Tísňové volání

Sorry lidi, ale vy jste nespadli jen z višně. Vy jste spadli přímo z Boeingu v 10 000 m. A asi všichni naráz a hlavičkou dolů. Realističnost tohoto snímku, nad kterou se tak rozplýváte, je totiž úplně v prdeli. Kdyby jakýkoliv hovor vyřešil operátor tímto způsobem, skončil by špatně. Je nařízení, že vše se musí prověřit. Nemyslím, že v Dánsku je to jinak. Nikdo si nemůže dovolit další Malhocké. Nejsem si jistý, jestli je na světě vůbec nějaký operační, který by dokázal takhle rychle určit, že se jedná o únos, ale bral jsem to jako jakousi nadřazenost hlavní postavy. Vlastně až do chvíle, kdy zavolal únosci, se to dalo snést. Sice jsem měl výhrady ke způsobu vytěžování a získávání informací, ale budiž. Já bych šel spíš cestou informačních databází, kdy by se okamžitě všechny dostupné hlídky stáhly do lokality a pátraly po bílé dodávce. Velmi často hledáme třeba šedou oktávku, která před půl hodinou jela někde tady a je potřeba ji najít. Nikdo neodmítne ji hledat, protože není značka... Jenže od toho hovoru jako by se vyměnil scenárista, a ten druhý už byl mnohem větší debil. Na všechno jsou postupy. Příjem oznámení na tísňové lince je příliš důležitá věc, než aby tam dávali lidi postavené mimo službu a prošetřované kvůli podezření z vraždy... Kdyby se držel nevědoucího Tomáše a dělal, že se jen snaží vyřešit situaci, kdy matka je nezvěstná a v bytě jsou zavřené dvě malé děti a je nutné se o ně postarat, jinak budou muset policajti vyrazit případně dveře a způsobit jim trauma, a to přeci nechceme nikdo, ale nemáme jinou možnost... Jenže on řekne nebezpečnému únosci, že ví, že s ním je jeho oběť, sice vlastně neví kde, a nemůže zatím nic udělat, ale dostane ho zpátky do lochu, na to vsaď svýho od spoluvězeňských sraček špinavýho čuráka, hochu... V reálu, pokud by byla unesená, tak by ji zabil a šel si za to sednout. Měl okamžitě říct dalším operačním, co se děje a společně zároveň koordinovat práci všech různých složek. Nezdržovat, nehrát si na hrdinu. Jedná se vždy o minuty. Prakticky každým jeho dalším projevem posouvá svou původní profesionalitu do hajzlu a nahrazuje ji nedomyšleným amatérským scénářem. Jako když se jí snaží uklidnit otázkou, co ráda papá. Nebylo by rozumnější říct: "Máte dvě děti, musíte se zachránit kvůli nim. Myslete na ně a uklidněte se." Místo toho s ní dýchá do telefonu, jako nějaký stalker... Jako by byl impotentní. Vím, že se scenárista snažil ukázat rozpad osobnosti, stres a strašné rozčarování, když zjistil, že je to jinak. Jenže na operačním středisku tento typ lidí není. Jsou to stabilní osobnosti, které tyto věci dokáží řešit bez duševních salt. Odosobnění, protože na emoce, které způsobují chyby, je vždycky čas později. Poslední rozhovor s již zjevně vyšinutou Iben, která pomalu ale jistě spěje k emocionální sebevraždě. "Mám ruce od krve, zabila jsem své dítě?" To je kurvapiča tak těžký říct: "Já nevím, nebyl jsem u vás. Podle mě to bude od toho, jak jste majzla po palici toho vašeho debila. Jste skvělá a statečná. Dokázala jste to. Jen mi řekněte, kde jste, aby vám mohli přijet na pomoc moji lidé..." ... kteří tě ty hnusná svině zavřou navždy do blázince z Přeletu nad kukaččím hnízdem a já osobně ti seženu učitelku sestry Ratchetový. Místo toho ale navede zjevně o sebevraždu se zajímající schizofreničku na dálnici, aby snížila svou uhlíkovou stopu na mimino... Nebo minimo?... Jo a všimli jste si vy totální opisovači cizích názorů, že vlastně nikomu neřekl, že vrahem je ona a borec je jen v těžkým šoku? Takže ho mohli klidně jako nebezpečného ozbrojeného pachatele zastřelit na potkání a ona mohla policajtům ukopnout varlátka Co se tomuto filmu nedá upřít, je atmosféra a skvěle zahraná jediná role. (19.01.2019) (méně) (více)