Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V září 1940 uvedl Oldřich Nový ve svém divadle úspěšnou autorskou úpravu hry Jana Patrného Muži nestárnou, inscenaci s vtipným námětem a neméně vtipnou pointou – o muži, jenž získá sympatie a posléze i lásku žen ze tří generací jedné rodiny. V roce 1942 ji pro film přepsal Vladimír Slavínský, který tuto komedii i režíroval. Do hlavní role obsadil tehdy už renomovaného herce Národního divadla Jana Pivce. Ve Filmovém kurýru se týden před premiérou v dubnu 1942 objevila jeho slova: „Úloha v tomto filmu byla zvláště vděčná: hrát tři role v jediné osobě, snažit se proniknout do duševního života nezkušeného, smrtelně zamilovaného studentíka, později pak zralého činorodého muže a nakonec trochu rezignovaného a klidného padesátníka. Všechno byly role vyloženě charakterní. Vyhýbal jsem se obvyklému milovnickému rámci, proto jsem též první fázi (studenta) pojal s bezděčnou komikou, v druhé – abych se přiznal – hrál jsem vlastně sebe. Byl zde však ještě jeden choulostivý bod: divák nesmí získat dojem, že ing. Jarský je jen věčný donchuán, který honí děvčata, i když mu šedivějí vlasy. Proto jsem se ve své třetí a poslední podobě snažil vykreslit muže, který již mladé děvče nedobývá, ale je jím vlastně dobýván.“ Roztomilými partnerkami Jana Pivce byly Zita Kabátová, Jana Romanová a Jarmila Smejkalová (ve své první větší filmové roli). (Česká televize)

(více)

Recenze (74)

honajz 

všechny recenze uživatele

Na jednu stranu mám ten film rád, na druhou stojí jen na jednoduchém nápadu. A tak v očekávání závěrečného "Proboha, tak mu ji dejte, nebo si počká na další generaci!" čekáme subjektivně nekonečně dlouho, než se děj posune o deset a pak o devět let (nebo obráceně, už nevím), přičemž každá epocha je vyplněna nekonečným tlachánímv různých vilách o ničem, na večírcích, kde se odezpívá několikero písniček a zahraje několik skladeb - přičemž ta ústřední zazní ve filmu celá hned třikrát, jednou s upraveným textem, čímž se povedlo také nějak prodloužit stopáž. Ale jinak Pivec se hodně snaží, jeho herecké partnerky rovněž, a ostatní jsou jen do počtu, aby sem tam něco řekli, sem tam ve vhodný čas odjeli a tak. Btw, zajímavé, jak film odehrávající se ve své závěrečné části v roce 1939 nijak nereflektuje aktuální politickou situaci v zemi, jako by šlo o nějaké jiné místo. Jo, a mimochodem, nepochopil jsem, proč si nemohl vzít už tu druhou, když by finančně už tenkrát mohl rodinu zachránit on, a ne ten továrník odvedle. ()

Anet21 

všechny recenze uživatele

⚪ Priznám sa, že pri premise mi trošku zamrzol úsmev a tak sa mi zdá, že natočiť niečo podobné aj dnes, konzervatívci by z toho boli celkom pobúrení.⚪Preto mi nie je úplne jasné, ako je možné, že toto úplne v pohode prešlo ako romantická limonádka za vojnového obdobia. Ale nemusím rozumieť všetkému :D Niektorí starí herci klasicky svetoví, ja tieto staré komédie a ich atmosféru milujem, len motív ,,generačne obšťasňujúceho muža objavujúceho sa ako bumerang" mi akosi nesadol :D⚪ ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Za úsměv jediný, má krásná paní... Fenomenální úspěch hudební komedie Jana Patrného (1877 – 1929) na prknech Nového divadla Oldřicha Nového přiměl režiséra Slavínského na nic nečekat a jednat. Svou neústupností ovšem vyvolal nepříjemný konflikt, na jehož konci zbylo jediné: uražený odchod Oldřicha Nového z filmových ateliérů. Slavínský si, navzdory předem vyřčeným předpokladům, totiž prosadil pětatřicetiletého Jana Pivce, tehdy již renomovaného divadelního herce, který svého Stáňu vybavil velkou přesvědčivostí, osobním charismatem i jistou elegancí. Vskutku okouzlující Zitu Kabátovou sice Slavínského tvrdohlavost stála angažmá u Oldřicha Nového, jisté ale je, že její Helena, žena nepochopená a přehlížená, zosobňuje nejen vrchol hereččiny filmové kariéry, ale také cosi jako tragický úděl dívek a žen vdaných bez lásky, z pouhého rozumu. A film? Neodolatelný. Od začátku do konce. Celá ta stěží uvěřitelná lovestory je totiž rozehrána s určitou lehkostí, jemným ironickým humorem a velkou životní moudrostí, jsa přitom vybavena obecnější úvahou o mužích, kteří ztratí-li ženu, hledají v dalších vztazích jen její pokračování. Že se s tím lecjaký zhrublý mileniál neumí identifikovat, není vina filmu, nýbrž nezmar dnešní doby, která hluboký milostný cit degradovala na pouhý povrchní flirt bez úcty a porozumění. Ach ano, tehdy byli pánové skutečnými gentlemany. ()

