Seveřan

Seveřan je přesně ten typ filmu,, který má v sobě neskutečnou syrovost a atmosféru. Občas teda asi tvůrci dali houbičky, aby vznikly některé scény, ale budiž. Jen jsem trošku nerozuměl jedný věci, tak frajer se stane nějakým vládcem, v úvodní scéně je zobrazen hrad nebo minimálně nějaké panství a pak se většina odehrává na nějaký chatě kde se hraje na pána a otroky, nevím proč je dvěma boudám potřeboval tolik otroků, protože beztak tam dělali úplný hovno, jen stáli a čekali na konec filmu s tím že je občas někdo urazil. A těch pár matlafousů v brnění tam měl kvůli čemu ? Nevšiml jsem si že by vedl nějaký války, takže poměr výdaje/příjmy těžce v minusu. No, ale jinak uznávám, že středověk z toho páchnul solidně. (22.09.2023)

Je nad slunce jasné, že se vůbec nejedná o špatný film. Ten již na první pohled disponuje všemožnými kvalitami, jako jsou například propracované bojové scény, líbivý vizuál, dobře zvolené hlavní postavy a vcelku zajímavý příběh. Všechny tyto klady však zneváží jediný výrazný zápor. Nikdy jsem totiž nepřišel na chuť jak panu režisérovi, tak jeho pomalému způsobu vyprávění plného snů a halucinací. To pro mne dokázalo toto vcelku zajímavé dílo znehodnotit na pouhopouhý průměr. Vložky jako je například vytí, štěkání a prdění u ohně jsem prozíval a stejně tak jsem si příliš neužil snové části, kterých je ve stopáži mnohem víc, než je zdrávo. Proto jsem také valnou část sledování spíše protrpěl a užíval si vždy jen chvilková rozptýlení. Film tak pro mě končí obrovským zklamáním podobně jako tomu bylo nedávno třeba u Posledního Souboje (míra zklamaní sedí, ten však pro mne ztroskotal z jiného důvodu). 62% (15.05.2022)

Eggers nikam nespěchá a ujíždí si na symbolice početných snových sekvencích, ale nenajde si čas vysvětlit a adekvátně k jejich důležitosti vyobrazit klíčové zvraty v rozhodnutích hlavní postavy. Což je způsobeno buď nešťastným střihem, nebo scénářem tvůrce, který toho umí hodně, vyjma toho nejpodstatnějšího - dramaturgicky komplexně odvyprávět příběh a citlivě pracovat s jeho motivy. The Northman mě bavil duchem krvelačného vlka, vizuálem, osobitým filmovým světem i krutostí, jakou navíc ve spojitosti s nekorektností v současném mainstreamu nevidíme, ale čím více času ubíhá od jeho shlédnutí, tím více je pro mě spíše jenom odvážně podaným béčkem s rozpačitým obsahem, než “artovým velkofilmem”. (21.04.2022)

Dost mě začíná znepokojovat, že jako “vizionářské” dnes označujeme ty režiséry, kteří namísto konstruktivního vyprávění masturbují nad svým pozérským artových stylem. Štve mě to u Ariho Astera a zkazilo to už druhý Eggersův počin - Čarodějnice mě bavila, protože se vybudovala fakt tísnivá atmosféra a nerozvracela se srozumitelnost sdělení, ale Maják byl psychedelický patvar bez hlavy a paty. No a Seveřan, ta “Filmová bestie” a bůhvíjak jej zahraniční kritici ještě vyzdvihovali, se táhne jako fronta na sociální dávky. A to jsem byl opravdu připraven, že triviální příběh o pomstě bude jen nutným shakespearovským rámcem jednak pro stylistickou virtuozitu, jednak pro to, aby Eggers mohl převést známou zápletku do nekompromisního živočišného světa vikingů. B je nakonec docela správně, a jestli se mi na Seveřanovi něco vážně líbilo, tak to, že představuje hutný mytologický svět, jaký na plátnech moc nevídáme. Bohužel, očekávané kamerové finesy a ona vizionářská inscenace se úplně nedostavily a kromě přepadení osady z úvodní části mi na filmu nepřišlo nic extra formálně zajímavého. Chvíli to chce být realistické a špinavé, jindy hyperrealistické a následně je to fantasy o norské mytologii. A přestože minimálně hudební stránka funguje na výbornou a jednotlivé záběry vypadají samy o době dobře, tak zdlouhavost tomu dává na frak a navíc je hrozně znát, jak Eggersovi vyhovuje, že pod tím mystickým oparem každého dialogu a MacGuffinem na bázi “vepsáno v osudu” nemusí řešit logiku zvratů či jednání protagonisty. Herci jsou boží i v těch uřvaných polohách a závěrečný fight u sopky hezkým připomenutím Obi-Wan vs Anakin, ale jinak jsem čekal od všeho víc - i od té brutality, která musela být v té době absolutně šílená. Šílenství ten film pravda vyzařuje, ale nechat postavy hodně křičet a napodobovat vlky během houbičkových rituálů ještě nezajišťuje hloubavý a “vizionářský” zážitek. (15.04.2022)

Seveřan od Roberta Eggerse mě nadchnul. Hlavně teda soundtrack, to jsem si užíval ve velkém. Parádní atmosféra mě taky potěšila. Herecké výkony perfektní. Ale stejně nejvíce mě při sledování plátna přepadávaly myšlenky o maskulinitě. Ten film je silně maskulinní, ale nikoli toxicky maskulinní. Fakt jsem Seveřena bral jako film přesně pro mě. Sedlo mi to. (14.04.2022)