Zítra vstanu a opařím se čajem

"Waterloo? Neznám. Snad Watergate..!" Josef Nesvadba tvrdil, že méně variant děje než sci-fi má už jen pornografie. Vůbec nechápu, jak mohl něco takového říct, protože třeba právě motiv přesunů v časoprostoru se dá využít nekonečně mnoha způsoby. Zvlášť, když se do věci vložil Miloš Macourek. Nápad s cestovní kanceláří, posílající klienty do dob dávno minulých, by sám stačil na mnohasetdílný seriál. Nesvadba s Macourkem si tady ale hlavně vynahradili, co jim zhatil Oldřich Lipský ve filmu Zabil jsem Einsteina, pánové!, v obavě, že diváci by něco tak složitého nechápali. Takže tentokrát není nijak ošizena duplikace téhož člověka v různých časových rovinách, v macourkovském duchu zkomplikovaná ještě dvojčaty. :o) Jsem hrdý a šťastný, že máme v českém filmu IMHO nejlepší film o cestování v čase vůbec. Když srovnáte Zítra vstanu, jehož scénář je jako složité soukolí s jedním jediným malým kazem (když Menšík řekne "Moment, takhle to nebylo!") s hollywoodskými filmy tohoto druhu, tak zjistíte, že i něco tak dokonalého jako Návrat do budoucnosti obsahuje víc mezer v logice a Dvanáct opic je proti Čaji jen laskavě přímočará vyprávěnka na dobrou noc. A k tomu všemu je to ohromná sranda. Schválně se podívejte na IMDB, kde jsou komentáře hned několika Britů, shodně vzpomínajících, že Tomorrow I Wake Up and Scald Myself with Tea běžel v roce 1981 v britské televizi a jak se jim líbil. Čtvrt století a jsou toho stále plní. :-) To je téměř dojemné. 100% (23.08.2006)

ZÍTRA VSTANU jsem stejně jako PANE VY JSTE VDOVA též podle Macourkova scénáře jako mladší miloval (o to víc, že mám velkou slabost pro filmy o cestování v čase a tenhle patří k nejlepším a navíc je český), ale také s odstupem času nadšení trochu vyprchalo. Snímek se dost dlouho rozjíždí a i po zbytek filmu, kdy kadence gagů rychle narůstala (scéna v Hitlerově bunkru), jsem se jen uchechtával, nikdy jsem nešel do kolen. Naštěstí jakmile se poprvé začne měnit minulost, film se stává naprosto fascinující hrou časových paradoxů a záměn. Pobavilo mě, když Petr Kostka v bonusovém rozhovoru řekl, že po prvním přečtení mu scénář přišel moc ujetý a složitý, ale Polák ho moc chtěl a naléhal na něj, aby si to přečetl ještě jednou a "třeba pomaleji". Kostka v titulní roli je výborný a nemohu nezmínit i hravý hudební motiv Karla Svobody. Nejlepší česká sci-fi. (14.11.2007)

Tohle mi sedlo ještě o něco více než Zabil jsem Einsteina, pánové. Možná zde není až tolik humoru, ale jako sci-fi film, navíc z roku 1977, více než výborné. Napínavé, vtipné, dobře herecky obsazené (američtí turisté nebyli špatní, ale film stál jednoznačně na trojici neonacistů) a navíc cestování v čase vcelku přehledné a propracované. Skoro plný počet, ale parodování Hitlera drhlo a o trošičku víc humoru by nezaškodilo. (14.11.2009)

Skvelý námet, ktorý nebol dotiahnutý k dokonalosti, ale film sa celkom vydaril. Vždy som chcel aby vznikol veľký film na túto tému, návrat v čase, zvrátiť chod dejín práve u Hitlera... Prvá polovica filmu fajn, druhá už zbytočne prekombinovaná. Želal som si viac scén z 2. svetovej a niečo podobné ako keď Hitler vydesene sleduje osudy nemeckého národa na plátne. Tá scéna bola naj. Film 70%. (07.08.2016)

Cestování v čase po česku není prosto typicky českých přístupů, které tak trochu odnášejí i cestchtiví nacističtí důstojníci (možná připomínající i někoho jiného než pouze své německé předlohy). Děj se nevyhnul některým zakolísáním a nevyrovnanostem; přesto v českém prostředí patří ke špičce žánru. Hra se zlomyslnou náhodou je ukázkou našeho černého humoru, který má údajně v zahraničí budit dost velký rozruch pro svou ojedinělost. ZÍTRA lze považovat za jakýsi nádech v určité dobové části naší kinematografie. Nádech k rozkročení a dosahování nových uměleckých vrcholů v tvorbě pozdějšího desetiletí. Zdála by na to ukazovat kontinuita určitých jmen zejména v režisérově bližším okolí. I přesto - soudě podle ohlasů v dalších komentářích - je asi záhodno stavět tento film o něco výš, než jsem si původně myslel. (02.12.2007)