Pomsta

Sotva zletilá dívka odolná praktikám Vlada Naražeče vs. trio brzy krvavých frantíků.. Když jsem viděl, že jejími jedinými zájmy jsou sladit nehty s barvou iPodu a ve vhodnou chvíli pokleknout před druhým mozkem mecenáše, nevěřil jsem v nějaký významnější přerod, ale od kauterizace sofistikovanější, než je ta mečem Dartha Vadera, jsem prozřel. Přistoupil jsem na pravidla hry Coralie a jejího světa za tajemnými dveřmi nadsázky a exploatace a užíval si přitažlivost formy, perfektní hudební podkres, guilty pleasure potenciál i práci s detaily vyprahlé krajiny ala Stoneovo U-Turn. Divím se jen dvěma věcem. Proč u poslední scény před příletem vrtulníku nehrála Silvestriho Goodbye z Predátora a proč ten atraktivní flusanec na místo jejich posledního odpočinku neprodukoval Harvey „Dáš mi, dám ti roli“ Weinstein? U soudu by to mohli brát jako polehčující okolnost.. (13.06.2018)

Ako to napísať slušne... Najväčšiu pozornosť v tomto filme budí telo Talianky Matildy Anny Ingrid Lutz (Kruhy). Dobrou správou je, že hoci spočiatku pôsobí ako, nuž, ako to povedať slušne... no proste viete asi, čo myslím, tak proste dobrou správou je, že v priebehu filmu k nej získate isté sympatie a ku koncu dokonca také, že dosť veľké. Vyprahnutá výprava miesta, kde nikto nie je, tiež nie je od veci. Od tej nie je ani trojica zmrdov, ktorí si zaslúžia len to najhoršie a aj to dostanú. Potešia i nekompromisné krvavé momentky; nie som úchyl, ktorý si také veci užíva, ale proste do tohto typu filmu treba ísť naplno a nevystrihnúť najkrvavejšie pasáže. Tak tu sa naozaj nič nevystrihovalo, hoci musím uznať, že občas sa možno mohlo, lebo na niektorých miestach je krvi naozaj už príliš. (06.09.2018)

Film je trochu jiný v tom, že na začátku je krásná hrdinka za typickou oběť mužského násilí... aby následně "povstala z popela" a všem, kteří jí ublížili, se pomstí. Pokud nejste zarytý šovinista, tak je zábavné to sledovat. Pomsta jde dokonce tak daleko, že v jednu chvíli je žena v roli predátora a vystrašený muž se před ní ukrývá tak, jak ho pánbůh stvořil. Trošku jiný, evropštější slasher. Doporučuji si k němu otevřít pár plechovek mexického piva ;-). (05.12.2019)

Rape revenge pohybující se někde mezi Iñárritovým Revenantem a Zarchiho I Spit on Your Grave, aniž by se ovšem blížilo něčemu z toho, co je pro tyhle snímky zajímavé. Coralie Fargeat se imho snaží stylistickou manýrou zapadnout do cool stylu New French Extremity (poněkud vágní kategorie, kterou vytvořil kritik James Quandt na základě určitých trendů ve francouzské kinematografii). Vizuální ladění se povrchně, leč nápadně podobá filmům Hélène Cattet & Bruna Forzaniho (psychedelická scéna mnohonásobného vnořeného snu hodně připomíná jednu část z filmu L'étrange couleur des larmes de ton corps) i Gaspara Noeho, a to včetně designu titulků. Ovšem naprosto bez jejich talentu. Velmi přímočarý děj nedává smysl ani psychologicky, ani technicky, ani metaforicky, ani v nadsázce a nefunguje ani jako komedie či záměrný guilty pleasure pastiš (jediný dobrý vtip je ten s plechovkou piva obtisknutým na kůži hrdinky). Fargeat buď vytvořila laciný chyták na diváky, kteří se nechávají unést pěkným vizuálem a rádoby sofistikovanými odkazy na béčkovou kinematografii, aniž by chápali, co je na ní a na jejích umělečtějších či ambicióznějších variacích opravdu zajímavé, nebo to prostě sama nechápe. Krev rozstříknutá na hrubých betonových stěnách luxusního bytu a designových přístrojích vypadá pěkně – asi tak stejně, jako vypadá pěkně třeba reklama na Sony nebo United Colors of Benetton. K tomu přidat populární retro-osmdesátkovou syntwave hudbu á la Refnovo Drive a cinefilní divácký medián bude hýkat blahem? No nevím. Revenge je především oproti všem předlohám, jimiž se zřejmě nechala inspirovat, uboze nenápaditá, což žádná stylistická manýra nepřekryje. New French Extremity, jako cokoli jiného, inspiruje také k produkci vyprázdněných druhořadých napodobenin. (12.01.2019)

Dovolím si malou poznámku, než se vrhnu k zhodnocení snímku - pokud jste předem viděli trailer, tak už jste viděli i 80% filmu a to včetně závěrečné scény. Přesně kvůli tomu už na trailery téměř nekoukám, ale když vám ho pustí v kině před jiným filmem, co máte dělat? Tvůrce takových ukázek je potřeba lynčovat, nic jiného. Na samotném snímku mě ale (kromě opravdu špatného střihu) mrzelo to, že jde o stoprocentně samoúčelnou vizuální podívanou. Přímočarý děj je totiž tak podmíněn snaze o atraktivní vzhled, že některé dílčí scény kvůli tomu opravdu nedávají žádný smysl a jsou ve filmu jen proto, aby režisérce umožnily ukázat nějaký ten pěkný záběr (hořící strom). Pak jsou zde scény, které sice také nedávají smysl, ale tentokrát aby sloužily jako berlička posunu děje - tak například jedna z mužských postav má nutkání prohlédnout si svůj zlomený nos v zrcadle, ale než aby se jednoduše podívala do jednoho ze zpětných zrcátek na svém vozidle, raději si zajde do kufru auta pro ruční kosmetické zrcátko, kvůli jehož odrazu prozradí svou pozici pomstychtivé hrdince. Malicherná blbina, že? Ale mně to přesto vrtalo hlavou. Kdyby tyhle nelogické detaily byly součástí drogových halucinací hlavní hrdinky, bylo by to něco jiného a omluvitelného, ale bohužel jsou prostoupeny celým filmem. Chápu, že Revenge nebylo zamýšleno jako sofistikovaný snímek, ale když je tak moc vidět, že na těchto přihlouplých berličkách stojí celé jeho fungování, tak ani zajímavý vizuál a elektronická hudba ho v mých očích nezachrání. (24.09.2018)