Všichni naši strašáci
Wszystkie nasze strachy
Obsahy(2)
Uznávaný umělec Daniel (Dawid Ogrodnik) žije ve své rodné vesnici na polském venkově. Je silně věřící, svůj vliv využívá k boji za zájmy místních zemědělců a sousedy se cítí přijímán. Daniel je také gay a věří, že LGBT+ komunita a katolická víra nemusí stát v opozici. Bigotnost a strach z jinakosti jsou ale mezi místními stále silně přítomné a jednoho dne vygradují v nečekanou tragédii. Šokovaný umělec chce vesnici umožnit kolektivně truchlit, dovést ji ke smíření a zajistit, aby se podobná událost nikdy neopakovala. Místní komunita se k němu ale obrátí zády a Daniel se propadá do čím dál větší samoty. Bezútěšná situace ho vyburcuje k radikálnímu a kontroverznímu uměleckému gestu, které k němu a jeho vesnici připoutá pozornost celé země. Drama natočené podle skutečného příběhu umělce Daniela Rycharského vyniká vysokou mírou autenticity, se kterou upozorňuje na bolestivě aktuální témata. (Queer Kino)
(více)Recenze (31)
Remeselne dobre natočené, ale manipulatívnu propagandu nejde zakryť. V prvom rade je hlavná postava skrytý gay, ale pritom je gayom na prvý pohľad. Nie úplne zženštilým, ale vizáž a tie kvázi dúhové pásiky na mikine, na teplákoch, to sa skrýval veru veľmi očividne... Vo filme sa potom mnohokrát opakuje, ako sú dúhoví prenasledovaní, ponižovaní, kopaní a bití, niečo sa reálne aj ukáže, vrcholom však je, že samovraždu dievčaťa za to, že lesbe niekto povedal, že je lesba, sa tu porovnáva s utrpením Krista, takže dúhoví sú vlastne spasitelia sveta, bezúhonní, trpiaci a bez hriechu. Hlavná postava si v tomto a celkovo asi pomýlila vieru, v ktorú ho nikto veriť nenúti. Inak by predsa mal prečítanú Bibliu a keď už ten Starý zákon vyhodil do krbu, tak minimálne by na hodinách katechizmu mal sa dostať k niečomu ako desatoro a v jeho výklade sa veru nepíše, že mrdanie chlapa chlapom nespadá pod smilstvo. Samozrejme, že sme sa takýchto scénok lono na zadok aj dočkali a tak fúzaté bozky boli už len slabým odvarom. Pritom nikto nehovorí, že situáciu, že sa homosexuál necíti v komunite dobre, nikto nezažíva, ale ide to znázorniť aj menej nátlakovo a bez ampliónu, ktorý do uší v kuse decibeluje pojmy ako homofóbia a tmárska spoločnosť, pritom nie je dňa, aby človek nenarazil v médiách na homosexualitu, akoby sa človek mal už začína hanbiť za svoju normálnosť. Osoba Daniela by si v tomto svojom kriku mala uvedomiť, že asi katolicizmus nie je pre neho to pravé orechové a že pre jeho videnie sveta a morálky možno bude v rámci kresťanstva bližšia aktuálne luteránska cirkev, ktorá homosexuálom požehnáva, alebo kľudne aj satanisti, ako sme sa dnes mohli v článku Refresheru dočítať. ()
„Každý má svůj kříž. A ona ten svůj nezvedla.“ Jenže to by musela mít skutečnou možnost ho zvednout, že…Být umělcem na konzervativním polském venkově je jedna věc. Ale být k tomu zároveň ještě věřícím gayem, to už si člověk vyloženě koleduje o malér. Pak stačí ještě jedna taková vyděděná „individualita“, která navíc dle křesťanských hodnot „zhřeší“, a hněv obyvatel se může rázem otočit vůči pravověrnému, který ovšem vybočuje a tím všechny dráždí…Ostře tepající kritika pokrytectví, která začíná v podstatě nenápadně, ale po přenesení „viny“ postupně graduje. Stigma a odmítání sílí, vyloučení z (nejen) křesťanské obce je na spadnutí, a díky troufalé až kacířské snaze vykonat cestu vykoupení (která provokuje o to víc, že je zamýšlena kolektivně) se může lehce schylovat k tragédii…Osobnost Daniela Rycharského mi před projekcí nic neříkala, ale přinesla mi některé zajímavé myšlenky (stejně jako tu se „strašáky“), děj dokáže diváka správně emočně vyprovokovat, takže nemám větších výhrad a hodnotím slušnými 4*. ()
Dawid Ogrodnik je makač. Zahrá hocičo a bez mihnutia oka! V tomto filme hrá uznávaného umelca a aktivistu, ktorý je navyše gay. Táto kombinácia je vpohode vo veľkomeste, ale na dedine, v zapadákove plnom vidlákov, si koleduje o jasné problémy. Je to presne ten typ filmov, pri ktorých sa vám bude otvárať nôž vo vrecku. 80% ()
