The Zone of Interest
The Zone of Interest
Strefa interesów
Zóna záujmu
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Režie:
Jonathan GlazerScénář:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrají:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a jejich děti žijí ve velkém domě s krásnou, udržovanou zahradou. Každý den slaví společnou večeří, vzpomínají na milovanou Itálii, užívají si víkendové výlety k vodě a procházky s přáteli. Zpoza zdí jejich domova se však ozývají znepokojivé zvuky a občas něčí zoufalý křik. Rudolf Höss je totiž velitel koncentračního tábora v Osvětimi. Mrazivý snímek Jonathana Glazera o banalitě zla si díky svému výjimečnému zpracování odvezl Velkou cenu z festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Recenze (323)
Velkolepá artovka, se sympatickým příběhem, který je správně odpudivý, ono to ani jinak brát nejde, když víte, co se v Osvětimi dělo a najednou vidíte ten "dokonalý" život německých důstojníků a jejich paniček. Občas to na mě působilo až moc artově (obešel bych se bez těch záběrů ve tmě), ale zase na druhou stranu chápu, proč ve filmu byly. Oskar za zvuk je povinnost! Lepší 3* ()
Asi chápem čo tým chcel autor povedať, ale to prevedenia ma teda vôbec nezaujalo. Ako ak sa vám chce kukať skoro dve hodiny na domček s rodinkou, ktorý je spojený plotom s koncetrákom a kde občas počujete nie moc pozitívne zvuky tak smelo do toho. Áno jasné, nie je to príjemné hlavne keď vieme čo sa tam dialo, ale tuto reálne počujete občas nejaký výkrik, streľbu a vidíte dym. Keby kukáte do telefónu a len počúvate o nič neprídete. Dialógy kde sa bez emócii bavia o tom čo sa tam deje sú skvelé, ale je ich žalostne málo. Nápad nebol zlý ale prevedenie za mňa teda nie a tých 77% nechápem. Určite sú v danom žánri oveľa lepšie kúsky. ()
Nedokázal jsem se zbavit pocitu, že snímek svému skutečnému potenciálu po celou dobu jen okopává kotníky. Paradox luxusního a pohodového německého života hned vedle tábora utrpení je sice patrný, ale rozhodně diváka nevykolejí tak, jak by asi mohl. Za mě tomu nepomohl ani tolik vychvalovaný závěr ze současnosti, který působil spíše rušivě. Film jako celek je každopádně velmi kvalitní, herecké výkony fantastické a jako náhled do mozků tehdejších Němců to skvěle funguje. Na jedno shlédnutí to určitě je, ale znovu už si to nedám... ()
Zvláštní počin. Jako film to moc nefunguje, je to artová záležitost, nudný, bez tempa, bez emocí, bez vyvíjejících se postav. V podstatě nesměřuje nikam. Ale na druhou stranu, o holocaustu už bylo natočeno mraky filmů, ale nikdy ne z pozice "za zdí" koncentračního tábora. Sledujeme část období života obersturmbannführera Rudolfa Hösse a jeho rodiny. Pro něj období na vrcholu blaha, hojnosti, pro židy nejhorší období v historii. Ten kontrast spokojeného klidného života, běžné rutiny, a o pár metrů dál za zdí, totálního masakru a nejhorších zvěrstev páchaných na lidských bytostech, je velmi silný. Jak se rodina spokojeně čachtá v bazénku, zalévá květiny nebo jen tak vykuřuje a v pozadí se ozývají trýznící zvuky lidí, štěkot psů, střelba, chaos nebo doutnající komín v pozadí, poháněný lidským palivem... Závěr, ze současnosti z prohlídky Auschwitz, co k tomu napsat. Kdo tam byl, tak to na něj muselo dolehnout... ()
Pokud bylo cílem natočit hnusný, nezajímavý, nepříjemný a nulovou pointou ověnčený film mající vytvořit domněnku, že nacisti byli naprosto příkladní milovníci svých rodin s tvrdě pracujícími otci a ochranitelskými manželkami s menšími úchylkami v plynu a spalovacích komorách, tak gratuluji, povedlo se na jedničku. ***životní prostor*** Ten zajímavý koncept zahrady za zdí z traileru se ve filmu objevil snad v jediném záběru, což mi přijde absolutní fail a tento klamavý marketing mě fakt nasral, protože koncept traileru byl několikrát zajímavější než celý film dohromady. [narvané Ponrepo] ()
