Smoke
Režie:
Tomáš Vorel st.Scénář:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Martin DubaHudba:
Michal VíchHrají:
Jan Slovák, Lucie Zedníčková, Eva Holubová, David Vávra, Jaroslav Dušek, Petr Čtvrtníček, Šimon Caban, Aleš Najbrt, Radomil Uhlíř, Jiří Fero Burda (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Prazvláštní muzikál o prazvláštních létech... Kultovní snímek s podtitulem „Rytmikál totalitního věku“ vypráví příběh mladého inženýra Mirka, který přichází na své nové působiště se zcela bizarním a nepochopitelným výstřelkem – že chce pilně a poctivě pracovat, což vzbudí nemalé pozdvižení. Tímto naprosto bezelstným přístupem ale následně mimoděk uvádí do chodu místní dějiny, a ocitá se uprostřed otevřené vzpoury… Po svém celovečerním debutu Pražská pětka z roku 1988 si režisér Tomáš Vorel opět zvolil satirickou látku a dle svého studentského snímku ING. z roku 1985 natočil s Lumírem Tučkem, spoluscenáristou a autorem písňových textů, z Recitační skupiny Vpřed dnes již kultovní film s tolik typickou poetikou divadla Sklep, kde se vážné mísí s nevážným, ironie s obdivem, realita s bizarností a skutečnost s absurditou. Realizační práce začaly ještě na sklonku komunistického režimu v roce 1988 a natáčet se začalo v lednu roku 1990. O rok později si v únoru 1991 film odbyl premiéru, ale v kinech bez výraznější divácké odezvy zapadl. Se znovuobjevováním Kouře se z něj však pozvolně stal nadčasový fanouškovský fenomén, vyznačující se ojedinělým humorem, svérázným pojetím muzikálu a také skeptickým pohledem na revoluci, jejíž výdobytky nakonec připomínají pořádky staré. (Česká televize)
(více)Recenze (697)
Jeden z asi pěti českých fimů, který nadčasově reflektoval svou dobu v rámci zcela nekompromisní umělecké licence. ()
Divadlo Sklep Forever!!! - tohle je především film pro velké fanoušky tohoto divadelního spolku. Svérázný humor tohohle dílka ostatní jen těžko stráví. ()
Tohle je film, který má/měl obrovský potenciál stát se kultovním a kdoví proč se jím nestal (i když mě překvapuje, kolik lidí ho tu vidělo - čekala jsem něco hodně pod tisíc). Zajímavý pohled na život, zábavu a práci za komunismu, jeden z mála, který mi přišel přes svou absurditu značně opravdový (ač herci přehrávají, ač je to přemrštěné až hrůza, přijde mi to mnohem lepší než třeba vychvalované "Pupendo" nebo "A bude hůř") a především velmi zajímavě a na naše poměry i originálně vizuálně pojatý. No a pak samozřejme přijde Arnošt se svou diskotékou a začnou se psát dějiny. ()
Má to cenu, dát Vorlovu legendárnímu "muzikálu totalitního věku" šanci. A věřte, že samotný Kouř má taky cenu. A to říkám jako někdo, kdo z Vorlovy tvorby neviděl nic krom Pražské 5, a to z důvodu silného pocitu nesouznění s panem režisérem na základě pouhých ukázek (a různých útržků rozhovorů zejména s představiteli hlavních rolí) z jeho počinů jak kolem mě v čase svých premiér procházely. Tahle groteskní a místy naprosto dadaistická záležitost má v sobě hromadu zcela kultovních scén (Arnoštek z nich samozřejmě ční nejvýš), a funguje jako zcela svébytné umělecké dílo. A to u mě vizuálním konceptem, texty, atmosférou, castingem a hereckými výkony boduje až někde na úrovni 80%. ()
Vzhledem k četnosti výskytu na obrazovkách televize tak trochu pozapomenutá normalizační satira, která na to jde chytře skrz cestu ujeté grotesky, ve které jsou všechny šrouby dotaženy na maximum s takovou razancí, až z toho mrazí. Možná až moc. Plné hodnocení po dalším zhlédnutí, čemuž se vzhledem k porci smrtících hlášek až tolik bránit nebudu. ()
