Detektivové od Nejsvětější Trojice
Blue Shadows
Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Modré tiene
Režie:
Viktor TaušScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin DoubaHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Klára Melíšková, Stanislav Majer, Miroslav Krobot, Tereza Ramba, David Novotný, Tomáš Dastlík, Ivan Brdička, Martin Huba, Martin Pechlát, Viktor Tauš (více)VOD (1)
Epizody(4)
Obsahy(1)
Čtyřdílná minisérie Modré stíny navazuje na trilogii Případ pro exorcistu. Vyšetřovatelé se tentokrát dostanou k případu zastřeleného docenta. Toho jednoho rána nalezne uklízečka mrtvého přímo v jeho vlastní pracovně. Kriminalisté tak budou řešit, zda vražda souvisí s dlouhodobou snahou oběti o odvolání univerzitního kvestora kvůli podivným machinacím při rekonstrukci historické univerzitní budovy, a také to, co dohnalo vraha k tak velkému riziku, aby svou oběť zneškodnil přímo na půdě univerzity. Pátrání po tom, kdo všechno měl důvod přát si smrt svérázného, ale čestného docenta, zavede hrdiny mnohem dál, než by sami čekali. (Česká televize)
(více)Recenze (253)
Zaráží mě, že spousta lidí si tu stěžuje na kameru a na obraz, ale mně teda vadily jiné věci. Na prvním místě huhňavá Melíšková, i když s postupem dílů se buď její výslovnost zlepšila, nebo jsem si zvykla... Pan režisér by měl taky raději zůstat u režírování, protože to, jak fi flapal na jafyk, pro mě bylo místy taktéž dost neúnosné. Některé podzápletky byly docela zbytečné a dlouhé - např scéna s Jiřím Lábusem byla po herecké stránce sice skvělá, ale výsledek se dal shrnout několika větami někde v průběhu vyšetřování a nemuselo to zabrat patnáct minut epizody... Stejně tak scéna kapitána Mráze s dcerou a jejím amantem - sice to bylo vtipné a skvěle natočené, ale měla jsem najednou pocit, že sleduju nějaký úplně jiný film :-) Oceňuji herecké výkony, konkrétně jako vždy brilantního Martina Huby, kupodivu Davida Novotného (kterého jsem doposud nějak výrazněji neregistrovala) a již zmiňovaného Jiřího Lábuse. Pro Stanislava Majera mám slabost už dlouho a i zde se mi jeho výkon líbil. Bohužel jinak mi někteří herci v rolích poněkud haprovali a vysvětlení motivu ke konci bylo zcela neuvěřitelné, takže ve výsledku průměr. EDIT: Tak mi to nedalo a celé jsem sledovala znovu a musím zvýšit hodnocení. Ty chyby tam sice jsou, ale zároveň spousta úžasných a někdy dost vtipných záležitostí. Tohle je zvláštní deviza české filmařiny, tyhle poloskryté vtípky. Například bábovka, to jsem se přímo řezala, když jsem si toho všimla. Úplně jsem původně zapomněla pochválit hudbu, což tímto napravuji a ještě nezapomenu zdůraznit, že ta kamera je naprosto adekvátní. S rodinným videem se to přece vůbec nedá srovnat, naopak má leckdy divák dojem, že je přímo uprostřed scény. Dobrý je to! ()
S největší pravděpodobností se jedná o jakýsi druh umění. Bohužel jsem v průběhu prvního a části druhého dílu nebyl schopen pochopit, o jaký druh se jedná. .... Proto se (udiven tím, že nejsem hoden pravděpodobně nejnovější vlny filmařského umění v čechách) vrátím k opakování "Případů prvního oddělení" abych si alespoň zčásti užil svůj koncesionářský poplatek. ()
