Království Planeta opic

Opic není na filmovým plátně nikdy dost, a to platí dvojnásob pro pokračování kultovní trilogie Planety opic který je zároveň poctou původnímu filmu z roku 1968. Není to dokonalý blockbuster, to určitě ne – těch nelogičností v ději by se přece jen pár našlo, chybí tomu výraznější pointa, a mytologie fikčního světa je k velké škodě upozaděna. Přesto jde o výborně atmosferickou a tak akorát komorně minimalistickou post-apokalyptickou dobrodružnou podívanou s perfektní výpravou, poctivým řemeslem [CGI a trikové provedení celkově fakt nemá sobě rovnou konkurenci] a pohlcujícím audiovizuálem, který se u filmů podobného ražení jen tak nevidí. To vše a nejen to zároveň funguje jako prolog k nadcházející opičí trilogii, která má ambice být stejně, ne-li více kvalitní jako ta Caesarova. (08.05.2024)

Vymazlené hollywoodské dobrodružství s hezky budovanými opičími postavami pomocí dokonalého digitálního provedení jejich mimiky. A taky scénářem bohatým na dějový vývoj v krásné, různorodé výpravě. Jen tedy ke konci některé věci v něm nedávají smysl, adekvátní předešlému pečlivému vyprávění a budování vztahů mezi postavami či jejich logického chování. Jakoby nebyl čas na vyladění posledních stránek scénáře. (05.06.2024)

Já to klidně řeknu a sám se tomu divím. Byť jsem starej boomer, který vyrůstal na první Planetě opic z konce 60.let a byť nejsem fanda CGI serepetiček dnešní doby, tak směr, jakým se vydal před 13 lety Rupert Wyatt, pokračoval Reeves a teď navázal Wes Ball, mi teda hodně šmakuje. Zatímco starý Opice ze sedmdesátek se díl od dílu (vyjma té legendární jedničky) stávaly směšnou parodií samy na sebe (a hnusně k tomu vypadaly) a Tim Burton to později taky neuchopil zrovna šťastně, tak současná tetralogie krásně šlape, krásně vypadá, dává logický smysl v tom, jak se opice vyvíjejí a přebírají vládu a nynější díl je pak už takovou přirozenou evolucí v ději, kdy už jsou karty jasně rozdány. Jsem z toho šťastnej, že v dnešní době tu máme filmovou sérii, která skvěle odkazuje a skvěle funguje, což není pravidlem zrovna v současném Hollywoodu, kde se „rymejkuje“ ostošest a většinou to dopadá blbě. (08.05.2024)

Jedna z nejlepších trilogií minulé dekády se konečně vrací a v trošku jiném stylu než jsme byli doposud zvyklí. Tentokrát se nesází na známé herce (vycházející hvězda Freya Allan pomine, teprve ji to čeká), ale čistě na australské lokace a přepíru cgi, které studio Weta digital vypolishovalo zase o kus dále a animace opic skutečně vypadají velice autenticky. Příběhově je znát, že Labyryntem ověnčený Wes Ball startuje minimálně novou trilogii a několik scénáristých rozhodnutí jsem zpochybňoval, ale věřím, že to za pár bude v celku koherentnější. Nyní jsem rád, že povinnou expozici máme za sebou a jsem zvědav, co nás ještě v sérii čeká dále. Léč předchozí díly jsou nepřekonány, zaděláno je na další povedenou trilogii. 140 minut je ovšem zbytečně moc (Úsvit si vystačil se 120ti) a místy jsem se i nudil a v úplně prázdném plzeňském kině (fňuk) šahal po telefonu. Snad příště tvůrci vyváží tempo. 7/10 (13.05.2024)

Páčil sa mi ten príbeh a kam to celé smerovalo. Má to teda dobrý základ do “budúcna” pre vývoj ďalšieho deja. Išiel som do toho s určitou dávkou skepticizmu, no nakoniec boli obavy zbytočné. Po vizuálne stránke to občas “zakopne” ale to sú len také malé okamihy, ktoré vyslovene do oči nebijú. Má to dve a pól hodiny a Ja som sa nijak nenudil, no divák by mal vedieť, že tej akcie, ktorú možno očakáva, zas tak veľa nie je. Veľmi spokojný a milo prekvapený. (09.07.2024)