teba 

všechny recenze uživatele

"Prosím vás, dejte mu ji, ať už je v rodině pokoj!" :o) Zaujala mě dobrá práce maskérů - zatímco Stáňa si vystačí s knírkem či jeho absencí (no a trochou těch šedin, aby se neřeklo), na ostatních ukázkově pracuje zub času. Pobavil Gustav Nezval a Liga mravnosti; ostatní bavili taky, ovšem nechtěně ;o) ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Shoda na konstataci, že Jan Pivec patří k předním představitelům moderního českého herectví, je asi většinovou. Pokud tomu tak opravdu je, zbývá se zeptat, jak je možné, že tento údajně "hloupoučký" film si právě Pivec cenil nad jiné. Při pohledu na stříbrné plátno záhy pochopíme proč. Zdánlivě plytký námět je rozehráván s neobvyklou bravurou (musel mu předcházet úspěch divadelního představení na Nového divadle) a očividnou chutí oběma vůdčími aktéry: Kabátovou i Pivcem. Odlehčený veseloherní tón, nesený skvělými výkony obou protagonistů, překrývá řadu viditelných dobových klišé. A zajímavou, neobvyklou zůstává i ústřední myšlenka tohoto hraného dílka: Neústupnost muže, který nalezl svůj životní ženský typ a je k němu opakovaně přes propast generací magicky přitahován. Romantické je někdy nepravděpodobné, ale i nepravděpodobné bývá často reálně realistické. A uchvacující. Přes již konstatovanou propast generací a času. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (6)

  • Poté, co se Nový poškorpil kvůli roli Stáni Jarského, kterou měl původně hrát, už se Slavínským nenatočil ani jeden film. (Elisebah)
  • Roli, kterou zde Zita Kabátová hrála, hrála také v Divadle Oldřiha Nového. (Elisebah)
  • Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry dnes již málo známého dramatika Jana Patrného. Hra byla poprvé uvedena ve Vinohradském divadle v roce 1926, později ji upravil a ve svém Novém divadle uvedl Oldřich Nový (v roce 1940). Představení mělo úspěch a režisér Vladimír Slavínský chtěl hru převést na filmové plátno. V hlavní roli Stáni Járského měl i ve filmu hrát Oldřich Nový, jeho ženským protějškem měla být Zita Kabátová, které též účinkovala ve hře na jevišti. Kabátová ale mezitím z Nového divadla odešla a přestoupila na scénu Komorního divadla. Oldřich Nový v uražené ješitnosti trval na tom, že s Kabátovou ve filmu hrát nebude. Režisér Slavínský ale trval na angažování Zity Kabátové, což nakonec vedlo k tomu, že do hlavní mužské role byl obsazen Jan Pivec. K dalšímu sporu vedlo i to, že Slavínský ve scénáři použil textové úpravy, kterými Oldřich Nový oživil původní předlohu. Film měl i bez Nového mimořádný úspěch, což mělo za následek, že Oldřich Nový v následujících letech důrazně odmítal spolupráci se Slavínským. Není ale pravda (jak uvádějí některé prameny), že se na place již nikdy nesešli, protože v roce 1945 spolu točili film Jenom krok, který ovšem nebyl dokončen. (argenson)

Reklama

Reklama