Tenkrát v Americe

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Ta nádhera. Závěrečná hudba z titulků ve mně pořád zní. Promítám si před očima úžasné záběry - z reastaurace, kde byl Noodles s Deborah, nebo Nooodlesovo sledování malé Deborah škvírou ve stěně. A naopak drsné scény - výslech zkrvaveného Fat Moea přivázaného vedle splaskávajícího se boxovacího pytle; přepadení klenotnictví, vystrašený klenotník a vedle práskačka říkající: tak udeř mne a myslící na sex; scéna s policistou, kdy ho ještě Noodles s Maxem jako kluci vydíráním donutí, aby jim vrátil hodinky a poskytoval ochranu. Dávám 6 hvězdiček... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=mzhX2PD6Srw (17.02.2009)

Monumentální proustovský labyrint paměti, kde se nostalgie, výčitky, naděje a zklamání mísí v jednu neskutečně silnou emoci. Film těžký jako existence a přitom lehký jako sen. Jediné, co mě mrzí, že kvůli enormní stopáži si ho nemůžu pouštět častěji, i když na druhou stranu je škoda, že není mnohem, mnohem delší. (28.03.2010)

Celý film je typicky leonovsky nadsazený. Tady nejde o Ameriku gangsterů, Ameriků sociálních nepokojů, Ameriku bouřící a hledající svou tvář! Ne. To je Amerika Sergia Leoneho, taková, jakou si ji mohl vysnít ve svých představách jen on. Neameričan! Malý kluk, který v dětství snil o drsných cowboyích a nemilosrdných gangsterech. Tato láska přetrvala celé jeho dětství a v dospělosti z ní vykrystalizovala absurdně znásilněná a krvavá představa Ameriky. Člověk jí málem uvěří a skoro se mu nechce sklouznout do suchopárné Ameriky mnohem nejednoznačnější a rozporuplnější. (20.09.2004)

„Takto sa mi chceš pomstiť?“ – „Nie. Takto to proste vidím.“ Geniálne presvedčivá, autentická výprava, realistické davové scény, kostýmy, kamera. Na tú dobu šokujúce výbuchy násilia. Čarokrásna, magická, opantávajúca, podmanivá hudba. K tomu výkvet Hollywoodu v čele s Woodsom a De Nirom. Na De Nirovi sa mi páčilo, ako tlmene to poňal, ako premýšľa a až potom koná, nenechá sa zbytočne ovládať vášňami, pocitmi. Úplne som nepochopil, prečo mám sledovať niekoľkominútové znásilnenie vo filme, ktorý je o mafii a nie o znásilnení, ale budiž, asi to režisér považoval za dôležité pre lepšie vykreslenie (ne)charakteru danej postavy, čo ale bolo stále divné, keďže i po tejto nechutnej scéne mala byť daná postava divákovi relatívne sympatická. S na prvý pohľad šialenou minutážou som nemal žiadny problém. Tvorcom umožnila výstižnejšie sa dostať antagonistom pod kožu a prísť s dlhými, skvelými scénami. Ale fakt je, že miestami to predsa len jemne nudilo (a rušila ma odľahčená pasáž s Dannym Aiellom). Istú stagnáciu ale vcelku spoľahlivo skoro zakaždým zlikvidovali striedajúce sa časové línie. Mne sa najviac páčila posledná, najpomalšia, kedy už  človek rekapituluje, vlastné spomienky mu pripadajú ako spomienky cudzieho človeka a väčšina známych a kamarátov je mŕtva. „Víťaza poznáš hneď na začiatku.“ (09.03.2023)

Nádherná podívaná v režii génia Sergia Leoneho. Film, který si tento režisér chystal a piloval po několik dlouhých let a až v roce 1984 se pustil do jeho realizace. To už měl za sebou legendární dolarovou trilogii, kterou ještě vyšperkoval snímkem Tenkrát na Západě. Tento film je však jeho životním eposem a splněným snem. Je zajímavé, sledovat ve třech časových liniích, jakým směrem se ubírají osudy mladých mužů, vyrůstajících na ulici, s nejlepšími předpoklady stát se velkými gangstery. Film mapuje 50 let ze životů těchto chlapců a později mužů, kteří si vybrali dráhu zločinu a už nemají cestu zpět. Snímek doprovodil svojí prvotřídní hudbou maestro Morricone a dodává už tak preciznímu Leoneho klenotu ještě větší rozměr. Téměř čtyřhodinová stopáž asi kdekoho odradí, ale neváhejte, nudit se nebudete. (18.11.2009)