Tísňové volání

Když celý film stojí na jediném chlápkovi, je potřeba, aby se vám - jedno jakým způsobem - zalíbil. Já z něj měla ale docela rozporuplné pocity. Ačkoliv mi přišlo, že podal herecky dobrý a uvěřitelný výkon, neskutečně mě štvala jeho nadřazenost a jednání se svými kolegy i lidmi na druhé straně linky. Dost mě to rušilo a výsledkem bylo, že mě zajímalo už jen to, co se děje tam, kam nevidíme. Dalo by se říct, že tenhle film je o jednom jediném okamžiku. A ten u mě zafungoval. Potom se to ale tak nějak nešikovně rozplynulo, najednou byl konec a mně to takhle prostě nestačilo. Slabší 4* (03.11.2021)

Minimalistické poňatie snímku vyťažilo hádam maximum zo všetkého z čoho mohlo, ale viac ako na lepší priemer to nevidím. Film má svoje tempo a aj napriek tomu, že tu vystupuje prevažne iba jedna osoba nenudí - to klobúk dolu. Mne osobne tu najviac chýbala vizuálna spätná väzba s tou druhou stranou na telefónnej linke, niečo podobné ako bolo v Tiesňovej linke s Halle Berry. Predsa len stále počúvať a pozerať sa na to isté nie je žiadne terno. Ešte šťastie, že bol film tak krátky, o pár minút viac a išiel by do nudy. 65/100 (13.11.2018)

„Haló, tady policista s traumatem a nezvykle extrémně agilní dánský telefonní záchranář, říkejte mi třeba Ole, vole, jak vám mohu pomoci?“ „Tady vyšinutá huhňavá kráva Inge z Kopenhágenu. Byla jsem unesena / neunesena, vyberte si, každopádně když usoudíte, že unesena, tak můžu v pohodě telefonovat, klidně mi když tak brnkněte.“ „Dobře, dobře, Inge, klid, dýchejte a počítejte šupiny na ocase malé mořské víly, já sice kdejaké pomatené smažce obvykle okamžitě zavěsím, ale vy jste natuty unesená a v nebezpečí!!! Já teď budu hodinu a půl nudně freneticky telefonovat na všechny strany a urputně buzerovat veškeré složky integrovaného záchranného systému, a jestli do té doby neusnete, tak vás z té šlamastyky / nešlamastyky dostanu, ať chcete, nebo ne. Jsem totiž Ole, nebývale extrémně agilní dánský telefonní záchranář.“ *** Když jsem se tu brodil čerstvým ejakulátem a potoky poševního šlemu vzrušeně hekajících recenzentů, těšil jsem se na nabušený a originální nehtohryz. Ty nehty jsem si u toho nakonec opravdu do krve okousal, ale to jen proto, že jsem mobil s Tetrisama nechal v kuchyni na lince, nechtělo se mi vstávat z gauče ani spát, a tudíž jsem neměl jinou možnost, jak se jinak u téhle telefonní prudy zabavit, abych nepošel nudou. Na hovnech postavená a v žumpě končící únavná telekonference se sociálně podtrženou stračkoidní zápletkou a dramatizací podobnou volání s plechovou hubou libovolného mobilního operátora, co vám nejdříve hodinu recituje menu a nutí vás furt mačkat tlačítka číselníku, aby vás nakonec spojila s nějakým, do kýčovité frazeologické prázdnoty korporátně vytrénovaným, telemarketingovým kokotem, který váš problém stejně nevyřeší. Prostě nezáživná zápletka v nezáživném podání, jedna mimochodní věta o kuchání dětí jinak mdlý film zábavným neudělá, s kamerou celou dobu přilepenou na xichtě nějakého nordicka, co se konstantně tváří, jako by měl opruzený konečník. Ten by na Mistrovství světa v unylém telefonování dozajista skončil na bedně snad i před Tomášem Tvrdým-y, jenž tenkrát dvě hodiny po telefonu objednával beton, a Gájenem Gejnoldsem, který se snažil otravně vyžvanit z telefonní rakve. No zlatá šmrncovní Telefonní budka u Kolína! (05.11.2018)

Mám to stejně jako kolegyně Chilly00. Námět skvělý a prvních dvacet minut, když spolu s hlavním hrdinou odkrývám indicie příběhu fajn, jenže od doby, kdy vidím jak jeden mobil je okamžitě lokalizován a druhý vůbec mě to přestávalo sedět, navíc prostě to volání je nesmysl čili už od začátku má hra s fantazií a hrou na překvapení alespoň u mě základní trhlinu a osobní děj hlavního hrdiny by byl fajn, kdyby se více věnovala pozornost dialogům Asgera se svými kolegy a konec mě přišel vysloveně hrrr. (23.07.2018)

Subjektivně odtrpěné páchání dobra a Intenzivní hra kontrastů. Jak těch vizuálních v podobě světla a tmy v obou pracovních místnostech, tak zvukových v případě nervózního ticha i do morku kostí se zařezávajících vibrací či vyzváněcích tónů. Za nejatraktivnější devízu ale beru kontrast významový, kdy jediná věta na záznamníku dokáže na diváka dopadnout pokaždé úplně jinak. Nebudu se hádat, že nejde jen o dusivou žánrovku, ale tak povedenou, že se k sílící šeptandě rád přidávám. (29.07.2018)