Modré stíny se mi svými vypravěčskými řešeními jeví být neobvykle intenzivní obměnou dlouhodobé české tradice, již nazývám zdrženlivou detektivkou: detektivové pozadí vyšetřovaných událostí nikdy nepochopí, řešení se nedá vyvodit z poskytnutých vodítek a vyprávěcím cílem je především nazřít velmi členité uspořádání fikčního světa. Zvláštnost výstavby Modrých stínů současně spočívá i v postupném přesunu od důrazu na vyšetřování (první dvě epizody) k důrazu na soukromé aspekty postav týmu kolem komisařky Výrové (druhé dvě epizody). Jestli přitom řídící princip vyprávění Modrých stínů nacházím ve hravém potlačování očekávaných a zdůrazňování nečekaných prvků, lze podobně uvažovat i o jejich sebeuvědomělé stylové organizaci. Ta divákovi sice očekávatelně poskytuje prvky potřebné k porozumění, ovšem zjevně zdůrazňuje ozdobné rysy stylu, což se ukazuje zejména na filmařském pojetí rozhovorů mezi postavami. Podrobněji o tom všem pojednávám v rozsáhlém rozboru "Modré stíny jako zdrženlivá detektivka", který jsem napsal pro časopis Iluminace. ()
Pro samou živou debatu nad nestravitelností formy či naopak svěží vodě v zatuchlých veřejnoprávních vodách se poněkud zapomnělo na to, zda je to vůbec forma odpovídající látce. Což není. Sýkorovy kriminálky jsou kvalitní tuctové žánrové řemeslo, které po přečtení pouštíte z hlavy jakmile v knihovně jeho titul vracíte a naslepo mezi stovkami krimi vytáhnete nemlich tu samou jen s jiným zasazením a jmény. Na to naroubovat mrtě svébytnou "éterickou" estetiku (od snímání, svícení, vedení herců, výstavby, rámování obrazu, prací se zvukem), která je důsledná ve svém záměru, to je jako jít na mravence se silnou lupou s těmi nejlepšími úmysly se na něj podívat zblízka, ale neuvědomit si, že jste pod přímým odpoledním sluncem čili mu žádnou službu rozhodně neprokazujete. Velký problém je, že předloha o nějakých čtyři sta stranách neutáhne stopáž blížící se pěti hodinám. Navíc to trpí syndromem NPC, kdy mnoho postav se vyskytuje jen na jednom místě jako by neměli žádný život, vždy k dispozici a bez práce, se stejným oblečením napříč několika dny. Vedle toho rozhašená časová posloupnost před finále, závěrečná střela, která je čistou popravou, navíc mířenou ve směru kolegů, klíčovou informaci si Výrová jak z blesk z čistého nebe vyvodí mimo obraz, není toho málo. Nemalé problémy plynou i z předlohy (všichni svorně tvrdí, že zavražděný měl jednu vlastnost, která ho definovala a kterou proti sobě poštvával kde koho, jeden již i tak z jiných důvodů podezřelý o zavražděném tvrdí něco v přímém rozporu s tímto a nikdo to nereflektuje, nikdo se na to nezeptá, prostě nic). Dále se to snaží po vzoru moderních kriminálek o přesahové adresování tuzemských kostlivců ve skříni, zde konkrétně STBáci po revoluci a korupční svět vyšší politiky (nejen) devadesátkového "kompra řeší vše, na každého se něco najde a já na bráchu brácha na mě". Ovšem je to příliš na první dobrou a nic moc z toho krom dvou či tří silných scén. Nad vodou to drží detektivní parta a nejedno lehké dilema vycházející z vyšetřování dotýkajících se jich osobně. Dále většina výkonů, opakuji většina (aneb kdo Taušovi povolil obsadit sebe sama je na vyhazov, točit umí, hrát opravdu ne). Ve výsledku je to nesporně zajímavé pozornost budící formou (ať už ji skousnete či nikoli), bohužel nikoli i (ne)žánrovými kvalitami. ()