Divadlo Sklep miluju, nicméně tohle považuju za jeden z jejich slabších kousků (kterých je ale minimum). Na můj vkus snad až příliš pošmourná atmosféra (což ovšem koresponduje s názvem filmu), hudební složka filmu není nijak zvlášť úžasná a herci jsou přesvědčiví jen do určité míry. Nejvýraznější postavičkou je tak skutečně Arnošt. ()
Dlouhý léta jsem znal akorát tak Dýdžeje Arnoštka se svou diskotékou. Tedy do doby, než jsem si Kouř pustil v televizi. A jaký byl výsledek? Celý film je skoro stejně tak dobrý jako samotná scéna s Arnoštkem. Ta je totiž asi nejlepší scénou z českého filmu, co vůbec kdy kdo natočil. ()
Někde jsem četl, že nemáme film, který by bilancoval s normalizací. A co Kouř? Tenhle jedinečný "muzikál", který ve zhuštěném prostředí jednoho industriálního komplexu nabízí refexi snad všech podstatných složek totality! Škoda, že tenhle Vorlův film tolik zapadl, protože mezi záplavou dementních kapitalistických satir to byl po všech stránkách dotažený projekt, který bez obtíží zpracoval normalizační morálku i estetiku a do filmového života účinně převedl poetiku divadla Sklep. Zároveň Vorel s pronikavostí tak typickou pro mistry sarkasmu rozkryl v nadšeném sametově-revolučním kódu tehdy takřka opomíjené tóny falešného divadla a v průběhu natáčení je inkorporoval do scénáře. Nelze přehlédnout jasnozřivost filmového finále, ve kterém se staré mísí podle podivně harmonického scénáře s novým a svině si náhle nasazují škrabošky s lidskou tváří. Obrozený vzduch továrny tak pořád nese silný zápach totalitního kouře. Nepříjemně prozíravé vidění budoucnosti. Promiňte, ale vedle Kouře působí (prý) poselství Pupenda jako laciné pásmo humoru pro celou rodinu. Film, na který by se nemělo zapomínat. Film, který by se měl PŘIPOMÍNAT! ()
„Ahoj, ahoj, ahoj, tak jsme zase tady spolu jako každou středu, jako každý pátek. Je tady váš Arnošt se svou diskotékou. Ano ano ano a už je to tady, už to jede, už se to roztáčí. Je to fajn? Je to fajn. Je to fajn.“ Sklepáky mám ráda, ale nebýt v Kouři Arnoštek a jeho diskotéka, tak nevím, nevím..„Ale, ale, co to nevidí oko mé modravé. Ahoj kočko. Tak to dneska rozjedeme, tak to rozbalíme. “ A přestože by mě nikdy nenapadlo, že to přiznám, tak Šimone Cabane za Arnošta, vše ostatní odpuštěno :- ). S tebou to tady vážně jede „ Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový ..“ ()
Kdosi někde označoval Kouř jako rytmikál, myslím, že tenhle terminus technikus je přesný. Poetika Pražské pětky (POZOR, nezaměňovat pouze za Divadlo Sklep, jak to tu dělá většina uživatelů a uživatelek čsfd, Sklep byl pouze jedním z členů tohoto volného generačního uskupení a na Kouři se podílel spíše méně než více...) je tu vystižena skloubením recitačního umění (Recitační skupiny Vpřed), charakteristickým pro onu dobu, experimentálním výrazovým tancem (Baletní jednotka Křeč) a příznakových přehnaně patetických výrazových prostředků v dramatické tvorbě (Divadlo Sklep, Divadlo Vrata). V Kouři ovšem rytmický přednes hraničící s muzikálovými čísly dotáhli do skutečné dokonalosti a tenhle osobitý experiment až podivuhodně funguje. Nelze zapomínat, že základním prostředkem poetiky Pražské pětky byla hyperbola a v jejím rastru je vystavěn i Kouř. Když ji pak akceptujeme jako nutnou reakci na ,,umělecký" standard oné doby, můžeme lehce v Kouři spatřit skoro věrný rozměr zakonzervované reality 80. let. Chápejme metaforu továrny jako socialistického Československa, kde odstavili schopného Vaška do kotelny, jelikož vypracoval skvělý plán, jak danou polototalitní situaci změnit, a on nakonec z té kotelny v čele mírně masového hnutí vyjde a rázně dojde až na nejvyšší ředitelský post. Chápejme realitu továrny jako normalizační šeď 70. a 80. let, ve které se dalo buď schůzovat, chodit se ,,kulturně" vyžít na disko k Arnoštkovi, nebo hodně pít...a samozřejmě taky hodně a furt kouřit... Myslím, že Kouř je nedoceněným a polozapomenutým filmem reflektujícím skutečný stav věcí života v reálném socialismu. Takhle to tady tenkrát vypadalo. Bez nadsázky... Podobné filmy: Pražská pětka ()
