Výtah

Opravdu zdařilý a vkusně natočený psychothriller, místami spíš akční film.Opravdový a na vlastní kůži zažitý zážitek čtyř lidí kteří se jednoho pátečního večera vydají na cestu domů ze svých kanceláří jednoho mrakodrapu.Použití výtahu, se jim stává skoro osudným! Výtah totiž nešťastnou náhodou uvízne ve výšce sto dvaceti metrů a uvnitř zůstávají uvězněni velmi rozdílní hrdinové Marion (Renée Soutendijková) a Jörg (známý komisař Schimanski George Götz), kteří pracují v reklamní agentuře, introvertní individualista Pit (Hannes Jaenicke) a účetní Gössmann (Wolfgang Kieling), který měl navíc ve svém kufříku půl milionu zpronevěřených marek.Film mi místami a svou dějovou strukturou v určitých momentech připomínal např.velice úspěšné snímky Dobrodružství Poseidonu či Skleněné peklo, ale to bylo opravdu jen mé možná klamné zdání..Nicméně až v klaustrofobické atmosféře (kdo zažil na vlastní kůži tak mi dá jistě za pravdu), těsného prostoru se velmi záhy odhalují pravé tváře všech nedobrovolných zajatců.Zejména pak mezi oběma mladými muži dochází k velmi častým konfliktům.Ty samozřejmě vrcholí ještě, než zasáhnou hasiči, kteří všechny čtyři vysvobodí.Opravdu dobrý akční film který poskytuje opravdu napínavou zábavu, což jsem vždycky v případě německého filmu tohoto žánru vylučoval.Kam se hrabou na tento snímek všechny ty dnešní jednotvárné a velmi stupidní německé kriminální filmy vysílané jako na běžícím pásu našima komerčníma televizemi. (03.10.2006)

„V skřípajícím výtahu, oprubujem odvahu.“ Zlodějský účetní a zlodějíček anarchista, sekretářka v rozpuku vs. Schimanski s kapitálními parohy. Obligátní otázka pro přistoupivší: „Nahoru nebo dolů?“ a nečekaná odpověď: „Rovnou.“ Na krchov. Poprvé viděno v pravěku, zopakováno v rámci VRK. I po letech je skřípot v šachtě stále sugestivní a praskání a rozplétání pramenů přepínaných lan stále děsivé. OKÉNKO STROJOVNY: [][] Kolega v recepci, líný plesnivý dědek: „Já bych je vyprostil, přesně dle návodu, kdyby se tam ten opičák Šimpanski nehoupal na urvaných kabelech!“ [] Jo jo, měli se spokojit s demolicí větráku, v klidu nasávat čerstvý šachetní vzduch a čekání na vyproštění si krátit swingers párty. Marion by ji organizovala. [] Místo toho v šachtě rvali kabely, házeli dolů nářadí, přepravku a ve finále i paroháče. A pak se divili, že vytahování drhne... [][] Zajímavost: V generaci Husákových dětí došlo po roce 1984 k nárůstu počtu klaustrofobiků. Kdo film viděl, ví proč. (16.06.2024)

Netuším, nakolik můžou aspoň trochu stát za to i některé další filmy Carla Schenkela, který na mě svou tvorbou působí od pohledu jako těžce béčkový tvůrce nejspíš i často (pod)průměrných žánrových filmů. Ale tenhle Výtah, k němuž jsem se nedávno dostal náhodou, se za mě hodně povedl. Napínavý thriller nebo-li lidově řečeno nervák se tady rozpoutá poměrně brzy na začátku (a osobně na mě neklidnou atmosférou přenášel už úvod plný záběrů na pozdně večerní velkoměsto či výtahovou šachtu) a pak s výbornou výstavbou, kterou v poslední třetině navrch příjemně odlehčí dva svérázně ukecaní dělníci-záchranáři, plynule graduje až do závěru a zdařile rozehrává i vedlejší (psychologické) konflikty mezi postavami uprostřed hlavního konfliktu. Kam se na tento Výtah hrabe nizozemský Výtah z předchozího roku! :o) Tenhle Schenkelův si cosi bere z klasických katastrofických filmů, zároveň mi hodně připomínal i pozdější „únikové“ thrillery / horrory à la Kostka. Hodně se mi líbila i kamera, která vizuální stránku obohacuje o spoustu působivých úhlů kamery (často výrazných nadhledů a podhledů), opakovaného snímání přes kulatou díru ve stropě či odrazu v brýlových sklíčkách. [80%] (02.06.2024)

