Temné slunce

Pravděpodobně nejhorší film Otakara Vávry. Troufnul bych si tento film srovnat s filmem Batman a Robin. Je to totiž úplně stejný tvůrčí výbuch. Těžko hledat v tomto filmu nějaké klady. Pokud bych měl alespoň nějaké jmenovat, pak to bude jistě jistě Magda Vašáryová a Hrušínský. Brzobohatý hrál co měl, ale jeho postava zde už není tak dobře napsaná jako v původním filmu. Zbytek herců je děs a hrůza. Šmeral byl naprosto katastrofální a pan Radimecký ještě pravděpodobně žil postavou Chamberleina, protože používal při svém úplně zbytečném skeči stejnou gestikulaci. Režie je průměrná. Sem tam Vávra něco vykrádá (pendreky), ale co mi vážně vadí je ten tmavý namodralý osmdesátkový podtón. Já fakt nemám rád dramata 80. let pro svoji levnost, která pak vyústila v temné období pánů Soukupa a Olmera. Ale to ještě nemluvím o tom nejhorším a tím je scénář. Sorry, ale takovouhle snůšku sraček, logických nesmyslů a prázdného tlachání už jsem dlouho neviděl. Celý nápad přesunout film ze snu do reality je opravvdu nejhorší nápad v historii knižních zpracování. Ze začátku máme mocit, že Prokop je asi něčim sjetej, jak furt mluví ty samí nesmysly, jenže v původním filmu horečně blouznil, ale tady se má jednat o realitu!!! Je vidět, že ani scénáristé si s tímto přenesením nevěděli rady. Nejlepší ukázka této bezmocnosti je propuštění za Tomešem, kdy padouši řeknou, že si ho najdou všude, přičemž za ním pošlou 1 vrtulník a po jeho explozi už žádné další pronásledování nenastane. Dalším zvěrstvem je ta scéna demonstrace. Opravdu děs. To přece nikdo nemohl myslet vážně. Posledním hřebíkem do rakve je už dnešní Troškova tendence, čili obsadit do filmu zpěváky/celebrity - odpadlíky. Totální vrchol filmu nasadil konec, kdy vidíme snad to nejtrapnější vyjádření změny charakteru na plátně. A když už si začínáte říkat, že to může začít být děsivé, najednou se ozve nějakej zpěvák a začne zpívat nějakou strašnou píčovinu. Opravdu po této scéně jsem už fakt málem zdechnul. Je to asi jako kdyby na konci filmu Smrt krásných srnců začali hrát Rammsteini. (21.06.2010)

To si Purš jednou vzpomněl, že by bylo pěkné natočit film o neutronové bombě "která ničí život a zanechává majetek". I oslovil mistra Vávru, ať z toho udělá velké plátno a ten nad prestižní zakázkou dumal tak dlouho, až ho jednoho dne napadla "úžasná" myšlenka, že se téma dá vlastně namontovat na zápletku Krakatitu. Sice elegantně vybruslil z problému, jak uchopit za vlasy přitažené téma, ale dokonale se zapletl do aktualizace již existující předlohy. Vedle sebe tak stojí starosvětské a naivní scénky zavánějící někdy nejlacinější červenou knihovnou a do toho unášejí letadlo po zuby ozbrojení teroristé, Prokopa pronásleduje střílející vrtulník, květinové děti propagují vedle míru i otevřený sex... Vávra natočil neuvěřitelný mišmaš, jehož scény nemají žádnou spojitost (ani velmi zploštěná postava ing. Prokopa je nedokáže udržet pohromadě) a jsou natočeny dokonale umrtveným, téměř televizním stylem, takže i ty nejakčnější scény připomínají spíše pomalou chůzi a uspávají. Jediné, co se jakžtakž povedlo je docela sugestivní pohled na svět po výbuchu neutronové bomby, kdy vše i bez života funguje nerušeně dál, jako by lidé už pro rozběhnutý systém ani nebyly potřeba... Ale to je jen chabých pár minut, zbytek je dokonale statickým výplodem, u něhož režisérovy zmínky o důkladném odborném výzkumu před samotným natáčením snad ani nejde brát vážně. (08.05.2013)

