Víly z Inisherinu

Čo je lepšie ? Byť dobrý človek, alebo stvoriť niečo večné ? A čo je horšie ? Byť v uzavretej komunite nadpriemerne, alebo podpriemerne inteligentný ? Pri pozeraní sa divák prichytí, ako sa usmieva nad absurditami. V skutočnosti sa však jedná o veľmi smutný film s filozofickým presahom nad bežné rozoberanie vzťahov. Naviac je plný nádherných výtvarných kompozícií. (24.12.2022)

Drsnej irskej venkov a jeho ještě drsnější obyvatelé a nějaký to klábosení. Na to, jak je to pomalé a meditativní jsem to slupnul jako malinu. (02.01.2023)

Kamarátstvo ako koncept voľby verzus kamarátstvo ako koncept princípu a hodnotové skúmanie možností vykúpenia v oboch prípadoch. Podmanivé, absurdné, smutnovtipné. (12.02.2023)

Někdy život ustrne a člověk si uvědomí prázdnotu a nicotnost svého života a má chuť udělat něco radikálního. Setkání s temnou propastí bytí může přinést silná rozhodnutí. Film o přátelství, které se léčí z nemocí vlastnění a manipulace skrze nahlédnutí do nejtemnějších hlubin vlastní duše. (22.02.2023)

Jakou hodnotu má přátelství a jakou vlastní přesvědčení? McDonagh tentokrát jinak. Pobaví, ale spíše se soustředí na odhalení syrovnosti lidského bytí. Proč lidé otočí dosovadní život vzhůru nohama? Mají na to vůbec právo? Co to znamená pro jejích okolí? Tři propletené příběhy mezi kterými hraje prim Farrell s Gleensonem, ale i ostatní mají co nabídnout. (25.02.2023)

Bylo pro mě nepříjemné Banshees sledovat, musel jsem se hodně snažit vnímat co mi McDonagh říká. Není to ten film u kterého vypnete rozum a bavíte se, nebavil jsem se, ale byl jsem nucen neustále přemýšlet. Někdy mi ale připadalo, že až moc tlačí na pilu. Ale vždyť je to konvezační divadlo, kde pódium má velikost malého irského ostrova a může tlačit taková témata až na hranu útesu. V kameném divadle by to pro mě bylo ještě těžší sledovat, tady mi to ulehčovala krásná příroda. Na velkém ostrově řádí velká občanská válka, na malém ostrově Inisherinu řádí malé sousedské války, při obou teče krev. Jsou tu vtipné momenty při kterých se velká část diváků v kině smála nahlas, i já se k nim občas přidal, ale někdy se kino smálo a mě bylo nepříjemně, jak smutné věci se děli zahalené vtipem. Snažím se pochopit tento film a myšlenky mě přivádějí k úvaze. Všímám si, že v poslední době se hollywoodští tvůrci, kteří se snaží točit filmy s nějakou myšlenkou a poselstvím uchylují k ukazování scén, vzbuzujících u mnoha lidí až fyzický odpor zhnusení (např. Babylon, Menu ....). Mám na mysli všemožná zvracení, vyměšování, mrzačení těla, bodání nůžkami do stehna a podobně. Přitom je vidět, že to není použito jen pro zábavu, nebo šokování diváka, ale jako nástroj k podtržení myšlenky filmu, jakoby tvůrce chtěl diváka, který už viděl spoustu filmů probudit s letargie: „Nespi! Prober se! To co ti teď říkám je důležité.“ Možná, že to je běžná věc, jen já jsem si toho všiml až teď. Nevím jestli je to dobře nebo špatně. Trochu mi vadí, že podceňují mou inteligenci a místo, aby mě nechali přemýšlet a myšlenku vyjádřili jinými filmovými prostředky, tak ve mně vyvolají fyzickou reakci hnusu či odporu, která ukazuje onu myšlenku. Zajímavá je i nerealističnost těchto scén, které tak vyčnívají z jinak realistického filmu. Například když Margot Robbie ve filmu Babylon pozvrací na večírku všechny ty naškrobené hollywoodské hlavouny a paničky, je v ní takové množství zvratků, které by se do ní rozhodně nevešly. Herečka explicitně ukazuje jak je jí z nich všech na zvracení. Podobně je tomu v tomto filmu. Colm (Brendan Gleeson) po tom co si provedl, by vykrvácel, nebo dostal šok, nebo infekci, nehledě na to, že by to asi nedokázal celé dokončit. McDonagh to v celé nahotě a krvavosti vystavuje na odiv, od poloviny filmu je to jako ztyčený prst v příběhu, který neustále ukazuje na nepříjemnou skutečnost, před kterou neutečete. Opravdu mi to Martin McD nedal zadarmo. (28.02.2023)