Vždy som mal akúsi nevôľu dívať sa na filmy odohrávajúce sa v koncentračnom tábore, lebo podľa môjho názoru tú hrôzu nie je možné preniesť na filmové plátno a ani do žiadneho iného umeleckého média. Preto je každý takýto film nutne viac alebo menej falošný. Film Zóna záujmu je pravdivý, lebo sa neodohráva v koncentračnom tábore, ale za jeho múrom. V dome a záhrade rodiny veliteľa tábora. Václav Havel vo svojej eseji Moc bezmocných napísal, že život v pravde je zbraňou proti útlaku. Ak určité dostatočne veľké množstvo ľudí naplní svoju túžbu po živote v pravde, každý totalitný systém musí padnúť. Ale platí to aj naopak, ak ľudia chcú žiť v lži, ohrozí to ich slobodu a demokraciu. A ak v klamstve chce žiť príliš veľké množstvo ľudí - končí to Holokaustom. A o tom je ten film. Ale nie len preto je to film pravdivý. Zóna záujmu je pravdivý film, lebo je to film v prvom rade o nás - aj my dnes žijeme v takej záhrade za múrom, za ktorým umierajú ľudia, umiera príroda, my o tom vieme, a predsa kypríme pôdu, zalievame kvety, kúpeme a opaľujeme sa. ()
Moc dobrá filmařina. Tak malicherné věci, tak intimní pohled, prostě záleží, kolik si toho do sebe pustíte. No a přidává tomu hrozně to kvalitní zpracování. Prostě vše se kloubí ve smutné silné umění. ()
Idylická rodina žije své každodenní strasti a slasti v baráku s krásnou zahradou. Jediné, co je trochu "jinak" je to, že zeď jejich baráku a zahrady je obehnaná ostnatým drátem, za kterým je Osvětim. A je to rodina Rudolfa Hesse. A největší dějovou zápletkou tu není pálení tisíců mrtvých za plotem, ale strach o to, že kvůli převelení manžela na jinou managerskou pozici přijdu o svou zahrádku a bazén. To přináší do rodiny skutečné drama, zatímco plánování efektivnější nové spalovny po společném obědě je jen další nudnou úřednickou činností. Přináší to zajímavé otázky - je vykreslení postav jakožto banálních, nudných, strojově mechanických, odosobněných, nečitelných a chladně prázdných uměleckým záměrem, nebo takoví opravdu byli? Museli takoví být, protože nikdo jiný by ničeho takového nebyl schopen? Kdybychom film vzali jako alegorii, kdy barákem a zahrádkou jsou naše životy a za plotem je skrytá klimatická změna/velkochovy zvířat/země chudého jihu/smrt jako taková, nepůsobila by většina našich všedních aktivit podobně nesmyslně a zbytečně, jako ty jejich? Stejně jako u sci-fi "Under The Skin" přizval Jonathan Glazer k vytvoření soundtracku Mica Leviho. Ten jím geniálně opsal základní trik celého filmu - děs z nevyřčeného. Jediné, co ve filmu slyšíte, je zpomalený sampl lidského hlasu (hlasy mrtvých za plotem? nářek jejich vrahů trpících v pekle?), který ale většinou usekne a nechá zaznít jen jeho fragment. Nejvíc ohlušující hrůzu tedy přináší ticho toho, co bylo umlčeno. ()
Člověk se cítí až na hranici citového vydírání, když chce dát filmu s podobnou tematikou méně jak 4 hvězdy. Ale vlastně mě to nesebralo tolik, jako vetšina ostatních snímků. Obecně se mi to líbilo (prostě A24, jehož vlastností #1 je chrlit líbivý obsah), ale nijak nadstandartně to ve mně nerezonovalo. Za vidění snímek určitě stojí - je to trochu jinak pojatý pohled na mnohokrát opakované téma a minimálně v tom má film určité přednosti. Herci také fajn, ale klidně bych si to ještě trochu připepřil - nicméně na nemainstream produkci v kolínském Kině 99 nezvykle narvaný malý sál. Až mi to bylo nepříjemné - člověk už si tam přeci jen zvykl na komorní atmosféru o max. sedmi lidech (a to už je nějaká událost!) a najednou se vám tam hrne 40 lidí. Nehoráznost, která už se doufám nebude opakovat! :) ()