Tohle je na Polsko poněkud slabší, ale očividně se ne vždy úplně zadaří. ()
Smutný film o situaci Lgbt komunity v Polsku. Čekal jsem americký subžánr "dva muži si povídají v posteli", ale ani na pohřbu klišovitě nepršelo. Gay Daniel, umělec z venkova je katolík. Když se lesbická teenagerka zabije, vydá se do boje. Svatý Augustin mluví o tom , že křesťanství je hodně o přemýšlení. Bylo by tedy zajímavé, co by o Lgbt dnes řekl Ježíš, jestli opravdu roznáší smrt duchovní i fyzickou. ()
(LFŠ 2022) (Možný výskyt spoilerů!) LGBT filmů vzniká každý rok nemálo, Strachy v nás se mezi nimi však neztratí, už jen kvůli hlavní postavě Daniela - věřícího gay-umělce, vesničana a Poláka v jednom. Ve filmu tak dochází ke střetům na více rovinách, z nichž nejvíce vyniká ta náboženská a kolektivní. Osud Jagody je jen smutnou, ale dosti reálnou připomínkou stále aktuálního problému s nesmyslnou nenávisti vůči sexuálním menšinám. Bylo zajímavé sledovat, jakým způsobem selektují média "senzační příběhy z vesnice". I přes vážné téma se ve filmu vyskytl nejeden humorný moment, o který se postarala zejména rázná Danielova babička. Přesto bylo člověku z chování nejedné postavy dost nanic. Na tento snímek by se mělo v Polsku povinně chodit do kina. ()
[vzpomínky na LFŠ] Dle anotace se ve vzduchu třepotalo až příliš red flags, ale autenticky nasnímaný vlhký polský venkov (prakticky totožný s tím naším) a integrita protagonisty (jako obvykle neselhávající Ogrodnik), ve kterém se věrohodně mísí venkovský hejsek, arogantní umělec a milující člověk, to naštěstí posouvá daleko za očekávanou mrskačskou bídu. ()
Výstrahy, výpady mas. Říčné řeči tmářů. Kážou, bez specifik vymezení se. Vyvěsily stanovy, které opomněly, nebo vůbec měly omezit. Individuální kolekci. Člověka mezi lidmi, jejichž spár z teskných, hanlivých par sťal autonomii (po)citové intimity. Oněmí dočista v procesu předsudků odpustek za "přestupky" srdce, nebo bude vpuštěn do metodik "medikamentu" myšlenkového jáství, vystrojením venkovní instalace: "Šaty víry, a sám nahý mezi vlky?" ()
Snímek Strachy v nás inspirovaný skutečným příběhem konceptuálního umělce Daniela Rycharského má značně tíživé téma, výborné herce, téměř dokumentární styl a je velmi aktuální, tedy minimálně v Polsku. Hlavní hrdina skvěle ztvárněný Dawidem Ogrodnikem se jako silně věřící katolík a zároveň gay nutně potýká s intolerancí většiny obyvatel polského venkova, kde žije a vytváří svá kontroverzní díla. V jeho tvorbě se zrcadlí nejenom hřích a přijetí, ale i konečnost pozemského bytí a znovuzrození, což zde ovšem přerůstá v syrově naléhavou výpověď o touze po důstojnosti lidské existence oproštěné od předsudků. (75%) ()
Nie je ľahké žiť v prostredí a spoločenstve, kam niekto chce patriť, ale spoločenstvo ho odmieta, snaží sa ignorovať alebo až vylúčiť. Teda okrem sympatickej babičky. Daniel sa snaží niečo zmeniť, ale vieme, že je to marný, je to marný, je to marný. V artovom filme sa veľa chodí, čumí a tentoraz ešte jazdí na motorke, takže tri hviezdy sú maximom. –––– Je v době všeobecné nedůvěry na místě sdílet se sousedy něco víc než schodiště? ()
Ukázkový příklad toho, co znamená, využívat úsporné (filmové) prostředky k dosažení maximálního efektu. Přitom mám pocit, že takhle skromně a úsporně přistupuje k životu ta Danielova předloha Daniel Rycharski. A že k tomu žití potřeboval na tom bigotním polským venkově minimálně občas sakra sílu! ()
nevím tedy jestli polská katolická společnost ochotně přijala toleranci lgbt.V přikázání je nepokradeš a stejně se krade o stošest a to nikomu nevadí? Osobně znám pár gayů a jediné co mě u nich napadá je:škoda ,holky holt ostrouhají.Ale ti to zviditelní se neženou do extrémů, jako jsou silný makeup,boa z růžového peří a dvaceticentimetrové štekle.Scénář si dosti s příběhem pohrál a výkony herců byly za jedna.Jen se mi stalo že jsem uprostřed filmu musela restartovat androida ,protože film najednou změnil barvy :-( ()
