Sebelum Iblis Menjemput: Ayat Dua

No vidíš, Timo! To, nač jsem si stěžoval u jednotky, je sice zachováno i ve dvojce, ale tentokrát to až na lehce naivní výkon hlavní hrdinky nenarušuje kontinuitu a působivost filmu. Timo má plno nápadů a zjevně nemá rád vleklé příběhy, takže děj je naplněný akcí a démonickým řáděním až po okraj, kdy už v polovině máte pocit, že to bude končit. Ubralo se na gore, přidalo temnoty, zahustila atmosféra. Nemám téměř výhrad a jsem zvědav, zda se Timo se svou láskou k Evil Dead ještě filmově vrátí. (05.11.2020)

Upřímně řečeno z předchozího dílu si nic moc nepamatuju, ale víceméně bych sem mohl zkopírovat svůj tehdejší komentář. Zkrátka a jednoduše se jedná o svižné vražedné strašení, které může pyšnit výbornou prací maskérů a kvalitním gore. Škoda té přehnané hysterie doprovázené ječením a řvaním a možná bych se obešel i bez přehrávání v podobě koulení očí a cenění zubů. Vypadalo to směšně a člověk skoro čeká, že tam parta démonů rozjede haku. Ale jinak slušná práce a na případnou trojku se milerád podívám. 75% (08.05.2022)

Timo Tjahjanto je solidní řezník a večer strávený v jeho společnosti dává docela zabrat. Když zrovna nepředkládá festival neuvěřitelného násilí, usekaných končetin a všemožných děr v těle (Zásah, The Night Comes for Us), milerád se vrací do hororového žánru, který ale rozhodně není jen o pár lekačkách. Ďáblem je tu posedlý snad každý druhý, zvukové efekty divák dostává docela dlouho z hlavy a maskéři se opravdu vyřádili. Horší je to s prázdnými postavami, o které se divák vůbec nestará. A ze kterých tu a tam bolí hlava. Přiznávám, že první díl jsem neviděl, ale po nějakém rozkrytí karet se přiznám podruhé, že mě to celé „bavilo“ tak do poloviny. Jenže jatka samozřejmě pokračovala dál a už se to celé jednoduše zajídalo. Takže mně podobné šílenosti se spoustou „chuťovek“ stačí tak jednou do roka. (11.05.2022)

Svetlo sveta spatrilo pokračovanie “May The Devil Take You”, a Ja mám opätovne dôvod byť po dlhej dobe “čiastočne” spokojný. Už jednotka bola výborná, pričom Timo Tjahjanto je takmer vždy zaručenou istotou kvality. Celé to pôsobí krásne “špinavo”, takpovediac klasicky po “indicky”, masky taktiež vydarené, gore scén je síce pramálo, no keď sa nejaká objaví, žiadny prúser sa nekoná. Z vizuálneho hľadiska sa skutočne niet načo sťažovať, a fanúšik hororu môže byť spokojný. Čo ma však mrzí, je celkom pomalý rozjazd. Snímok naberie tempo až v jeho jadre, ktoré síce konečne preberie, no akonáhle sa prehupne do ďalšej etapy, opäť nastáva akási fáza útlmu, plná žvástov, ktorá zbytočne naruší ťažko budovanú atmosféru. Záverečná tretina je opäť živšia, sánka mi však rozhodne nespadla, pričom nebyť tej v mnohých sférach veľkej podobnosti s “Evil Dead” a byť to trošku príbehovo originálnejšie, nadšenie by bolo určite väčšie. Za mňa bola jednotka bez pochýb lepšia, dvojka si tú štvrtú hviezdu asi tiež zaslúži, keď prižmúrim jedno oko, a tak by bodla trojka, ktorá by mohla uzavrieť túto trilógiu tak, ako sa patrí. (16.09.2020)

Neviem, nejak to už proste nebolo ono. Jednotke som napriek pár chybám s prižmúreným (satanským) okom dal 4*, ale dvojka nešliape tak dobre. Za 3* to je, ale jedná sa o dosť neviditeľný horor, ktorému kožu zachraňuje nekonečná séria nechutných momentov, hnusných masiek a sympatická ústredná hrdinka. Príbeh je taký... čo ja viem... nijaký. Nie je to zlé, ale nie je to už ani taká šupa, ako po prvý raz. To jednak zamrzí a jednak je to trochu divné a podozrivé, keďže to robil rovnaký režisér. (27.06.2021)