Vlekoucí se artovina, která ukazuje život za zdmi. Výjimečně však tu druhou stranu. O Hossovi a jeho rodině jsem toho přečetla opravdu hodně, takže jsem se nedozvěděla nic nového. Alespoň jsem ale chápala jejich život a různé rodinné situace, které byly ve filmu mnohdy jen naznačeny. Všechno bylo pozvolné, pomalé, klidné, harmonické. Což mělo samozřejmě ukazovat na obrovský kontrast toho, jak se žilo na druhé straně zdi. Dost často vás to ale uspávalo. Film měl moc pěkný a zajímavý zvukový podkres štěkajících psů, hořících pecí a výkřiků. Hudba byla děsivá. Za zmínku však stojí jen jednání o zvýšení efektivity spalování a sraz nácků. Kde se sice taky nic moc nedělo, ale alespoň jsem si mohla užívat pohled na kostýmy. Vždycky se mi hrozně líbily německé uniformy z období druhé světové války. Stejně tak jejich symboly. Celkově na mě ale film nijak zvlášť nezapůsobil. Chápu, co tímto filmem chtěl básník říct. Do mého nitra se to však nijak nezapsalo. ()
Velmi atmosférický snímek, kde si zcela zaslouženě pro sebe "ukradla" největší pozornost manželka Rudolfa Hösse Hedwiga v podání Sandry Hüllerové. Způsob jakým oživila tato hezká žena na plátně, nehezkou, charakterově odporně pokřivenou, německou kobylu je v pravdě geniální. Naopak potenciál hlavní postavy Rudolfa Hösse v podání Christiana Friedela zůstal zcela nevyužit a nebyla to chyba herce, ale scénáře a dramatizace celého filmu. Jeho minimalistické, ba přímo komorní pojetí sice velmi dobře gradovalo onu nevyřčenou, ponurou atmosféru, kde si divák může jen domýšlet, co se v tu dobu odehrávalo za zdí. Nicméně právě ten potenciál srovnání dvou světů byl za mne zcela nevyužit a to je škoda. Jistě, dá se oponovat argumentem, že všichni vědí, co se v Osvětimi odehrávalo. Na to bych já zrovna nesázela, spousta zejména mladších diváků, má jen velmi mlhavou představu, co to bylo za hrůzu. Dále mi chyběl větší prostor pro ostatní osoby v domě, zejména personál a jeho pocity. Prostě celé je to takové "artové a plíživé" a myslím si, že spoustu lidí se bude u sledování nudit. Což je škoda, protože pachuť existence té rodiny, která si spokojeně žije, doslova v zajetí oblaku kouře ze spalovaných mrtvých lidí, je z plátna téměř cítit. Vynikající hudební podkres, je jen takovou tou třešničkou na dortu. Za mne určitě filmový počin roku, který ale širší publikum asi moc nezaujme. ()
Námět zajímavý. Ale působilo to na mě chladně a nevyvolalo žádnou emoci. ()
Predom napíšem, že čím menej divák pred filmom vie, tým lepšie. Tma. Nič nevidieť, iba počuť zvuky... Na začiatku mi prišlo zvláštne, prečo si Glazer vybral za námet svojho ďalšieho filmu práve vojnu. Tento pocit však trval až/len do momentu samotného sledovania, kde po úvodnom oboznámení sa s postavami, začína pomalý prepad do útrob ľudskosti. Ide teda o ďaleko širší rozmer ako ten historický. Pred divákom sa nenápadne vyobrazuje ľahostajnosť, až nevšímavosť, ktorá môže, a často aj má parametre skazy. Človek sa mnohokrát nachádza vo svojom vymedzenom priestore, pestujúc si svoj uhladený život s nezáujmom o ten zvyšok... The Zone of Interest predstavuje jedinečné, stiesňujúce, a zarezávajúce sa zobrazenie zla z druhej strany skrz podprahovosť a to, čo sa deje v pozadí. Zlo sa postupne stáva štandardom. To všetko geniálne podtrhuje kamera a hudba. Zvuková stránka tu naviac tvorí samostatnú jednotku, kde sa scény ktoré vidíte kontrastne bijú s tým, čo počujete. Nie je teda dôležité čo, ale ako to natočíte. K bezchybnosti čo to chýba, Glazer ma ale opäť dostal a už pár dní rezonuje. A rezonuje. 90% ()
Prvotný dojem skvelý, najmä vďaka kamere, skvelému zvukovému designu a Sandre Hüller (tá žena je DÉMON). Ale banalita zla ukazuje sa byť sama o sebe banálnou a koncept filmu ma nakoniec oslovil viac, než film samotný. ()