"What are you doing here? Was the pub closed?"     Režiséra Martina McDonagha už mám nejaký čas v merku, keďže sa zdá, že mi jeho štýl náramne sedí. A evidentne ho má v merku už aj Akadémia, keď po 7 nomináciách jeho predošlého filmu má tento až 9 nominácií. Môžem potvrdiť, že ma rozhodne nesklamal ani tento jeho najnovší počin, ktorý mi priniesol veľmi intenzívny zážitok. Dej filmu, ktorý pojednáva hlavne o ľudskej láskavosti (a jej absencii), sa odohráva v malebnom prostredí írskeho ostrovčeka, na ktorom žije malá komunita nie práve najmilších ľudí. A tých zopár ľudí na ostrove, ktorí milí sú, tú svoju láskavosť tak nejako záhadne strácajú ("Niceness doesn't last."), prípadne ostrov stráca ich samých, takže milí ľudia sa tu stávajú čoraz zriedkavejším úkazom. Film ma uchvátil svojou hĺbavosťou a tiež svojou jedinečnou náladou, v ktorej sú priam kulinársky namiešané hlboký smútok (stupňujúci sa až do zúfalstva) a skvelý čierny humor. Tradične veľmi silnou stránkou sú perfektné dialógy ("It takes two to tango." "I don't want to tango." "You were dancing with your dog...") a výborné herecké výkony, medzi ktorými vynikajú skvelí Brendan Gleeson a Colin Farrell v priam dokonalom stvárnení trochu tupého, ale inak milého chlapíka (teda aspoň spočiatku). Pochváliť musím aj obrazovú a hudobnú (Carter Burwell) stránku a aj ten pôvabný írsky akcent, ktorý bol pre mňa doslova balzamom na uši. Jediné, čo by som možno vytkol, je to, že sa to z môjho subjektívneho pohľadu ku koncu trochu zvrháva. Nebol som proste úplne spokojný s tým, kam to celé smeruje dejovo (rozuzlenie zápletky) a náladou (tragikomická sa mení na číru beznádej).      "What's the fecking matter, then?" "He's dull, Siobhan." "But he's always been dull. What's changed?" "I've changed. I just don't have a place for dullness in me life anymore." (08.03.2023)