"Chtěl jsem jim říct, ať si můj osobní spis strčej do prdele. Ale moje osobní statečnost má asi svoje limity." Modrý stíny nejsou černobílý a to je jejich velká výhoda. Nabízí totiž nejednoznačný figury, takže estébák, politik, dotační zloděj nebo kariéristickej polda nemusí být automaticky svině. Většinou jsou, ale tady se neškatulkuje, což mě potěšilo víc než celý vyšetřování. Ono je teda celkem spletitý, jak už to v případech s dlouhoprstejma politikama bývá, ale není nijak zvlášť zajímavý a několik logickejch nesmyslů je taky poměrně těžký přehlídnout. Přesto to má slušnou atmosféru. ()
Z Modrých stínů jsem opilejší než Klára Melíšková po jedné sklenici vína (a to je překvapivě hodně). Kde minule Hřebejk s Jarchovským skončili na hraně guilty pleasure a nabídli mišmaš tak bezelstně roztomilý a bezradný, že si ho šlo užít, ujíždí Viktor Tauš o tolik dál a urputněji, že zřejmě překročil hranice časoprostoru... a vznikla nejzajímavější minisérie České televize za nevimjakdlouho, která svojí stylistickou svéráznosti neskutečně šlape a graduje od wtf výpalu očí a absolutního zmatení mě jako diváka, proč to všechno probůh vypadá, jako by někdo zdrogoval Toma Hoopera LSD a donutil ho pod pohrůžkou smrti na iPhone natočit Jarchovského scénář za čtyřiadvacet hodin, až k první funkční katarzi v Jarchovského textu po X letech. Nezažil jsem na České televizi něco, co by bylo tak divný, nepříjemný a přitom tak pozitivně na mě působící. Netrouf bych si říct, že je to "povedený", ale rozhodně je to zajímavý. Jen je jasný, že 1) diváci to nerozdýchají a 2) málokdo přečká první nudný díl. Já těch pět hodin v kině přežil a nakonec odešel spokojený... ()
Pan Mitner s bábovkou a papučkami je top. ♡ ()
Obsahem nikterak výjimečné, formou na produkci ČT nebývale kontroverzní a smělé. Kritika se sice snáší ze všech stran, ale když si po čase zvyknete na kameru dělající otroka uměleckému záměru a na teletextu použijete kouzelnou číselnou kombinaci 888, dojdete ke zjištění, že se na světě dějí horší věci. Třeba že kvestorova čerstvě navoskovaná podlaha už nikdy nebude jako dřív.. P.S.: Dávat odposlech na spod židle do kanceláře, která zároveň slouží i jako zasedací místnost, to chce značné špiclovské sebevědomí a nebo informaci, že na to uklízečka sere.. ()
Opět se ukázal zlý duch čsfd - po první dílu přišli jako první hodnotit odsuzovači jakékoliv současné české tvorby, nasázeli odpady a jednohvězdičkové hodnocení. Opět mě fascinuje snaha hodnotil čtyřdílnou minisérii hned po prvním díle a vnímám to jako systémovou chybu. Já si s komentářem i hodnocením počkám, až po titulcích čtvrtého dílu. ()
Parádna forma a po prvej, čisto rozbehovej časti aj prekvapivo svižný príbeh. Prečo sa nedajú takto nápadito točiť seriály aj na Slovensku? ()
S odřenýma ušima vychází mé hodnocení tohoto miniseriálu na 4*. S každou další epizodou je případ zajímavější a tak to má u kriminálek být. Jako vždy potěšilo olomoucké prostředí, jež je v rámci české seriálové tvorby netradiční. ()
A máme tu další detektivku, jejíž přidanou hodnotou je to, že v tom nehraje Donutil. Opět se nám tu setkává známý team headhunterů v klasické sestavě : morous - Krobot, akční velitelka Melíšková, sexy vyšetřovatel Majer (pro dámy) a sexy vyšetřovatelka Voříšková (pro pány). Celkem to tak nějak šlape, do toho se nám vloudil v celkem netradiční roli hajzlíka David Novotný. Zatímco bych řekl, že Melíšková to celé tak nějak táhne, Voříšková tam jen je. A kdyby se na ní nedalo tak dobře koukat, tak by tam byla úplně zbytečná... A tak tu máme další kriminálku o korupci, provázanosti podnikatelského prostředí s politikou atd... Kolik toho ještě bude? Kdy už přijde někdo s něčím originálnějším? Třeba i s tím, že vrahem je zahradník? * * ()