Tenhle film jsem viděl poprvé u nás na Jižní Moravě na ORF koncem 80. let takhle v noci, a přišlo mi tenkrát hodně napínavé, ačkoliv z rozhovorů jsem pobíral jen něco. Jakmile začaly v půlce 90. llet prorážet digitální média, snažil jsem se film sehnat, ale nedařilo se. A ejhle, on to Willy Kufault jen tak mírnix tírnix nasadí do Virtuálního kina. To mě dostalo. Musím s odstupem říct, že ten film je dokonalý. Třeba ze scenáristického hlediska jsem řičel blahem - dokonale dodržené veškeré postupy, poučené vedení děje, fázování informací o postavách, práce s divákem a jeho očekáváními, ale i s tím, co si musí domyslet za rámec filmu (a že k tomu veškerá a přesná vodítka dostal, ne jako v moderních opusech, kde sám autor netuší, jak to ukončit, tak nechá vyznění na divákovi samotném, ať si domyslí dle libosti). Pak se mi film líbil kamerou - jako bychom skutečně v té kabině výtahu byli, jako bychom sami lezli po těch lanech šachty, hereckými výkony a především realističností. Konec mne trochu zklamal, ale on nemohl být jiný, nedíval jsem se na pohádku. Ono ve filmu pár věcí zůstane jen naznačeno a nevyřčeno, ale hlavním tématem je skutečně nijak pozitivní přístup k lidem jako ke spotřebnímu zboží, bez ohledu na nějaké city. (Už proto nemohl film skončit jinak.) V tomto směru je dokonalé, jak ti čtyři přesně představují jednotlivé fáze vývoje - mladá nadějná, co půjde přes mrtvoly a různé postele, mladý a všeho schopný rebel, a pak starší verze takového dřívějšího rebela, a ještě starší verze toho na konci mladosti. Funguje zde velmi dobře psychologie postav, kdy nikdo není vyloženě hodný, ani zlý, každého dokážeme pochopit (a i to je scenáristický majstrštyk), ale i chvilkami nám může lézt na nervy - jako v životě. A když už to vypadá ve střední části, že nebude oč hrát, objeví se tzv. háčky (jak se tomu ve scenáristice říká), aby divák čekal, až se dozví konec jedné historky nebo řešení logické hádanky a tak. Fungují zde i druhé a třetí plány - když tak nad tím přemýšlím, samotná ta historka o chlapovi z mrazáku je vlastně symbolem toho, co se stane jednomu z hrdinů, aniž o tom má tušení. Možná časem ještě dopíšu edit s dalšími věcmi a přesahy, které jde ve filmu najít, ale je jich už teď mnoho. Podobně mnohovrstevný a ještě navíc profesionálně dokonale zpracovaný film jsem už dlouho neviděl. (04.06.2024)

Z jednoduché premisy o čtyřech lidech uvízlých ve výtahu dokázal Carl Schenkel vydolovat nejen výtečně napínavý thriller, ale překvapivě i vrstevnatý obraz mužských krizí a frustrací. Výtahová šachta se stává minimalistickou metaforou pro kapitalistický systém životní kariéry a tři muži různého věku zase zrcadlí odlišné fáze "produktivního" života, které nevyhnutelně skrze performování maskulinity směřují ke kolizi. Mnohem více než zaseklý výtah ohrožují uvízlé postavy jejich zaslepenost, vztahovačnost, ješitnost a podlomená sebejistota. Jediná ženská figura filmu se příznačně ocitá lapená mezi egy těchto mužů, ale navzdory prvotnímu dojmu se rozhodně neukazuje jako jednorozměrná oběť. Schenkel udržuje napětí a posouvá dynamiku mezi figurami díky tomu, jak postupně vyjevuje jejich osobní motivace a pozadí. Nad to si zaslouží vyzdvihnout také působivá kamera Jacquese Steyna, která vedle několika úctyhodných exhibičních jízd dokáže účelným rámováním ve stísněném prostoru perfektně stupňovat atmosféru a rozvíjet bobtnající drama. (02.01.2022)