Boratův navázaný telefilm

Jakákoliv transgrese Borata je pryč, je to jen komedie s tak čitelným a monotónním mechanismem, že těch devadesát minut subjektivně působí jako tři hodiny. Hrané scénky otec/dcera mě naprosto nezajímaly a infiltrace nezacházejí o nic dál a neříkají nic jiného než před patnácti lety první Borat, který byl ve svojí větší přímočarosti a čistotě jednoduše "milejší" v kontrastu s tím palčivějším ostnem (ten zbývá jen u Giulianiho, ale upřímně - kvůli tomu nemusím sledovat celý film, to si člověk pustí jako klip a stačí to). Tenhle film není potřeba. Kdyby nebyl Cohen líný, vymyslí nové alter-ego. (27.10.2020)

Politicky a socialni satirista Sasha Baron Cohen vydal druhy dil ukazujici stuoiditu nekterych oblasti USA. Tento otevřeně protitumpovský kousek neukazuje to v Americe skoro nic,co bychom nevideli kazdy den v mainstreamovych a sociaknich mediich. Je to tezko ten samy Borat co pred 14 lety, kde odzbrojoval bezelstností a předpotopními názory a ukazoval, proč si z Ameriky lidi na celém světě utahují. Pár věcí je ale i zde vtipné. Svou výchovu hodlá omezit na tipy z příručky pro "majitele dcer", vydané kazašským ministerstvem zemědělství. Podle ní by ženy měly přespávat v klecích, vyhýbat se řízení automobilů i podniků a za žádných okolností se nedotýkat svých genitálií. Poselstvím filmu totiž je, že Borat nejdříve považuje poslušnost žen za podmínku štěstí. Díky setkání s osvícenou opatrovatelkou ale zjišťuje, že ženy se mohou uplatnit v širším spektru rolí, než jaké připouští patriarchát. Leitmotivem druhého Borata se díky tomu stává právě nutnost rozvíjet kritické myšlení a hledat alternativy k destruktivnímu machismu či silácké rétorice. Obojí ve filmu vedle dívčina misogynního otce reprezentuje sociopolitický diskurz dnešní Ameriky. Vedle provokování se Borat tentokrát snaží usmiřovat a nabádat ke konstruktivnímu dialogu. Bulharská herečka Maria Bakalovová, která se dřív objevila ve filmu Otec, oceněném Křišťálovým glóbem na festivalu v Karlových Varech, je zdatnou spolupachatelkou Cohenových vylomenin. Stejně jako on se umí tvářit coby ztělesnění hesla "ignoramus et ignorabimus", několikrát k nepoznání změní vizáž, a když dojde na vrcholně nekomfortní setkání s někdejším newyorským starostou Rudym Giulianim, neohroženě dává všanc své tělo. Vizuálně film připomíná spíš pozorovatelský dokument. Využívání skrytých kamer a pohotové natáčení dle vývoje pandemie koronaviru ani neumožnily větší stylistickou propracovanost. Občas je znát, že psaní scénáře i natáčení probíhalo narychlo kvůli snaze uvést snímek před prezidentskými volbami. (07.11.2020)

Na jedničku to určite nemá, ale nájdu sa tu vydarené scénky a celkovo to bol taký príjemnejší zážitok, hoci niekedy som sa za Borata hanbil. Obdivujem Cohena, že sa na také niečo dokáže bez problémov dať. Spočiatku som sa bál, že pôjde o predvolebnú politickú agitku, ale nakoniec to dopadlo dobre a všetky strany dostali svoju dávku, dokonca aj Židia, čo je samozrejme vzácne, lebo vtipy zo Židov si dnes môžu robiť už len Židia. Cohen na to má našťastie papier. (26.10.2020)

„Mohli by sa jej potrhať mozgové vlákna, ak by ste sa ju pokúšali naučiť piť z pohára.“ Zo začiatku nuda, ale od polovice slušná jazda. Moje konzervatívne Ja hovorí, že malo zostať pri jednotke, ale keď už sa dvojka... odohrala..., tak musím skonštatovať, že napokon nie je taká zbytočná, ako som sa obával (ku koncu je dokonca dojemná). Miestami som sa cítil strašne trápne, čo je v tomto prípade plus. Rudi Giuliani... bez komentára, som v šoku. (28.11.2020)

Z nejakého dôvodu som si "Borat Subsequent Moviefilm: Delivery of Prodigious Bribe to American Regime for Make Benefit Once Glorious Nation of Kazakhstan" užil viac, než predošlý film. Neviem čím to je. Možno faktom, že som prvého Borata nevidel v čase keď vyšiel, ale o 14 rokov neskôr, keď jeho výpovedná hodnota pre mňa bola mizivá. Tentokrát som ale mal pocit, že film načrel do zaujímavých tém a nejakým spôsobom ich vedel spracovať tak, aby som dokázal porozumieť tomu, čo chcel Sacha Baron Cohen povedať. Takže minimálne je pravda, že film so mnou tentokrát dokázal lepšie komunikovať. Niektoré fóry sú mimo, niektoré sú super. Najlepšie časti sú podľa mňa v úvode a závere filmu. Takže v tomto smere film nesklamal. Časti v Kazachstane proste fungujú. Miestami však veľmi dobre film ukazuje aj tú typickú americkú mentalitu a človek si uvedomí, že aká tenká je vlastne hranica medzi obyčajnými slovami, ktoré budeme kričať v publiku a ako blízko to má nakoniec k reálnym činom. Pretože je vidieť, že dnes sú vzťahy medzi republikánmi a demokratmi na tak hroznej úrovni, že to začína byť celkom slušný problém. Myslím si, že ale tento problém sa momentálne už ukazuje úplne všade. Facebookom, Twitterom a podobnými kanálmi sa už vedia nová svetová vojna v online priestore, kde po sebe ľudia dokážu len kričať a priať druhým smrť alebo utrpenie. A je to celkom desivé. Takže film podľa mňa nie je v určitých aspektoch hlúpy. A niekedy sa pozrieť na tento svet očami takýchto postáv je celkom dobré. Pre mňa fajná oddychová komédia. Znovu by som si to nepozrel, ale na jedno pozretie ma to dokázalo pobaviť. Hodnotenie: B- (07.01.2021)