TV/// Obsazení 4/10 Děj 0/10 Hudba 0/10 Kamera 0/10/// PLUS: Terezka Voříšková, Miroslav Krobot, Ladislav Trojan MÍNUS: příšerný zvuk, obtížně slyšitelné dialogy, přesvícený obraz, ospalý a vláčný děj, otřesná kamera snímající převážně velký detail./// Shrnutí:Tohle musím nějak rozchodit a vystřízlivět. Zatím jsem horší neviděl./// Celkem 7%/// ()
Možná, že kdyby to nemělo tak strašně bizarní (rozuměj: otravnou, nepřirozenou a ze sledování příliš často vytrhávající) kameru, hodnotil bych (o něco) vstřícněji. Možná... Každopádně takhle si českou "quality tv" opravdu nepředstavuju. Snahu cením, ambice sálají snad z každé vteřiny, ale výsledek je pro mě po všech stránkách nedotažený, prapodivný a okázale (tj. nestravitelně) "umělecký". ()
Skvělá kamera!! A celkově mnohem sympatičtější než Hřebejkův Exorcista. ()
Kvituju s povděkem tu nekonvenčnost, která se na diváka řítí už od prvního okamžiku a abych byl zcela upřímný, vůbec nechápu tu kritiku skoro že všech stran. Možná nejsou Modré stíny tím nejlepším seriálem, co spatřil světlo světa, pro mě jdou však po Případu pro exorcisty tím správným směrem. Pominu-li, místy dost otřesný zvuk, je vše ostatní už jen a jen lepší. Včetně výtečného výběru herců (Krobot, Melíšková, Huba) a hlavně zajímavě natočeného příběhu, který je i tolik let po revoluci tak aktuální. Bohužel. ()
Nejlepší česká kriminálka za ...???... hodně dlouho. Byla snad lepší předloha, když zůstal stejný i scenárista? Samozřejmě změna režijního stylu nepřipravenému divákovi (tedy zejména takovému, co sleduje jen české televizní série) nejspíš vyrazí dech a on to radši v sebeobraně někam přepne. Ale i příběh je prostě mnohem lepší. Najednou tu nesledujeme figurky na scenáristově šachovnici, ale postavy, od kterých nevíme, co máme čekat (což se navíc ještě díl od dílu mění!). Na druhou stranu je Viktor Tauš určitě mnohem lepší režisér než herec. Klaním se, a kdyby mi přece jen některé detaily samotného příběhu nepřišly trochu umělé, dal bych i plný počet (90%). ()
Maximálna tragédia. Kamera na úrovni filmov spred 70 rokov. Hmlovitý prejav mal byť akože umenie, ale mne dal dojem akurát tak kriminálky z komunizmu, ale pozor, major Zemen vizuálne oproti tomu vyzerá ako kino 5D. Všetko tu vyznievalo tak staro, nábytok spred baroka, herecké prejavy kŕčovité, tempo žiadne a kriminálny prípad o hovne. ()
Nakonec jo. Bylo to ale dost překombinované. Tvůrcům se podařilo zdánlivě nesouvisející linky solidně propojit. Zajímavá je postava Barana, jenž se z ultragaunera posune do menší oběti. ()
Modré stíny si vybraly výtvarně nosné dějiště důstojné univerzity a otravnou přísadu detektivek, totiž politiku. Obětí vražd se stávají lidé, kteří se snažili odhalit předraženou rekonstrukci školního areálu a machinaci s pozemky; nitky sahají od univerzitního kvestora k jeho budoucímu šéfovi, ministrovi vnitra. Čili poctiví místní policisté se octnou pod tlakem vyšších zájmů, do hry vstupují inspekce, BIS i soukromé problémy vyšetřovatelů včetně stínů minulosti a trablů rodičovských i mileneckých. ()