Pokrytectví, netolerance. Jak smutné! Nejsem věřící (nebo si to aspoň myslím), nechápu to modlení v kostele, které z mnoha věřících slušné lidi neudělá, zpovědi, po nichž jsi jako zázrakem čistý, nemám ráda církev a její majetky a neuznávám slovo PŘIKÁZÁNÍ. Nikdo mi nemusí nic přikazovat, mravní zásady nosím v sobě. Ti, kteří jsou "jiní", mají právo na lásku a na život podle svých představ. Je to už mnoho let, kdy jsem četla poprvé knihu o lesbické lásce. Měla příznačný název - Studna osamění. Je pravda, že se toho od té doby dost změnilo k lepšímu. Ale i tak je stále plno lidí, kteří po LGBT+ komunitě plivou. Charismatický herec v hlavní roli, dobrý scénář, režie i hudba. ()
Zajímavá kombinace věřícího umělce gaye milujícího svoji rodnou vesnici odkud se nehodlá odstěhovat. Místňáci se rozhodli nechat ho žít, ale nesmí ničím rušit. Tragická událost odhalí limity jejich smířlivosti a svůj hněv obrací proti hlavnímu hrdinu, ačkoliv příčinou tragédie byli oni sami, všichni dohromady se svými strachy a odmítáním odlišnosti. Působivé konfrontace s každodenní existenčními problémy, které také nelze přehlížet, ostatně Daniel je jedním z podporovatelů malých farmářů. ()
Autenticitou dýchající film o lidské nesnášenlivosti, natočený podle skutečné události.(70%) ()
Polská dramata mám ráda. Už jsem to u několika z nich psala, tak se jen stručně zmíním. Je už normou, že se v polské kinematografii objevují témata, která kritizují zkostnatělost církve, netoleranci, předsudky ve společnosti. V tom je polská filmová tvorba překvapivě velmi svobodná a o hodně kroků dál než myšlení průměrného Poláka. Tento snímek mě ovšem nenadchl tak, abych si ho do budoucna zapamatovala, jako třeba film Corpus Christi, Klér nebo Nevinné. ()
Daniel si žije na vesnici s babičkou, na adidas soupravě našitou duhu, umyje si motorku, pod stromem si zašuká s kámošem a ve volném čase staví kurníky ve tvaru kostelů. Po sebevraždě malé holky porazí stromek, vyrobí z něj kříž a umístí ho na výstavě ve Varšavě, což se bere jako strašný odvaz. Po mši mu zlý kněz nepodá ani hostii a nikdo se ho nezastane. To je Polsko ve 21.století. Pro mě je teda mnohem lepší klip k Take me to church než tento 90minut dlouhý nudný kousek. ()
Polsko je silně katolická země a bez ohledu na to jaká vláda či režim zde rozhoduje jsou věci, které mají obyvatelé hluboce zakořeněny v sobě. I když se pohybujeme v 21. století, nemyslím si, že se v řádu desítek let něco změní. Tím spíše ne, když se nemění postoj katolické církve. Je to tedy boj s větrnými mlýny a osobně se spíše divím a možná i obdivuju, že se do toho někdo pouští. Tím víc je to patrné na venkově než ve městě, kde funguje větší anonymita, jelikož tam se tradice a zvyky předávají z generace na generaci a jsou hluboce zakořeněné, včetně víry samotné. S podobnými tématy jakoby se roztrhl pytel a přibývá jich víc a víc, přitom příběhy členů komunity LGBT+ jsou ve svém principu stejné. Jenže o čem se tu bavíme, když v USA zakázali potraty a to se o této zemi hovoří jako o té nejsvobodnější na planetě. V Indii stále trvají rodiče na tom, že to právě oni rozhodnou, koho si má jejich dcera vzít a leckdy ji i provdají. Další země nebudu zmiňovat, ale v obou posledních případech jde o heterosexuály, tak jak to má pak vypadat s touto menšinovou komunitou v silně věřící zemi. ()
Civilně, až obyčejně podané drama, které je ale v jádru drsné a syrové. Každý si neseme svůj kříž a ty svině nakonec stejně všechno rozryjou. 70% ()
Boj homosexuálního umělce a katolíka proti předsudkům rodné vesnice možná nezní našinci jako lákavý námět, ale tohle opravdu není úplně typický queer film. Příběh, který se dost striktně drží skutečného příběhu, jež se odehrál jen pár let před natočením filmu, ve mně zůstal i po několika letech – i díky výkonu Dawida Ogrodnika a výborně napsanému scénáři. Poláci prostě příběhy podle skutečnosti umí. ()
Reklama