Zábava, zábava

Nejsem si jistý, jestli by v případě tohoto snímku neměla zasáhnout Česká obchodní inspekce, protože název filmu je jasným klamáním spotřebitele (zde tedy diváka). Namísto klamavého Zábava, zábava by byl mnohem vhodnějším název Deprese, deprese. Dánský Druk (2020) mě bavil jiným způsobem, protože podal depresivní téma stravitelnější formou, aniž by ho bagatelizoval. Poláci to vzali po zolovsku, a i když šlo o kvalitní záležitost, nějaké odlehčení by se hodilo. Na filmu mi ve skutečnosti vadila jiná věc; tvůrci se měli z mého pohledu buď omezit jen na jeden příběh, nebo podstatně navýšit stopáž (já bych to rád vydržel). Za stávající situace nedokázali propracovat jednotlivé dějové linie do patřičné hloubky, takže mi ve finálním produktu pořád něco chybělo. Otevřené závěry příběhů mi na druhou stranu nevadily vůbec, protože přidaly dějovým liniím příchuť reality. Já jsem se u filmu velmi dobře bavil, a jak jsem už několikrát napsal, polská kinematografie mi sedí. A musím poděkovat bubun, bez níž bych o tomto snímku vůbec nevěděl. A to by byla škoda. / Poučení: V Polsku se asi dost pije. (03.10.2022)

V tom istom roku vyšlo v Čechách „Úsmevy smutných mužov“ a tak jednoznačne musím porovnať. Oba tieto filmy majú čo povedať, ale predsa len poľská „ženská“ verzia má prepracovanejšie dejové línie. Všetky príbehy sú silné, excelentne zahrané a sprevádza ich občasne silná hudba. Dve linky sa v podstate nesú rovnakým smerom v štýle „komu niet rady, tomu niet pomoci“, ale práve v tom zanechali podľa mňa silné posolstvo o tom, že s alkoholom to neradno preháňať. Veľmi ma ale potešila tretia linka, v ktorej nakoniec dominuje rozhodnutie obetovať sa pre iných. To vzbudilo u mňa najväčšie emócie. A keďže tie ostali aj so záverečnými titulkami, dávam z plánovaných štyroch plných päť. (26.12.2020)

Na stále plné skleničky, pardon, lahve. Dennodenně. Permanentní domácí, venkovní výbava. Zbavte se vazby na barový "pitný režim," než vás zalkne ona hlavní, hltavá, pilná zlodějka motoriky, vědomí vnitřního děje. Ztratíte sebe. Štamgastky života u výčepu, co (ne)mají mok "ve voku." Života, který (do nich) protéká přes rty, přisátými u hrdla. (17.03.2024)

Každý z nás zná určitě někoho, komu alkohol zničil život. Vztah, manželství, zdraví, kariéru... Bohužel je to droga u nás tolerovaná, jako abstinent jsem v každém kolektivu vždy výjimka. Mám  zkušenost z blízkého okolí a hlavně z rodiny, takže odmítám závislost v jakékoliv podobě. Poláci umějí natočit dobrý film. Proč to neumíme my? Mám ale obavy, že ten, kdo by měl film vidět, bude tvrdit, že on to má pod kontrolou. Žít v rodině s alkoholikem je velmi těžké, pomoci mu je téměř nadlidský výkon. Jsem ráda, že už se mě to dávno netýká. (19.03.2024)

Chlastík umí být hodně zlej kámoš, to může potvrdit mnoho z nás. A to je možná problém proč mě film až tak nebral, protože zcela upřimně, co je po mě tom, že tři ženský si chlastem kurví život sobě a druhým. Zastavím se u slova "druhým" , tam ty emoce jsou. Jak šla Teresa nalitá operovat malé dítě, to bylo hodně odporný. Stejně jako prokurátorka s poslance, který si byli vědomi že by jim prošla i vražda, protože jak sami řekli jsou občani jiné kategorie, to bylo velmi přesně vystižení. Paradoxně ta mladá holka Magda byla ve věku kdy se hledala a těžko jí něco vyčítat. Zavěrečný dějový katarze všech tří hrdinek odpovídali tomu co jsem k nim cítil. Herecký výkony tento film hodně táhnou je to radost sledovat tři polské generece hereček a vidět u všech třech vysokou hereckou kvalitu. (12.02.2019)