Důkaz že český film se dá dělat originálně a jde to i nějak výtvarně provést. Pravda je, že Sklepáci jsou úchylové, ale jejich humor je mi fakt blízký a Arnoštek je prostě boží! ()
Pro mě jeden z nejlepších českých filmů. Nesmírně osobitý, se skvělým humorem a chytlavými písničkami (navzdory všeobecnému pobláznění božím Arnoštkem a jeho "Je to fajn" se mi pod kůži nejvíc dostalo "Hele kotě"). Ovšem je zarážející, jak moc je Arnoštkova písnička výstižná... "Máme se dneska fajn, je nám hej, přijel k nám pan diskžokej"... Lidem stačilo málo... ()
♥ Čtvrtňovo okurka ♥ ()
Přiznávám se, nepobral jsem ani náhodou. Nemám rád satiru, při které se mohutně přehrává a řve. Tady se k tomu přidávají rádoby vtipné jednoduché texty písní a chvilkové pokusy o depresi a pošmournou atmosféru. Nechápu zdejší hodnocení, víc než kdy jindy. ()
Jen jen málo českých filmů, o kterých bychom mohli říci, že jsou kultovní. Kouř takový jistě je. Spousta kultovních hlášek, kultovních postaviček a naprosto nejkultovnější Arnoštek, kterej je prostě faaaajn .... ()
Fajný, fajnový... ba přímo geniální film. Zcela souhlasím s Marigoldem: není příliš mnoho filmů, které se tak perfektně zhostily "reflexe snad všech podstatných složek totality". A že snad Sklepáci příliš tlačili na pilu? Nemyslím si; stačí se jen podívat na některé propagační/propagandistické materiály z tehdejší doby. Sklepáci prostě né vždy přejímají chování ze skutečného života; mnohdy čerpají spíše z toho, co nám bylo tolik prezentováno. Mrazivá a temná (nelynčujte mně: ale přímo Lynchovská) atmosféra + atmosféra plná strachu + pocit, že můžu dělat cokoliv (chlastat, chodit na Arnoštkovy diskošky), hlavně prostě jen neprudit + vypořádávání se s chybami minulosti + apatie = to vše je pro mně lepší výpověď o předrevoluční době, než kopa jiných. Shrnuto a podtrženo: Nemůžu jinak... geniální film si zaslouží nejvyšší hodnocení. ()
Na zadek jsem se z toho neposadil (beztak už jsem seděl). Nejdřív mi to přišlo zajímavé, ale postupně to na mě začalo působit poněkud monotónně. Je to v podstatě jeden trefný vtip opakovaný hodinu a půl pořád a pořád dokola. A když se ke konci nasazuje vážná tvář, vůbec to podle mě nefunguje. I když uznávám, že Arnoštek je prostě boží. 3 a 1/2 ()
Děsně se mi líbil Jan Slovák, skvělej konec. Určitě to má něco do sebe, jenomže já jaksi nemůžu přijít na to, co to je. Kdo to najde, zkuste mi to osvětlit! ()
Rádoby >filmové umění< se zbytky >sklepácké poetiky< na paměť osumdesátých let. Škoda, že T.V. nepochopil, že film není divadlo. No ale když už je tím rejžizérem, že... Zlaté střední tři hvězdičky jen z nostalgie... Jak říká :KevSpa:: "tohle je především film pro velké fanoušky tohoto divadelního spolku". Bohužel... ()
Související novinky
MFF KV nabízí velkou nabídku filmů
Letošní ročník MFF Karlovy Vary se koná od 28. června do 7.července a opět přináší atraktivní nabídku filmových titulů. Zahajovacím filmem bude snímek Po svatbě, který doprovodí tvůrčí delegace –… (více)