Ačkoliv Vávra vykrádá sám sebe, a to dokonce v některých obrazech doslova, jeho pojetí "modernosti" a moderního věku je spíše jak ze 60. let a působí směšně. celé to táhe Radek Brzobohatý, Vášaryová jen přicmrndává a tu exotickou krásku jí snad nikdo nevěří. Přesto to má svým způsobem nějakou atmosféru. --- EDIT 20. 1. 2021: Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Pokud Vávra u Krakatitu dodržel jemné Čapkovy nuance, tady se utrhl z řetězu a je z toho modernistický mišmaš - samý špion, samý generál, zhulení hipísáci, únos letadla... A spousta nelogičností - inženýr Prokop nastoupí do auta k cizímu chlapovi a pak se diví, inženýr Prokop nějakým průzorem sleduje přísně tajnou poradu vojevůdců, inženýr Prokop nevezme z ruky zabitého teroristy krakatit, i když ví, že jej má, Tomeš tvrdí, že jeho vynález nepřinese ani radiaci, a ženě ve městě vypadávají vlasy - a takových wtf momentů (včetně všech hippie scén) je tam na mne až moc. Celé se to snaží být děsivě moderní, protiválečně angažované, ale nakonec je to jen směšné. Vášaryová tady neskutečně přehrává a podle mě to dostala ne proto, že vypadá nějak tajuplně či exoticky, ale protože nemá problém se svléknout. Chudák Lasica. Lenka Pichlíková, jak ji mám rád, žel nedokázala dát Hančí pel naivity a nevinnosti jako Nataša Tanská v původním Krakatitu, protože prostě už na to v té době nevypadala. K tomu divná postmoderní hudba, která někdy hraje, i když je to zbytečné, divné střihy, divné skoky v ději a herci obecně také nic moc... (31.03.2012)

Vávrův Krakatit 1948 je vizionářský počin. Temné slunce 1980 už jen dokument o tom, že Krakatit se stal skutečností. Ve filmu je možno vidět zajímavé světonázory, jako třeba tehdejší představy o účincích marihuany, vize imperialismu jako válečné mašinerie uznávající jen peníze, úspěch a moc. Je jasné, že téma je těžce zpolitizované a dnes působí velmi nerealisticky. Tehdy byl strach z atomové bomby přeci jen reálnější. Možná nám to dnes přijde až moc hysterické, tehdy se ale děti bály. 70% (01.03.2010)

Teoreticky by se s tím dalo smířit. Zatímco Krakatit je hlavně protiválečný, remake Temné slunce tohle výrazně upozaďuje, vlastně si to nechá na "šokující" závěr a zbytek času je tak kritikou kapitalismu. Což by samozřejmě nevadilo, kdyby se vše vlivem doby vzniku nepřeklopilo v jasnou anti-americkou agitku, která by se sem tam dala brát vážně (přece jenom, boj hippies za "svobodu" znamenal hlavně svobodu v sexu apod.), jenže to taky nejde, když to celé působí tak přehnaně. A teď nemyslím ten legendární protest, který je samozřejmě echt přehnaný, ale celý segment s únosem letadla, který je opravdu až moc wtf a příliš. Týká se to vlastně celého filmu - skoro jedinou kladnou postavou z důležitějších je Prokop (s btw mizerně vykresleným charakterem - chvíli jasně zasáhne, chvíli udělá blbost a hned se ji snaží napravit, i když měl možnost si ji rozmyslet a chvílemi jakoby vůbec nevěděl, v jaké je situaci), zbytek je zkažený nebo se zkazí pod vlivem kapitalistické společnosti, ve které se všichni chtějí navzájem oddělat, všichni si jdou po krku, každý je špión, psychopat nebo jen touží po obří válce a jediní, kteří chtějí mír, jsou zkažení nevázaným sexem, neustálým braním drog, volnými vztahy... atd., atd. Tudíž po vzoru agitek se nejedná o skutečnou kritiku, nýbrž jen maximálně zkreslenou a černobílou, hodící se "těm druhým". V tomhle je bohužel Temné slunce tak moc jasné, že to nedokážu ignorovat, ale i kdybych to zvládl, pořád bych to vnímal jako zbytečný remake zdařilého originálu, který se divně snaží o zbytečně akční aktualizaci. Má to světlá místa, ale většinou tyhle rozsáhlé scény s letadly, vrtulníky a pořádným výbuchy působí jen přehnaně. Ony se totiž ani nehodí do Vávrova řemeslného podání, které zde je, mimo tyhle scény, veskrze klasické. Výsledkem je zmatené zjevení, u kterého (stejně jako dost jiných) moc nechápu, proč ho Vávra natočil. Hlavně mě mrzí upozadění protiválečného poselství, které se v tom zmatku jaksi rozpustilo a lze z něj najít jen zbytky. A podobné zbytky jsou zde i z originálu, přičemž je pozoruhodné, že právě těch pár totožných scén je tím nejlepším, co zde lze najít. 2* (07.06.2024)