Tenhle film prostě miluju! Nejen proto, že jsem byl na dvou ze třech Aranských ostrovů (na největším Inis Mór a filmově zamýšleném nejmenším Inis Oírr, čili anglicky Insheer, čili "fiktivní" Inisherin) a nejen proto, že jsem film viděl poprvé v kině v Galwayi (v jehož zátoce se ostrovy nacházejí). Je to fantastický a neobvyklý příběh o šílení z uzavřeného prostoru a bezvýchodné stereotypnosti, v níž Pádraic nachází určité naplnění a jeho přítel Colm vůbec. Colm se rozhodne nebavit se svým kamarádem Pádraicem. Jen tak, bez důvodu. A pokud na něj Pádraic promluví, usekne si prst. Což je situace, které se nedá na tak malém ostrově vyhnout. A zatímco zpočátku můžeme vinu za useknuté prsty přičítat Pádraicovi, který se neudrží a svého přítele za nezbytných okolností osloví, časem zjistíme, že k tomuhle sebemrzačení byl Colm předurčen už od začátku. To jediné mu mohlo vnést trochu změny do fádního života, trochu zatřást celou společností na ostrově, která nyní neřeší nic jiného. Jeho useknuté prsty ovšem spustí lavinu dalších nečekaných událostí, které otřesou ostrovem víc, než by chtěl. A nebo se možná díky tomu konečně dočkal svého. *** Pro ostrovany na Inis Mór (kde se film natáčel především) byla filmová produkce největší událostí za poslední dekády a když si s nimi sednete na pivo a zeptáte se jich na tenhle film, řeknou vám, "hele, ten film se nám moc nelíbí, ale to natáčení tady byla naprosto gigantická věc." A začnou vyprávět historky o nejbohatší oslici Minnie, která brala 500 Euro za den, o baráku, který produkce postavila a pak zničila, o střeše za 45 000 Euro, kterou jednomu domu zaplatili, aby vypadal dobově, o tom, že si ve filmu zahrál každý druhý z ostrova a zbytek se na něm podílel jako pomocná síla a tak dále a tak podobně. Natáčení bylo pro obyvatele Inis Mór stejným vytržením z nudy všednosti jako Colmovy usekané prsty. (09.12.2023)

Asi bych fakt nechtěl žít na odlehlém Irském ostrově s počtem obyvatel, co se dá spočítat na prstech jedné (nezmrzačené) ruky. Vypadá to celkem depresivně. 9/10 (17.12.2022)

| Searchlight Pictures | Vždy sa teším na McDonaghov nový film a ani tentokrát sa nestalo, že by tento strašne šikovný brit nenapísal jeden zo scenárov roka. The Banshees of Inisherin je totiž skvostne zahraná a zrežírovaná jednohubka. Dedinský mood na osamelom ostrove, kde sa každý dozvie všetko a všetci sa navzájom poznajú. McDonagh toho využil a vyhral sa s týmto konceptom, podoprenom o témy priateľstva a zmysle žiť život. Postavy sa správajú veľmi svojsky a sú nepredvídateľné. Jo a nezabudnite na titulky - írsky akcent je tu neskutočne tučný, ale účelný. Na prvý pohľad banálny minifilm, skýva sa v ňom ale viac, než si myslíme. Farrell má btw skvelý rok - Batman, 13 životov a teraz toto - a ja som len nadšený. Viac TU. | Hodnotenie: 8/10 | (28.12.2022)

Billboardy pořád vedou a za nima asi i Bruggy, ale stejně mě McDonagh baví. I když tady toho není tolik co vyprávět, pořád je to svým hodně osobitým způsobem strhující. (29.12.2022)

80% (29.12.2022)

Dvaja blázni na takmer opustenom ostrove sa o svoje priateľstvo pekne pobili, až prsty lietali. (31.12.2022)

Být v kůži Colma, snažil bych se bavit především se Siobhán a hned po ní právě s Pádraicem. Colm to však vidí jinak a hledá tam, kde nic není, vyjma studentů působí jeho další "přátelství" spíše jako protest, kterým dává najevo, že už je jinde a ještě do toho úplně nechce strkat prsty. Pádraic nemá příliš kde a tak zkouší pochopit toho nejvíc stranou, Dominica. Ten samozřejmě má mnoho ale, jenže při jeho bližším poznání je tím lepším z Inisherinu. Ostatní postavy příliš prostoru nemají, jenže výborně napsaná je i ta poslední z nich, takže pro jejich (ne)pochopení netřeba dlouhého představení, Martin McDonagh to zvládá v několika větách. The Banshees of Inisherin je pravděpodobně jeho nejvážnějším filmem, prakticky studie jednoho přátelského vztahu, jeho rozpadu, hledání důvodu na straně jedné a cesty dál na té druhé. Prolíná se v něm deprese a humor v několika případech černější než kdy dřív. Atmosféru filmu dotváří nádherná, ale pocitově prázdná krajina (kterou prochází smrt) s výborným soundtrackem Cartera Burwella. A herci... především Colin Farrell a Barry Keoghan, ale také Kerry Condon či Brendan Gleeson. 85% (02.02.2023)

