Zabiják

Možná nejmeditativnější Fincher doposud, hudba celou dobu poklidně tepe, jako když Fassbenderův asasín na začátku trpělivě čeká na svůj výstřel, vnímajíc pečlivě svůj srdeční puls a stejně jako téměř celý film se nikam nežene a s až obsedantní pečlivostí si opakuje „Drž se plánu….neimprovizuj.“ A přesně to dělá i Fincher, promyšleně, s precizností švýcarského hodináře na sebe vrší jednu pečlivě komponovanou scénu za druhou a jakoby se, mimoděk, obtiskl i do Fassbenderovy postavy. Na začátku si dotyčný, po zpackané vraždě, řekne „Kurva, tak tohle je poprvý“ a stejně tak bych viděl i Finchera, že mu podobné myšlenky létaly hlavou po rozporuplně přijímaném Mankovi. A jakoby se oba dva honili za dokonalostí, kde se selhání neodpouští. Do plného kvaltu v hodnocení přeci jenom něco chybělo a Fincher za to nemůže. Snad jsem od scénáře Walkera čekal podnětnější myšlenkový přesah (´8mm´ pořád nepřekonáno), snad lepší završení a ne tu mělkou pointu na konci, včetně těch několika idylických záběrů, které jsou fakt plytké. Každopádně precizní Fincher ..… precizní ´Fincher is back!´, tak jak ho máme rádi. Jenom ten Andrew K. Walker si vybral slabší chvilku. (10.11.2023)

Drž se plánu. Předvídej. Neimprovizuj. Nikomu nevěř.. Pohybovat se poblíž konkurent v branži Anton Chigurh, sedl by si naproti do křesla a pronesl to svý: „Jestli tě pravidla, kterých ses držel, dovedly sem, k čemu ti takový pravidla byly..?“ Jenže drží se emočně odcizený android David vůbec svých pravidel, když projevuje slabost? Tím, že mine cíl a že si motto I. Don't. Give. A. Fuck. jen nalhává..? Sarkastické glosy voiceoveru, strohá metodičnost obsahu, přiměřený chlad formy a tomu odpovídající výkon Fassbendera, který nechá velkého grizzlyho, aby se do konce života krčil v brlohu strachem. Otázkou zůstává, kdo vlastně je ten velký grizzly.. Nejlepší scéna: The Last Supper of Tilda Swinton. (13.11.2023)

Michael Fassbender se zajímavě hýbe, chodí a tónuje hlasem. A to je vše. Jeho monologové úvahy jsou stejně vyprázdněné jako řemeslo jeho postavy, a naturalistickou mlátičku dvou chladnokrevných profíků jsme už dávno viděli jinde v intenzivnějším provedení. Vůbec by nevadila jednoduchost příběhu, kdyby byla kompenzačně ověšená nápaditými momenty, originálním psychologickým profilem hlavní postavy a formálními hrátkami. Ale Zabiják nic z toho nenabízí. Forma je precizní a čistá, ale nevýrazná. Setkání s perfektně obsazenou Tildou Swinton u stolu vzbudí zvědavost a zúčastněnost diváka téměř jako face-to-face rande Al Pacina a Roberta De Nira v Heat, ale taky zůstane jedinou scénou, kterou si z filmu zapamatuji. Na Davida Finchera to je málo. Coby podobně minimalistickému, autorsky osobitému a emocionálně více angažujícímu profilu nájemného zabijáka dávám jednoznačně přednost Američanovi s Georgem Clooneym. (29.11.2023)

Od svojej premiéry na Netflixe si The Killer stihol vyslúžiť z radov divákov, ale i kritikov niekoľko rozporuplných nálepiek. Z určitého ohľadu dokážem pochopiť každú z nich. Najnovší počin Davida Finchera skutočne nejde divákovi naproti. Minimálne nie štandardnej netflixovej vzorke bažiacej po zábave a nadupanej akcii. Film je adaptáciou rovnomenného francúzskeho komiksu a je to aj poznať. Že má banálnu zápletku? Áno, má. Vadí mi to? Nie. Pretože svojím samotným spracovaním a atmosférickým pôžitkom, ktorý prináša, ma dokázal na celé dve hodinky zhypnotizovať. Súčasne si myslím, že ide aj o perfektný materiál na rozbor pre študentov filmu. Zabiják je skutočne precízny v každom jednom obraze. Premyslené pohyby kamery, audiovizuálna vyšperkovanosť. Ide o veľmi čistú prácu, z ktorej doslova sála sterilita. Fokusuje sa na detaily, je minimalistický, sústredený, meditatívny, chladný... je presne taký, aký je jeho anti(hrdina). A vybavujem si len málo hercov, ktorí by boli na túto rolu vhodní rovnako ako fantastický Michael Fassbender. Zabiják je chladnokrvným ponorom do mysle sériového vraha, ktorý neslúži žiadnemu bohu, ani krajine. Jeho meno ani nepoznáme, pretože čím menej o ňom vieme, tým lepšie. Hlavne do ničoho nepliecť city... (14.11.2023)

Jeho vrah (v Se7en) trestal nevybíravým způsobem lidstvo za to, že učinilo ze sedmi smrtelných hříchů všední součást života. Jiný jeho hrdina (v 8 MM) pak rozplétal původ jednoho hardcore snímku. Je tudíž trochu s podivem, že Andrew Kevin Walker napíše (nutno podotknout podle komiksové předlohy – ač vizuálně má ke komiksu daleko) ohraný koncept s průměrnými dialogy o nájemném zabijákovi, který poprvé selže. O hyperperfekcionistickém Davidu Fincherovi to platí dvojnásob. Na přešlapy jsme u něj nebyli zvyklí. Jenže pak přišla nemastná neslaná látka bez dynamiky Mank – stylisticky cvičící, dlouhá, nepřístupná. U Netflixu mu zjevně nikdo nestojí za zadkem, i když by (občas) měl. The Killer je sice v mnohém dostupnější, ale Fincher mrzí prázdnějším obsahem a chladnou formou. Velepečlivě komponované scény jsou fajn, ale chybí myšlenkový přesah, chybí něco nečekaného či překvapivého, chybí zapamatovatelnější scény (čest výjimkám v podobě noční rvačky na Floridě). Nedochucený i šablonovitý thriller ze staré školy. Ale ty čtyři dietní hvězdy si pro sebe nakonec obhájím. Asi hlavně proto, že mi tak nějak seděla atmosféra. PS: Rozšlapování mobilů úsměvné. Opakované vyhazování „důkazů“ do košů v okolí daného činu ještě víc. (14.11.2023)