Seveřan

Robert Eggers potřetí a zas jinak. Z hlediska námětu a dějové struktury tentokrát nejde o nic nového pod sluncem, přeci jen to pracuje s reálnou skandinávskou legendou, která byla hlavní inspirací pro Shakespearova Hamleta, takže kdyby to někdo nazval ambiciózním Barbarem Conanem na houbičkách, neoponoval bych. A ač je vývoj motivací a emocí hlavních postav v poslední třetině až prapodivně turbulentní, jedná se stále o velmi zajímavý, vizuálně podmanivý a v rámci širší kinodistribuce osvěžující počin, jenž pro Roberta Eggerse znamená menší úkrok vstříc mainstreamu, i když mainstramovým filmem Seveřan rozhodně stále není. Maják zatím zůstává mým nejoblíbenějším režisérovým dílem, každopádně tuhle severskou řežbu jsem si v kině užil a přál bych jí pokud možno co největší komerční úspěch, ale co si budeme povídat, ten bude stejně nevyhnutelnou osudovou tragédií jako ten Amlethův životní příběh. (18.04.2022)

// Kupodivu ne-až-tak brutální a krvavá vikingská řežba, jak jsem ještě před zhlédnutím čekal. Zato s výrazně větším spádem a i mnohem dějovější, než je u Eggerse zvykem. Seveřan má solidně vykreslené postavy, vynikající zvukovou stránku doplněnou o parádní soundtrack, a tak nějak podle očekávání úchvatnou kameru. Celou dobu máte navíc pocit, že sledujete příběh o pomstě s jasnou a bravurně odvedenou vizí, což v mainstreamu rozhodně není zvykem. Po Batmanovi se ale jedná o další důkaz, že to jde. Tak snad to i tady dopadne komerčním úspěchem. 8/10 (12.04.2022)

- Pomsta je má!-. Což se lehce řekne, dokud nezjistíte, že osud vám karty poněkud zamíchal, a překopal tak vaše plány. Spíše jsem očekával variaci na Statečné srdce, tohle ale mělo mnohem blíže k Excaliburu (z něho si vzal snímek nejvíce), šmrcnuté Barbarem (Conanem) a filmy, jako je třeba - Když letí havran. A to já zase můžu a vůbec mi nevadilo, že chvílemi se film proměňoval v naučný dokument o rituálech a obřadech vikingů. Líbila se mi mytologie, co nezapomněla ani na Odina, valkýry, Valhallu, norny a Yggdrasil, který tu ale současně představoval rodokmen. Pěkný vizuál, řachavý soundtrack a herecké výkony odpovídající povaze postav, včetně čubky Kidmanové. Nevěda o některých, jako třeba Dafoe či Björk, zjistil jsem je až podle titulků. A ta hromadná oplodňovací noc dýchající ryzím pohanstvím, jako by vypadla z Andreje Rubleva. Filmu jsem přicházel na chuť postupně a mám ho hned vedle Majáku. Eggersova Čarodějnice se mi zatím líbila nejméně... (14.05.2022)

Eggers nikam nespěchá a ujíždí si na symbolice početných snových sekvencích, ale nenajde si čas vysvětlit a adekvátně k jejich důležitosti vyobrazit klíčové zvraty v rozhodnutích hlavní postavy. Což je způsobeno buď nešťastným střihem, nebo scénářem tvůrce, který toho umí hodně, vyjma toho nejpodstatnějšího - dramaturgicky komplexně odvyprávět příběh a citlivě pracovat s jeho motivy. The Northman mě bavil duchem krvelačného vlka, vizuálem, osobitým filmovým světem i krutostí, jakou navíc ve spojitosti s nekorektností v současném mainstreamu nevidíme, ale čím více času ubíhá od jeho shlédnutí, tím více je pro mě spíše jenom odvážně podaným béčkem s rozpačitým obsahem, než “artovým velkofilmem”. (21.04.2022)