Ženská na vrcholu

Český "zimně vánoční" film, který překvapivě není trapný, jen neuvěřitelně nudný a bez jakéhokoliv vtipu. Filmu samozřejmě chybí scénář a ve své podstatě celý sestává z na sebe nenavazujících scén, které mají vytvářet různé situace a pocity (smích, romantiku, smutek, dojetí) a přestože by se měly postavy někam posouvat, nekoná se to a postavy se chovají tak, jak mají v tu danou chvíli, protože si tak žádá ta daná scéna. Ale ty Tatry jsou fajn. (20.11.2019)

Tak tohle byl opravdu vrchol: nevkusu. Ne, nezasmál jsem se. Ano, snažil jsem se pochopit, proč to nejde. Česká romantická komedie je v nehorázné křeči. Na bizarním vrcholu je spíš režisérka a scénáristka Lenka Kny, která předvádí zoufalý sled divných scén. Jejich část ještě dává docela smysl. Anna Polívková, majitelka pražské biokavárny, se nechá přemluvit, aby na Vánoce se synem (tatínek samozřejmě chybí) vyrazili do Tater. Doma zůstává její starostlivá matka, otec-psychiatr a teta, která vlastní kliniku plastické chirurgie. Neustále se k téhle trojce – a pak i čtyřce (!) – vracíme, a zatímco oni zdobí stromeček nebo dumají, zda za dcerou (ochranitelsky) nevyrazit, my přemýšlíme, proč tahle linie nikam nesměřuje. Ač jsou Polívka nebo Preissová docela fajn, tahle část je totálně mimo. Ale zpět na hory. Shodou (pitomé) náhody se matka (která se těší na masáže a litry šampaňského) se synkem ocitají v horské chatě Samota, které velí nerudný záchranář Martin Dejdar se svou dcerkou, které pravidelně navštěvuje sukničkářský bratr. No, jak tohle asi dopadne? Slovenské pohoří, které obývají prakticky samí Češi, je krásné, ale tvůrci z něho moc nevyždímají. Raději nám ukazují střet bioveganky s horským křupanem, který raději konzervy a špek, opatrné matky s dobrodruhem (po konfliktu je vždy klid, jakoby se nic nestalo), a když pak Dejdar zničehonic vezme do ruky saxofon a vypálí romantickou melodii, Polívková ztuhne a evidentně zvlhne. A otočí. Vážně! A divák se tak může „těšit“ na momenty, kdy se dosud zahořklý Dejdar snaží působit svůdně. To je další bizár. Polívková hrát umí, ale tady jen drmolí nesmyslné věty nebo se ztrácí v lese, ve kterém panikaří a objímá stromy. Několik momentů ještě aspoň trochu funguje, celek je ovšem k pláči. Něco mezi jednou a dvěma hvězdami. (04.08.2020)

Jeden z těch filmů, který musel na papíře vypadat minimálně dobře. Hlavní nápad není špatný, natáčení se zúčastnila celá řada profíků, ale je vidět, že i přes veškerou snahu toho Lenka Kny ještě nemá moc za sebou. Určité paralely s tvorbou Poledňákové a opětovné obsazení Jany Preissové (tentokrát v babičkovské roli) trochu pomohly, ale celek bohužel neskutečně drhne. (03.07.2022)

Vím...je adventní čas... a měli bychom na sebe být hodní... Navíc, situace s covidem není nijak růžová, posuďte sami: Semafor: červená / PCR test: nutný / PES: 57 / vlna: 2 / stupeň: 4 - takže to nebudeme ještě kazit špatným hodnocením. No ale proč, proč se u nás poslední dobou, propána, pořád točí tak ŠPATNÉ filmové komedie? To mají nějakou dohodu na NETFLIXu - čím hůř, tím líp? To už to všichni vzdali? Režiséři? Rezignace? Scénáristé? Nuda? Herci? Nezájem? V komedii se přece nemusí šaškovat, aby byla vtipná. Výjimku z nouzového stavu pro každého, kdo to dokázal dokoukat do konce! Aleluja... (30.11.2020)

Já budu hodnej a ocením krásné prostředí Tater a absenci sexistického humoru, který se nevyhýbá snad žádné české komedii z posledních měsíců a let, dvojice Polívková - Dejdar také nebyla tak hrozná. Jinak se opravdu jedná o ne zcela zábavný, zdlouhavý, prvoplánový a nestoudně amatérský flák na jedno použití s hromadou všemožných sponzorů, chvílemi poskládaný z nesmyslně navazujících scén a zmateného střihu. Janu Perissovou jsem skoro až litoval, ta do podobných pokusů o zábavu nepatřila a nepatří. [Kino Citadela - Litvínov] (08.11.2019)