou za vysněnou princeznou“ - zajímavou změnou je, že se nikdy nedozvíme, o čem přesně princ snil, ale je zřejmé, že jeho snem rozhodně nebyla prostě jen krásná princezna. Možná to má být nenápadná výzva, aby si na místo princova snu dětský divák dosadil své sny a dospělý své ideály, kterým postupem času začal říkat iluze. I sama princezna je reálná lidská bytost s lidskými vlastnostmi: hravá, trochu povýšená, provokativní, laskavá, odvážná a tvrdohlavá. Je to nejpropracovanější, nejživější postava princezny v českých pohádkách. Do Bajaji se opravdu zamiluje, až když se přesvědčí, že v něm našla záhadného ctitele, obdivovaného hrdinu i přítele. A příběh nekončí tím, že princ získá princeznu, ale až ve chvíli, kdy i princezna osvědčí svoje odhodlání jít za svou láskou a něco pro ni obětovat, a oba dohromady osvědčí svou schopnost spolupracovat (to už ve filmu chybí). Za scénářem je zkrátka cítit ruka člověka, který má cit pro jazyk, fantazii, laskavost a srovnané hodnoty. () (méně) (více)