Nepředstavitelné

Jednou za čas se prostě objeví dokonalej film, kterej dokáže prolínat všechny žánry, mísit ultimátní akci s romancí a do toho vyprávět příběh, kterej dává smysl. Letos se to povedlo ve Švédsku. Den blomstertid nu kommer je audiovizuální karneval, na kterej jsou všechny plátna kin malý. Intro napřed krásně načrtne hlavní postavy a vysvětlí jejich vztahy, abyste jim mohli fandit, až to bude třeba. A jakmile na to přijde, člověk je přilepenej k obrazovce a nestíhá, co se před nim děje. Tohle je soubor eye candy atrakcí, který přicházej každých pět minut a všechny téměř vyrážeji dech. Už dlouho jsem nezažil, abych si po skončení filmu pamatoval úplně všechny akční scény a chtěl je vidět znova. Jednozáběrová scéna na mostě, pády helikoptér, rvačka v elektrárně, finále v dešti. Všechno drží pohromadě zatraceně pevná režisérská ruka a nikdy nedojde na žádný přehnaný klišé nebo patos. Když se tady umírá, tak totálně nečekaně, nekompromisně a krvavě. A aby toho nebylo málo, má to asi nejlepší letošní soundtrack. Jako když smícháte Zimmerovo Interstellar a přidáte trochu Sigur Rós ... 10/10 (05.11.2018)

Tak takhle otevřenou kritiku jsem tedy nečekal. Je vidět, že autoři mají kurevské koule, protože pustit do světa něco takového určitě chtělo hodně odvahy. Příběh jako takový je velmi, velmi nepříjemný a ukazuje, jak snadno by se dal zlikvidovat celý stát, aniž by kdokoli stačil zasáhnout. Kdo chce v klidu spát, neměl by na to koukat. 90% (04.11.2018)

Naprosto nesympatické postavy mne u filmu neudrží přes dvě hodiny, když se v něm většinou prd děje. Všichni mi přijdou, že se tady chovají jako pomatení, především otec (ani to není pořádně vysvětleno, prostě ber to diváku tak, jak ti to předkládáme a kochej se rádoby realistickou kamerou) a celkově jde vlastně hlavně o vztah Alexe a Anny, jakoby i hudbu, teprve po velmi dlouhé době se začne něco dít, ale je mi to tak nějak jedno. Že by zemi napadli Arabáči, to je hned smeteno ze stolu, a posledním záběrem na Putina je jasno. Takže jestli jsem to dobře pochopil, to Putin, ne hordy imigrantů, napadl Švédsko, kvůli nerostným zdrojům. Ahá. dobrá agitka. Proč tam ale musel kluk chtít kytaru a otec ji roztřískat atd., to fakt netuším. Fakt si myslím, že i když je někdo tak trochu magor, ve chvíli ohrožení se bude chovat jinak. Jenže tady se fakt jako magoři chovali úplně všichni a furt. A jestli je takové jednání skutečně obvyklý standard Švédů, tak Pán Bůh s námi a zlý pryč. (19.01.2020)

Zvláštní komglomerát. V podstatě se od samého začátku nacházíme ve světě rozkladu, jehož středem je dezorientovaný mladík Alex, který řeší své libidinózní a oidipovské problémy pozdě a špatně. (Vlastně ještě hůř než antický Oidipus, který nevěděl, proti komu bojuje.) Je rozhodnuto ještě dříve než (jak zpívá Bob Dylan) a hard rain's gonna fall. Jako by se postupně zhmotňovala a zhutňovala paranoia, jíž jsou všichni aktéři více či méně postiženi. Crazy Pictures se tu mohli projevit bez zábran, a také to udělali. (05.04.2022)

Těžko se to hodnotí, trochu nešťastné a nesourodé spojení rodinného / partnerského dramatu (který mne příliš nebavil) a katastrofického / válečného filmu (který mne naopak bavil dost). Navíc hlavní hrdina Alex byl opravdu nevšedně nesympatický a necharismatický, takže jsem k němu cestu hledal opravdu těžko. Geopoliticky je to ovšem naprosto mrazivé a reálné mene tekel! (16.11.2018)