Celý film ma napadali 3 slová - sebestredný európsky art. Film sa snaží divákovi dať jasne najavo, že je nepríbehový a nechce byť doslovný. Ale aj tak ide zo všetkého absolútna doslovnosť - nepríjemný zvuk pozadia, neustále nervózny pes a malé dieťa, nekončiace obrazy a paralely. Režisér sa "nedoslovne" snaží každou (áno, do detailu pekne vyšperkovanou) scénou ukázať - POZRITE NA TEN KONTRAST!!!! SLEDUJTE TÚ ĽAHOSTAJNOSŤ!!!. Lenže to je všetko čo ten film za 105 minút ponúka a mne to proste príde málo. Najviac ma zaujali nočné zábery s infrakamerou, tam dávam + bod za invenciu a aj budovanie atmosféry. Ale asi som primitívny divák, ktorý na atmosféru a vyvolanie pocitu potrebuje prepracované dialógy a nie pár pekne naaranžovaných scén a výbornú prácu so zvukom. ()
Drsny kontrast rodinnej idylky, kde si to mamina i deticky uzivaju a zaroven v ovzdusi museli roznoniavat spalene ludske tela. Tento fakt vsak vo filme nespominaju. Jedine, co tomu ako-tak ucini zadost, ked pride svokra na navstevu a zrejme z hrozou zisti, co sa jej dcerenke "podarilo", ked v noci pocut vzdialene vykriky umiereajucich ludi. Obcas mi vadilo az prilis vela artu. Dialogy su vsak zaujimave a drsne, ked sa bavia o tom ako splnit "kvoty" a ako mat efektivnejsie pece. Vo filme nie su ziadne explicitne sceny, spolieha sa na divakovu pozornost, vnimavost a predstavivost. Odporucam. 60% ()
Zóna (ne)zájmu je díky neviditelné hrůze (ale o to slyšitelnější, 10/10 zvukařovi!) mnohdy mnohem mrazivější a brutálnější než jeho slavnější, otevřenější kolegové. A závěrečná analogie, geniální! ()
Doporučuji pro větší porozumění snímku mít buď historické znalosti, anebo knihu Sofiina volba, kde je rodina Hössových hezky popsána. Bez toho věřím, že Zóna zájmu nemusí tolik zaujmout. Mě tedy také nenadchla tolik, jak jsem doufal, ale filmu se musí nechat neustále přítomná dusnější a tíživější atmosféra způsobená věděním toho, co se na druhé straně zdi odehrává. Z domu i vztahu Hössových jde rovněž cítit odtažitost a chladnost, a to samé platí o kamerových záběrech, které jsou často umístěné do rohu místnosti a po celou dobu snímku se už nemění (výjimkou je pár posuvných záběrů, které znázorňují velkolepost zahrady nebo koncentračního tábora). Po dějové stránce toho moc Zóna zájmu nenabídne, takže se hlavně hraje na pocity, chladnou atmosféru a observační stránku. Vyhodnocení: Otázkou zůstává, zda to pro vás, jako diváky, stačí, nebo ne. ()
Ne, toto jsou děvčata z vesnice, židi jsou za zdí. Věta, která skvěle vystihuje atmosféru filmu. Tady před zdí si madam Hedwiga opečovává svůj ráj na zemi. Na pozadí je slyšet ozvěna pekla a vidět temný kouř. A pořád dokola si divák může pokládat otázku, jak mohli spokojeně žít vedle vražedného kolosu smrti. Jeden z nejpozoruhodnějších okamžiků filmu je noční scéna, ve které Hedwičina matka pozoruje tábor. Kdysi sloužila v židovské domácnosti. Je nadšená, jak se dceři daří dobře. Pak se v noci probudí, zadívá se směrem za zeď a uvědomí si svoji hranici akceptovatelného. Tu, kterou její dcera už dávno ztratila. Ráno zmizí a nechá jen psaný vzkaz. Příjemný nebyl, protože Hedwiga ho okamžitě vhodí do kamen. Škoda nepropracované postavy Hösse. Druhá polovina filmu ztrácí předchozí naléhavost s vypointovanými dialogy ilustrujícími chladnou bezcitnost vykonavatelů zrůdnosti vyhlazovacích táborů. ()
Několik dní ze života esesácké rodinky aneb docela Nuda v Osvětimi, kde velitel koncentráku, s ledovým klidem, řeší zafinancování nového typu spalovací pece i osobní problémy s převelením a údržbou šeříku okolo tábora. Výpovědní hodnotou se jedná o silné téma, které je však podáno nezáživně (moc tomu ani nepřidávají záběry s téměř pravidelnou statickou kamerou) a o zařazení mezi nejlepší filmy roku nemůže být, v mém případě, vůbec řeč… to takový Schindler nebo Saul kopou úplně jinou ligu. ■ AnanAss‘s Score: 4/10 ■ ()
Související novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (více)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (více)
Reklama