Pásky z Nagana

Největší sportovní vítězství naší země si k dvacátému výročí zasloužilo řádně kvalitní dokument. A tady ho máte. Zápasy proti USA, Kanadě nebo Rusům jsem viděl častěji než kdejaký film, tudíž jsem si myslel, že už mě nemá šanci nic překvapit, ale režisér, nevím odkud, vytáhl záběry, které tu snad do teď nikdy nebyly. Navíc doprovodné rozhovory bývalých hokejistů, velkých hvězd, tomu dodávají punc světového formátu (a poslouchat, jak Kanaďany semifinálová prohra bolí i po dvaceti letech... rajská hudba pro moje uši). A nikdo mi nevymluví, že tenhle turnaj, nejlepší v historii hokejové i olympijské, byl napsán tím nejlepším dramatikem- vyřadit postupně nejsilnější týmy- USA, Kanada a Rusko, čtvrtfinálový proslov o první přestávce, semifinálové nájezdy, a finále, jenž rozhodne emigrant se jménem Svoboda, navíc proti prašivým Rusům? Priceless. Aneb každý Čech ví, co dělal v neděli 22. února 1998 po páté hodině ranní... (12.03.2018)

Těžko slovy definovat, proč právě Hudeček teď slízává smetanu od všech. Od diváků, kteří rok 1998 zažili v dospělém věku a hokejové výsledky v nich rostly víc jako jistá satisfakce, než jako sportovní senzace - až po nás, kteří jsme na základní škole hulákali jména, některá slyšená vůbec poprvé v životě. Dokumentů, které glorifikovaly Jágra, Haška nebo celý Turnaj století, jsem viděl spoustu a za těch dvacet let jsou pro někoho všechny přepisované dějiny nebo gumy, které pálí, už poněkud zprofanované a vousaté. Pro mě jsou ale Zárubova zlatá slova pořád stejně elektrizující, stejně jako pro něj tolik netypické mlčení, asi nejsilnější okamžik celých Pásek. Právě v kontextu známé historie, dekády dlouhé frustrace, tisíckrát viděných střel, gólů a nájezdů, ve formě více než hodinu dlouhé ódy se ty pocity vrací téměř v totožné formě. Přerušovaná (či komplet rušená) vyučování, víkendové budíky, poprvé v životě vyřvané hlasivky u sportovní události, řidiči MHD pouštějící radiové přenosy na celý autobus nebo jasný úkol naučit se zpaměti celou sestavu. Tohle a mnohem víc se mi vrací v maximální síle a neprobulet ony vrcholné okamžiky se mi vážně nepodařilo. Nejen kvůli tomu, že se mi dva dny po finále narodila ségra, tak zůstane únor toho roku navždy zacementovaný v mém životě. (17.03.2018)

Uf, jsem zase neskutečně dojat, i po 20 letech to má prostě neskutečnou váhu. A tohle vítězství bylo mnohem víc než jenom sport. A kdo říká něco jiného, neví o čem mluví. Sice jsem hokejový fanatik a hokej neskutečně miluju, ale tohle znamenalo i pro lidi, kteří dosud nesledovali hokej a nepřikládali tomu velkou váhu strašně moc. Spojilo to celý národ a bylo to něco neskutečného. Emoce, obrovské emoce. Kéž by se tohle někdy opakovalo:) (02.03.2018)

„HVĚZDY NHL SE UTKAJÍ NA OH 1998...“ /// Točeno pro Olympic Channel, takže tady máme „válku“ s Rusy ve finále jako odplatu za 1968…takže Petr Svoboda (emigrace vs. vítěznej gól)… povídání o vlivu Evropanů na NHL po pádu železný opony… a o tom, jak se z NHL stal byznys, což muselo (zákonitě) vyústit v jejich účast na OH. Zvlášť po tom, co Dream Team způsobil basketbalovou revoluci (OH 1992). Medajlonek Ivana Hlinky… a když Záruba řekne „že tam něco je“ – je to o slzičkách. Kdy jindy už by měl člověk pocítit vlastenecký nadšení? Jestli s váma tenhle dokument nic neudělá, tak (opravdu!) nejste na živu! Hokej jako politickej sport – pro východní blok (teda nás a Rusáky) URČITĚ! Experti to nečekali. Ani já… A když ho pak Svoboda flákne pod víko… emoce dojetí…prostě NAGANO! Tenkrát to bylo něco víc než jen sport… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dostal jsem tenkrát dres a mapu – kdybych chtěl emigrovat. 2.) Když se hrálo finále OH 1998 v hokeji tak jsem byl… (dosaď si sám…). 3.) Porovnávám Nagano s Ester . (30.03.2018)

Dobrá práce především proto, že nejde jen o strohý Nagano, ale jak dobře byl "olympijský turnaj století" posazen do širšího kontextu naší politický historie i tehdejších změn v NHL. Vtěsnat to spolu s opáčkem vyřazovacích zápasů (a několika minipříběhů) do těch 70 minut, dostat před kameru tolik hvězd a expertů i ze zahraničí, to tvůrcům všechna čest. Už vím, kdo se má jednoho dne postarat o náležitý zdokumentování kariéry Jágra - prosím Ondřej Hudeček. A ano, sport je sice "jen blbost", ale na druhou stranu, není ten příběh k nezaplacení? (02.03.2018)