Já nevím jak to ohodnotit. Strašně jsem miloval tu syrovou/surovou realitu pobřežního Irska, odlehlé kouty, venkov, vztahy mezi takhle blízkými sousedy, ty krajiny, přírodu, prostředí. Prostě boží. A oceňuju, že někdo zfilmovává krize středního věku na venkově (totálním venkově, jakože shithole absolute), kde vykresluje dramata a příběhy, které, věřím, se odehrávají ve většině izolovaných nebo dost samostatných dědinách. Problém byl v tom, že stejně jako ostatní McDonaghovy filmy byl tenhle také vícevrstevnatý, štědře se staral o vedlejší postavy a vnesl do něj i jejich příběhy, ALE hlavní příběh byl vlastně nedořešený, nedovyprávěný a vlastně celkem i o ničem. Chlapovi na staré roky hráblo a mladšímu kamarádovi to prostě nepřešlo přes srdce. A kolem dokola se nějaké postavy zabily, trpěly, šly za lepším a podobně. Artově to je určitě skvělý film. Obecně to vlastně bylo celkem o ničem. Kromě hereckých výkonů, Farrell a Gleeson jsou prostě na oskara. Za každého z nich dávám hvězdičku. Ale chybělo tomu jakékoliv vyvrcholení, vysvětlení, uzavření....věřím, že je to jedno z těch artových zaklínadel "divák si domyslí", "hlubší význam" a podobně. Nasrat, za mě prostě hra na efekt a lazy writing. (05.02.2023)

Kouzlo irského venkova, několik svérázných postaviček, černý humor, téměř žádné ženy, nádherná hudba a dva přátelé, kteří se scházejí každé odpoledne v hospůdce. A pak najednou je po všem, Colm už nechce s Pádraicem nikdy mluvit, nechce ztrácet čas planými řečmi, chce skládat hudbu, aby po něm něco zůstalo. Na herce v hlavních rolích jsem se moc těšila (životní role Colina  Farella), ale překvapili mě i další, Kerry Condon jako inteligentní a sečtělá sestra hlavního hrdiny, a Barry Keoghan jako prosťáček Dominic. Namlouvací rozhovor Dominica s Pádraicovou sestrou byl dojemný až k slzám. S hlavním hrdinou jsem soucítila, s ním jsem plakala a trápila se. Nebyl sice tak chytrý jako jeho sestra a jeho přítel, ale byl to hodný člověk. Co je víc? Aby se člověk zapsal do historie tím, co vytvořil, nebo být laskavý člověk pro své blízké? Po odchodu sestry zůstal Pádraic úplně sám a přišel i o svého oslíka. O oslici Jenny, kterou měl tak rád. Nezbylo mu nic. A moje přání?  Nejdřív navštívit Bruggy a pak nějakou irskou hospůdku v místech, kde se zastavil čas. Ale hlavně - aby Martin McDonagh ještě něco natočil. (10.02.2023)