Co to vidí oko mé modravé? Velké překvapení, od filmu jsem nic nečekal... Jedna z prvních reflexí totalitní zvůle v české kinematografii byla pojata až nečekaně recesisticky, a to nejen s ohledem na dobu vzniku, nepamatuji si ani v zahraničí podobně laděnou reflexi (pythonovský humor v Brazil je oproti tomuhle opravdu slabou kávou). Přesto je nutné se zaměřit právě na rok natočení a tehdejší situaci - dnes si totiž při pohledu na karikatury významných osobností část osazenstva řekne „no a?“, někteří zase souhlasně přikývnou, jelikož třeba disidentské společnosti nevěří ani nos mezi očima, nicméně v dobovém kontextu není divu, že film komerčně propadl a kultem se stal až později, po odeznění revoluční euforie - málokdo snese, že tehdejší hrdinové národa jsou před jeho zraky tvrdě ironizovány. Jestli jsem již dříve u již zmíněného Gilliamova snímku mluvil o malém odvážlivci, co se postavil čelem ke kolosu zvanému totalita, ve Vorlově případě se to podobně jako u humorné stránky filmu extremizovalo - je zde cítit, že to tak skutečně bylo a věřím tomu, že autor skutečně chtěl odkázat na svá studenská léta. Navíc pro Sklep a spol. mám nejen díky České sodě slabost. Krom vystižení absurdity režimu Vorel osobitým způsobem odkazuje na tvorbu Formana či Passera z let šedesátých a jejich deskripci české národní povahy - tudíž nechybí jakýsi návod na nejdokonalejší provedení rektálního alpinismu, spojené s převlékáním kabátů. Občas se tu i mihne vliv experimentálních románů počátku 20.století, ovšem tady mi přišlo, že film není až tak úplně vyvážený, tvůrci se mohli častěji pokusit o vyvolání pocitu nejistoty a strachu z probuzení do nového dne. Překvapilo mě, že film obsahuje krom normální dějové linie také muzikálová čísla - obecně k českým pokusům o tento žánr nemám zrovna přívětivý vztah, ovšem díky tomu nádechu odlehčené poetiky divadla Sklep nemohu vyjádřit nějakou nespokojenost, navíc se čísla navzájem propojují s poselstvím snímku - diskotéka je také jakoby věrnou kopií té skutečné z osmdesátých let a snad prvně vidím, že by si někdo skrz nějaké médium vystřelil z tehdejších miláčků publika a jejich stupidních, zároveň však vážně míněných veršů - je to fajn, že se nezapomnělo i na tuto součást normalizační kultury. Navíc je důležité zmínit, že na poměry země, kde jsou tyto dobové celebrity širokou veřejností ještě po dvaceti letech obdivovány, se jedná o odvážný počin a já mu, stejně jako každý s hudebním sluchem, tleskám, tyto sekvence jsou mým osobním vrcholem snímku, reflexe na toto téma není zrovna originální, tohle ano. Nejsem zrovna příznivcem expresivnějších hereckých výkonů, ovšem pro dotvoření absurdity prostředí tu (záměrné) přehrávání sedí jak dítě na nočník, v tomto směru se především činí pěšáci českého herectví Jan Slovák (původně měl jeho part hrát známější Tomáš Hanák, dnes můžeme být jen rádi za jeho přeobsazení) a Šimon Caban (jako Arnoštek je prostě boží). Potěší také malá, němá role dalšího významného člena souboru Davida Vávry. Škoda jen, že se Dušek ani v tomto snímku nezbavil toho svého, byť sebelépe zahraného, kovaného straníka. Celkově rozhodně dobré vyrovnání se s totalitou (v českém filmu určitě nadprůměr), které má akorát vadu na kráse v tom, že s časovým odstupem od projekce ustupuje vážná stránka do pozadí a divák si spíše pamatuje zlidovělé hlášky či jiná zábavná mementa. I tak film stavím bez debat výše než třeba Hřebejkovy retrofilmy, dokonce i to prostředí, o kterém jsem si myslel, že nenachází srovnání, je o pár kroků napřed. Navíc musím ocenit Vorlovu průbojnost, kdy se již pár měsíců po převratu snažil lidem naznačit - ale vážení, není to až tak skvělé, jak si myslíte... (Původně psáno pro studijní účely.) "Já tady nejsem sám. Já tady jen tak chlastám..." () (méně) (více)