Nominácie až na deviatich  Oscaroch na nový film režiséra Martin McDonaght temnú a depresívnu drámu The Banshees of Inisherin (2022) mi po jeho zhliadnutí trochu príde prehnané.  Akokoľvek tento film obdivujem, trochu ma nudil. The Banshees of Inisherin je pre mňa niečo ako  Power of the Dog z roku 2022. Film, ktorý môžem oceniť pre jeho technickú brilantnosť, nádherné prostredie, fantastické výkony a zaujímavé nápady. Je to film, ktorý obdivujem, ale nemôžem povedať, že by som si ho naozaj užil. Možno to nie je fér, no na Banshees sa mi páčilo veľa veci. Výkon Barryho Keoghana v úlohe plachého Dominica a herečka Kerry Condon sú pre mňa naozaj zaujímavejší než titulné hlavné postavy.  Farrell a Gleeson sú klasicky skvelí, ale úprimne, ani jeden ma až tak nezaujal  (a pre mňa bol Farrellov najlepší výkon roka v Batmanovi). Film vám skutočne dáva pocit pochopenia ostrova (mesta?) Inisherin, nádherného malého miesta so zvlnenými zelenými kopcami, rozoklaným pobrežím a tiesnivým pocitom izolácie. Kostýmy sú perfektné, výprava skvelá a dokonca aj scenár je naozaj silný. Existuje niekoľko  momentov, keď sa nahlas zasmejete (a tiež niekoľko „nepredvídateľných“ momentov, pri ktorých  prevraciate oči). Ale...pri tom všetkom, a úprimne povedané, vo väčšine McDonaghových filmov zostáva pocit odstupu. Páči sa mi vidieť tento film ako alegóriu na predmoderný prístup k duševným chorobám (je to jemnosť témy, ktorá sa nesie celým príbehom) a ako zobrazenie toho, ako by to bolo chápané v spoločnosti, kde to tak naozaj nie je. Všetko ostatné, symbolicky a tematicky, mi pripadá trochu naťahované. Dobre, áno, Írska občianska vojna bola zlá...ale robiť to ako náhodný prejav násilia a nie ako výsledok skutočných politických nezhôd sa javí ako taký „umelecký“ pohľad na konflikt. Nie je tu ani, povedzme si úprimne, žiadna skutočná zápletka. Film kráča s rovnakou domýšľavosťou, aká bola predstavená na začiatku, nič viac a nič menej. To nie je zlá vec a verte mi, nevadia mi pomalé príbehy, no nemôžem sa ubrániť pocitu že to ubieha strašne nudne. Na záver, áno je to obdivuhodný film, no nie je nijak zvlášť zábavný, hlboký ani nezabudnuteľný.  Režisérov film so spoločnými hercami V Bruggách si pamätám dodnes a mám ho rád, no na tento bude ešte asi treba čas a to potrvá. Ako dopadne na udeľovaní cien som zvedavý no z tých 9 nominácii jednej určite fandím . HODNOTENIE: 7.5/10 (05.03.2023)

9/10 (12.03.2023)

Osobní příběh dvou (ne)přátel na stránkách knihy musí fungovat věrohodně a o dost lépe. Otázkou je, zda se každá kniha musí nutně zfilmovat a tenhle film je přesně tímto příkladem, kdy to nutné není. Je to rozvlečený epizodní příběh do dvou hodin, kdy se většinu času nic moc neděje. Máme tady dva odcizené přátele v malé vesničce, kde se zná každý, a všichni o sobě všechno vědí. Když se jednoho dne jeden z přátel (Brendan Gleeson) rozhodne kamarádství ukončit, druhý (Colin Farrell) to nechápe a pochopitelně usiluje o navrácení vztahu do původních kolejí. Jenže to už z nepochopitelných důvodů není možné a začíná tak spletenina šílených až bizarních činů, které poznamenají celou vesničku. Jako půlhodinová jednohubka by mě povídka neurazila, ale dvě hodiny jsou naprosto přepálenou stopáží, kdy se povětšinu času skutečně nic neděje. Film nad vodou vynáší skvělý Gleeson s Farrellem a nádherné irské lokace. Určitý pohled do zjizvených lidských duších tu je, ale za mě to na film je setsakra málo. (26.03.2023)

Film, který je skvělý na jedno shlédnutí... Nevím, jestli si ho někdy v budoucnu vyberu na další projekci... Irsko je moje srdcovka a jen záběry na krajinu vyvolávají vzpomínky... (07.04.2023)